7. 𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

224 24 41
                                    

"Ehm no, tak jdeme?" Navrhla po chvíli trapného ticha Tessa a všechny tři jsme už za jakž takž normální konverzace vstoupily do síně.

Z pohledu Magic:

Dneska v noci se mi vrátila další vzpomínka. Takže skvělý, jako bych to snad potřebovala mít ještě komplikovanější. Takže živote - jen směle do mě!

S povzdechem jsem nakopla kufr, kterej s vrznutím zajel pod postel a trochu nešetrně jsem odstrčila Winter, která se mi škrábala na klín.

Podívala jsem se z okna a výhled na blížící se bouřku mojí náladu zrovna dvakrát nezlepšil. S frustrovaným zafuněním jsem naštvaně sedla ke stolu a s hlasitým bouchnutím jsem z brašny vytáhla učebnici astronomie a pustila se do kreslení debilní hvězdný mapy.

Září včera úspěšně skončilo a to znamenalo, že jako pokaždý na začátku měsíce, začíná sezóna testů ze všeho, co jsme se předchozí měsíc naučili.

Když bych měla být upřímná - netuším, k čemu mi takový kraviny jako hvězdná mapa kdy v životě budou, ale tak co už. Vlastně nechápu, proč jsem se na tu astronomii vůbec přihlašovala.

Lily s Moon jsou nejspíš zalezlý v knihovně a taky se učí, o Claire nevím a Bonn je někde zašitá s nějakým dalším mrzimorem. Její spotřeba kluků docela stoupá, doufám, že nikdy nedojde na takovou úroveň, jako Black.

Za půl hodiny už jsem těch hvězdných čmáranic měla dost a tak jsem toho nechala a zamířila dolů do společenky, kde jsem sebou plácla do křesla u krbu a znuděně se rozhlídla kolem, jestli tu není někdo, s kým bych se mohla dát do řeči.

Všimla jsem si Aliciných světle hnědých vlasů, ale byla ve společnosti Franka a nehodlám je rušit. Marlene ani Dora tu nejspíš nebyly, kousek ode mě seděly Emmeline s Vivienne a něco si mezi sebou špitaly, takže ty o mojí pozornost asi taky zrovna dvakrát nestály.

Dost mě štvalo, že tu nebyl ani Matt, ale předpokládám, že on byl taky v knihovně, protože OVCE jsou OVCE.

Zrovna ve chvíli, kdy jsem si myslela, že už se na to fakt vykašlu a nejspíš je mi to vztekání se nad hvězdnou mapou souzený, mi někdo ze zadu zakryl oči a na krku mě polechtaly něčí vlasy.

"Um Lils, nech toho!" Chtěla jsem si ruce z obličeje sundat, ale marně. "Ještě máš dva pokusy," zamumlal ten někdo a já se zamyslela.

Tohle nebyl Moonin styl, takže tu jsem mohla rovnou vyškrtnout. Další na mým imaginárním seznamu byla Marlene, i když je pro mě záhada, jak by se tu tak rychle, bez toho, aniž bych si toho všimla, objevila. "Marlene?" Zkusila jsem to teda, ale marně.

No fajn, potom by to taky mohl být někdo z kluků. Jamie nebo Peter, ale myslím, že Péťa by nic takovýho nedělal a Jamie nemá dlouhý vlasy. Hm, tak fakt nevím.

"Uhm Loriel?" Plácla jsem první jméno co mě napadlo a ruce z mýho obličeje zmizely. "Špatně, Lloydová." Ozvalo se za mnou. Aha.

"Blacku?" Nevěřícně jsem povytáhla obočí a casanova sebou plácnul na pohovku vedle mě.

"Ano?" Ušklíbnul se a já se na něj zamračila. "Neodpovídej mi na otázku otázkou," on se ale jenom uchechtnul. "V tomhle případě to ale byla slušnost, Lloydová."

"Co chceš?" Pozvedla jsem obočí a Black pokrčil rameny. "Nudil jsem se a navíc - přijde mi, že s tou pomstou jsi nějak pozadu."

Zakroutila jsem očima, tohle bylo typický. Naposledy mě před týdnem a půl polil nějakým slizem - myslela jsem, že ho zabiju. Hm ale teď můj vztek tak trochu vyprchal a zas až takovou chuť ho zabít nemám, i když pořád to zní lákavě.

Marauders legend 2/2 ✓ | KOREKCEWhere stories live. Discover now