Marauders legend 2/2 ✓ | KOREKCE

8. 𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

On ale převrátil oči a ušklíbnul se. "Jenom jsem ti chtěl říct, že... Jmenuju se Sirius."

Pohled Tessy:

Magic mi říkala, že se jí asi před třema dnama vrátila další vzpomínka. Přijde mi, jako kdyby jsme si to vyměnily - mně se začaly vracet první a Magic je vůbec neměla a teď se zase vrací jí a mě ne.

Stejnak je to celé zvláštní. Je dost možné, že nám vychovatelky lhaly a z žádných schodů jsme nespadly. Možná nám někdo vymazal paměť kouzlem, ale je otázka, proč by to dělal...?

A navíc, přijde mi to trochu přitažené za vlasy. To by nás jako nikdo nepoznal? I když je pravda, že možná ne. Ale vlastně ani nevím, o čem tu teď přemýšlím.

Je sice pravda, že v hlavě nějakou teorii o tom všem mám, ale merlinví, jestli je pravdivá... S největší pravděpodobností ne. A nikomu jsem o ní neřekla, ani Tair ne. Jeden z důvodu je taky ten, že si pořád nejsem tak úplně jistá, jestli vlastně dává smysl.

Z mých myšlenek -nemyšlenek mě vytrhly až Magic s Lily, které vyšly z koupelny, obě oblíknuté a připravené vyrazit. Já, která na ně čekala, protože jsem vždycky první, jsem se zvedla a společně jsme vyrazily do Prasinek.

První sobotu v říjnu se vždycky chodí do Prasinek, protože to ještě není tolik učení a koneckonců potřebujeme nějaké to odreagování.

Asi v půlce cesty jsme za sebou uslyšely známé hlasy a samozřejmě nepatřili nikomu jinému, než Pobertům. Proč zase oni? Nevím proč, ale poslední dobou mi nějak začínají lézt na nervy. Stačí mi, že je vidím na hodinách a ve společence...

Chápu, že Jamese to sem táhne kvůli Lily, Péťa jde za ním, protože se těší do Prasinek na jídlo, ale proč naší společnost vyhledává i Sirius? Protože co vím, on nemá rád Magic ani Lils. A možná ani mě. A proč Remus? To nemám nejmenší tušení.

A zase až moc přemýšlím. Se zakroucením hlavy jsem automaticky pohledem jako první zabloudila k Remusovi, který ale hned uhnul a já si povzdechla. Jak typické.

James se hned začal Lily vtírat, ale ta ho jednou pichlavě mířenou poznámkou na jeho vlasy, umlčela a podle úšklebku, zdobící její tvář, na sebe byla náležitě hrdá.

Remus se začal o něčem bavit s Peterem, který pojídal čokoládové sušenky a šli tak pomalu, že zachvíli zůstali docela vzadu.

Myslela jsem že Tair jako obvykle bude Siriuse ignorovat nebo ho prostě něčím setře, ale když se připojila k němu a s hlasitým "Ahoj, Siriusi!" ho pozdravila, chvíli jsem nevěřila vlastním uším.

Lily se zastavila a nevěřícně na moje dvojče vykulila oči. I James si přestal přehrabovat to jeho vrabčí hnízdo a Remus s Péťou se po sobě zaraženě podívali.

Jenom Sirius Tair pozdrav oplatil, nutno podotknout, že jí taky nazval Magic a pak se po nás zmateně podíval. "Hej lidi, co je?! Tak jsme se prostě usmířili, no a?"

Vyměnila jsem si s Altair všeříkající pohled. Nechápu, že mi o takhle důležitý věci zatím neřekla. Možná si to ale sama potřebovala urovnat.

"Eehm." Vydal ze sebe James, pořád ještě zařaženě. "Už bylo na čase," poznamenala po chvíli Lils a jako první vykročila. Vlastně se divím, proč hned, jakmile se u nás James objevil, nezdrhla. Ale možná se jí pomalu začíná dostávat pod kůži... I když ta pravděpodobnost je opravdu malá.

Já se k jejich usmíření nevyjadřovala, protože jsem ani nevěděla jak. Ale rozhodně jsem za to ráda, ne že ne.

Chvíli mezi námi vládlo zvláštní ticho a potom se James rozpovídal o nějakém žertíku. S pobaveným úsměvem jsem si všimla, že Lily ho celou dobu nenápadně poslouchala. Teda nenápadně pro všechny ostatní, ale ne pro mně.