Marauders legend 2/2 ✓ | KOREKCE

29. 𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

Chvíli se místností zase rozhostilo ticho, když Mary naivně přikývla. A tím si nevědomky zruinovala život.

Z mudlovské jednoty právě vycházely dvě vysoké postavy, mezi kterými se rozprostíralo zamyšlené ticho.

"Teď musíme k našemu přenášedlu, žejo? Abysme se mohli dostat zpátky do domku?" Zeptala se černovláska po chvíli.

"Jo," dostalo se jí odpovědi od kudrnatého chlapce, zabaleného v havraspárské šále s nákupní taškou v ruce.

"Ale to se jenom snažíš odbočit od tématu. Řekni mi důvody, proč jim to neříct," obrátil se na Claire Havraspár a ta hlasitě vydechla.

"No, protože... zaprvé - přestanou se se mnou bavit - "

Tady jí ale Elliot Bullgart přerušil. "Stejnak se s nima teď nebavíš ty, takže vlastně nemáš co ztratit."

"Jenže tohle by bylo... horší. Mnohem horší." Odpověděla Nebelvírka a pokračovala.

"Zadruhé - odsoudí mě, zatřetí - nebudou mít rádi Hestiu, začtvrté - budou mě pomlouvat, za paté - ehh," chvíli to vypadalo, že Claire už nevymyslí další důvod.

Nakonec to vzdala a jenom něco tiše zamumlala o tom, že se prostě bojí. Elliot jí moc dobře chápal, sám si něčím podobným před rokem prošel a věděl, jak moc on v tu dobu potřeboval někoho, komu by se mohl svěřit.

A teď byl on tím někým pro zmatenou Claire. Za ty dva dny, které spolu strávili, si vytvořili krásný vztah a ani jeden z nich nemohl pochopit, jaktože se nebavili dřív.

"Nemáš se čeho bát. Navíc mysli na Hestiu, ta bude taky mnohem radši, když už váš vztah nebudete muset tajit, no ne?" Zeptal se s povytaženým obočím blondýn.

"Jo. Ale stejnak," černovláska nakopla sněhovou kouli, kterou na chodník před chvílí hodil malý mudla.

"Jak už jsem říkal, nemáš co ztratit, Clai. Musíš do toho jít. Takhle se s nima akorát už rok nebavíš bez pádnýho vysvětlení. Nic proti, ale tohle není úplně nejlepší řešení," prohlásil Elliot a Claire mlčky přikývla.

Věděla, že měl pravdu. A že už jenom kvůli Hestie jim to musí říct.

"Pojď, vymyslíme, jak to uděláš. A věř mi, oni tě pochopí a jestli ne, máš tu mě a Hest. Nejlepší bude promluvit si s nima někde o samotě," prohlásil Havraspár a Nebelvírka pokývala hlavou a tak se ve víru konverzace vydali ztichlým Londýnem zpět k přenášedlu.

Z pohledu Magic:

Bok po boku jsme kráčeli jemně zasněženou londýnskou ulicí. Kdyby vás zajímalo, jak jsme se sem dostali, tak je to jednoduchý.

Byl to úkol na dnešní den, v domku se nám zčistajasna objevilo přenášedlo a museli jsme se přemístit sem, do Londýna a dojít na mudlovský nákup.

Protože prý to i jako kouzelníci pro všechny případy musíme umět. Což je pravda. Já sice nakupovat umím, ale podle toho, co se stalo minulej rok na Vánoce, když jsme byli u Lils nakupovat, tak dost pochybuju, že Sirius taky.

Jinak včerejší den byl katastrofa. Nebo alespoň tak na půl. Doteď ani jeden z nás neví, co to bylo za zvíře, který nám rozbilo polovinu domku a díky kterýmu jsem si přiskřípla nohu pod skříní.

Mám pocit, že jsme se o něčem takovým učili, ale nemůžu si to vybavit. A trvalo asi hodinu, než nám došlo, že bysme možná mohli zkusit použít ten lektvar.