Marauders legend 2/2 ✓ | KOREKCE

20. 𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

A pak taky vymyslet, jak to udělat, aby kdyby si Sirius to tričko opravdu někdy sundal, na něj nezírala. Protože sama moc dobře věděla, že by si nejspíš nemohla pomoct.

Z pohledu Jamese:

"To zvládneš. Fakt. Ona není až tak tvrdohlavá, znám jí a myslím, že už na to stejnak skoro zapomněla... Vždyť jsou to bezmála dva tejdny. A navíc jsi jí ani neoslovoval, sice nevím, jak jste to měli na hlídkách, ale stejnak. Prostě to zvládneš!"

Magic mě povzbudivě poplácala po rameni a Sirius, sedící vedle ní, přikývnul. "Přesně tak brácho. A je to přece Evanska - nemáš co ztratit! Jste si přece souzení," mrknul na mě a Křídloletka se ušklíbla.

"Dobře. Díky, fakt jste mě povzbudili," zamračil jsem se, ale nakonec jsem se přece jenom zvednul.

Zbylí dva zvěromágové se taky zvedli a Magic na mě vrhla poslední povzbuzující úsměv.

"Takže... ještě jednou: teď půjdu do kuchyně, tam vyzvednu její oblíbený koláčky, potom jí najdu - snad bude v knihovně - a pak se jí prostě zeptám... Dobře, to nezní tak těžce."

"Přesně. Tak běž už!" Magic mě lehce postrčila k branám hradu. Sešli jsme se s ní a Tichošlápkem na nádvoří před hradem už před půl hodinou a společně jsme vymysleli plán, jak bych si to mohl u Lily vyžehlit... Teda jestli to vůbec půjde.

Před necelýma dvěma týdnama, večer před tím, než jsme se oba na tý párty, kvůli tomu druhýmu opili, jsem to totiž trošku podělal...

No, prostě a jednoduše jsem se jí zeptal na rande. Fajn, neměl jsem to dělat. Nejspíš to bylo moc brzy, teprve se z nás začínali stávat kamarádi. A já to musel zkazit.

Dobře, tu básničku pro ní, jsem před celou chodbou recitovat fakt nemusel, ale nepřijde přesně tohle holkám tak roztomile romantický? Nepřijde? Fakt ne? Tak nic.

Ale snažil jsem se a už vůbec jsem to nemyslel špatně. Spíš naopak, chtěl jsem jí udělat radost.

Ale já se nevzdám! Lilyino srdce získám, i kdyby mě to mělo stát... ehhh - moje vlastní koště! A to pro mě znamená fakt, ale fakt moc.

"A vy jako nepůjdete taky do hradu? Áh, jasně, už chápu! Nebojte, už mizím. Mimochodem, nechci nic říkat, ale bylo by dobrý použít ochranu, nepotřebujeme, aby nám tu za devět měsíců pobíhali malý Magi-Siriusíci, to by tenhle hrad nejspíš neustál, chudák už taky není nejmladší..."

Ušklíbnul jsem se a při pohledu na jejich rychle měnící se výrazy, jsem vyprsknul smíchy.

Magic do mě zabodávala pohled a jestli mě můj obrýlený zrak neklame, tak trochu zrudla! Normálně bych si z ní začal utahovat, ale ona rudne skoro ze všeho, takže to u ní merlinžel nemělo takovej efekt. Škoda.

Siriusovi oproti tomu cukaly koutky a mumlal si něco o tom, proč až za devět měsíců. Nejspíš by mu měl někdo vysvětlit, jak to s těma dětma vlastně chodí. Poprosím Rema.

"To tak! Nevím, co se ti v tý tvojí palici teď honí, ale žádných Magi-Siriusíků se nejspíš - ehm chtěla jsem říct určitě - nedočkáš. Takže smůla. Teda, jak pro koho. To, že se tady s Tichošem sneseme neznamená, že bysme spolu hned skočili do postele! Jakože jo, kdybysme to udělali, měla bych aspoň o čem s mladšíma holkama drbat, ale to nemám zapotřebí. Teda samozřejmě, já věřím, že by to nebylo zlý, ale -"

Teď se zarazila, okamžitě zrudla ještě víc, až vypadala jak rajče a její vlasy nabraly sytě fialovej odstín.

Tak teď se prořekla! Magic, ty se nezdáš, na co všechno ty nemyslíš... Nebo spíš myslíš.