Marauders legend 2/2 ✓ | KOREKCE

45. 𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

"Když se koukám do zrcadla, mám hezčí," mrkla jsem na něj, vystoupala po schodišti nahoru a v zádech pořád cítila jeho pobavenej pohled.

Z pohledu Bonnie:

Rychle jsem si zapínala poslední knoflíčky na košili a snažila se urovnat si vrabčí hnízdo ve světle hnědých vlasech.

Gideon za mnou se tiše, při pohledu na mojí bezmocnost, za kterou mohly moje vlasy, pobaveně pochechtával.

Zamračeně jsem se na něj otočila. "Tak mi pojď pomoct, když seš tak chytrej. A navíc jsi to sám způsobil," zablýsko se mi v očích a Gid ke mně elegantně přistoupil.

"Jak si přeješ, Bonnbónku," ozval se mi těsně u ucha. "Neříkej mi Bonnbónku!" Ohradila jsem se, ale když mi jeho prsty začaly něžně pročesávat hnědý kadeře, uvolněně jsem zavřela oči.

"Ale já si nemůžu pomoct, když seš tak sladká," zašklebil se na mě a já protočila očima.

Pak jsem se na něj znovu pozorně zadívala. Zrzavý kudrny mu ladně spadaly přes čelo, na jemně opáleným obličeji mu tančily pihy a tvář mu zdobil úsměv.

Naklonila jsem se k němu a prudce ho políbila, až škobrtnul dozadu a narazil do jedný z lavic.

"Za to, že seš ještě sladší," mrkla jsem na něj, potom si posbírala brašnu a společně  jsme opustili prázdnou učebnu, kde jsme se asi před půl hodinou zašili a... Užívali si vzájemné přítomnosti.

Propletli jsme si prsty a vyrazili po bradavických chodbách směrem do Velké síně, kde jsme měli v plánu povečeřet s Magic.

Když jsme tam dorazili, Magic už u nebelvírskýho stolu s podepřenou hlavou seděla a nepřítomně koukala do zdi.

Nebo jsem si alespoň myslela, že koukala do zdi do tý doby, než jsem si uvědomila, že to vlastně není žádná zeď, ale Sirius.

Ten se naštvaně o něčem dohadoval se Samanthou, která pořád zalítávala pohledem ke druhý půlce stolu, kde seděla Magic a dost očividně, stejně jako já, právě přemýšlela, o čem se ty dva dohadujou.

Gideon mi stisknul ruku a zapluli jsme na volný místa vedle Mag. Ta překvapeně zvedla hlavu a zchlíple se usmála.

"Ahoj," vypadlo z ní a jako na povel si začala nandávat jídlo na talíř. Ještě před dvěma hodinama byla veselá jako obvykle. Takže za její náladu nejspíš může Sirius. A Samantha.

Pro Merlina, takhle to dál prostě nejde! Ať si už konečně Black rozmyslí, co vlastně chce, protože jinak to nedopadne dobře pro něj, Samanthu a ani Magic.

"Proč bys potřebovala Siriuse?" Zeptala se mě překvapeně Magic po tom, co jsme opustili síň a vyprovodili jí ke společence.

Gideon se na mě zadíval asi stejně zaraženě, jako Mag.

"Uh, teda... Já si s ním chci jenom o něčem promluvit," vypadlo ze mě a Magic na mě vrhla tázavý pohled, ale nakonec s pokrčením ramen zmizela ve společence, že se po něm podívá.

"O čem bys s ním chtěla mluvit prosímtě? A doufám, že ví, že kdyby na tebe jenom sáhnul, tak mu zpřelámu - "

"Jasně, s tím určitě počítá, neboj se. A chci mluvit o... No, nech se překvapit, možná se to dozvíš," mrkla jsem na něj a Gideon sice ještě pořád vypadal nakrknutě, ale aspoň už do toho víc nerýpal.

Za necelý dvě minuty se obraz znovu odklopil a vyšel z něj Tichošlápek s Magic v patách.

Zaraženě se na mě podíval, potom mě ale poslušně následoval do nejbližší učebny. Zavřela jsem za námi dveře, protože jsem opravdu nepotřebovala, aby nás někdo odposlouchával a potom jsem se otočila čelem k Nebelvírovi.