Marauders legend 2/2 ✓ | KOREKCE

9. 𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

"Hej, co je?! Já Lily doopravdy miluju! A navíc jsem se ve čtvrtým ročníku vsadil s Tichošem, že když jí dostanu na rande, koupí mi nový koště," dotčeně nafouknul tváře. Ušklíbla jsem se, opravdu neznám většího komedianta, než je James Potter.

Z pohledu Magic:

S velkou námahou jsem sebou plácla do něčí postele a okamžitě se mi začaly zavírat oči. Nechala jsem svoje oční víčka klesnout a na spánek jsem nemusela čekat dlouho. Koneckonců když teď usnu, zaspím všechnu tu bolest.

Ne... Světlo ne. Já chci ještě spát! Ještě víc jsem se zamotala do teploučké deky, ale tu ze mě někdo v příští vteřině strhnul.

Ovál mě studený průvan a já jsem naštvaně zamžourala do slunečního paprsku, proudícího sem skrz okno.

"Křídloletko, seš v pohodě?" Rozeznala jsem Jamieho tvář, která si mě dost starostlivě prohlížela. "Ehm no, jak to myslíš?" Zmateně jsem se zeptala, ale hned jsem pochopila.

V pravým boku jsem cítila ostrou bolest. Hned se na mně jedna přes druhou navalily vzpomínky na včerejší noc. Úplněk. Remus se po mě ohnal. Postel. Spánek.

"Tak, jak to říká," uslyšela jsem odněkud z útrob pokoje Siriusův hlas a rychle jsem se posadila. Protože nejspíš až teď do mýho mozku doputovala informace, že se nacházím v Pobertovský ložnici.

"Jo, už vím. Já nevím. Eh, no. Dokážu se normálně hýbat, ale štípe to," pokrčila jsem rameny a ještě dodala, "nemyslím si, že je to něco vážnýho, je to jenom škrábanec,nejspíš to pak dojdu ukázat Poppy a vymyslím si nějakou výmluvu, jak se mi to stalo."

Jelínek si viditelně oddechnul a jenom přikývnul a vystřídal Siria v koupelně. Peter na sousední posteli ještě spal a Rem s Moon jsou nejspíš na ošetřovně.

Počkat - Rem s Moon.

"Jsou v pohodě?!" Vypálila jsem na casanovu, kterej si zrovna uvazoval kravatu, "jestli myslíš Náměsíčníka a tvoje dvojče, tak nejspíš jo," pokrčil rameny a dovázal kravatu.

V tý chvíli jsem si uvědomila, že na sobě vlastně pořád mám oblečení ze včera, což znamená starý ošoupaný tepláky a na lokti roztrhlou mikinu. A taky, že vlastně ležím v cizí posteli.

Rychle jsem se zvedla a zamířila jsem ke dveřím. Včera po úplňku jsem asi úplně neřešila, kam si lehám. Ups.

"Ehm - já už asi půjdu... Díky za postel, i když nevím, čí byla, ale každopádně už fakt musím, koneckonců zachvíli začíná vyučování," trochu zrudlá jsem ze sebe dostala a v duchu se připravovala na vyšilující Lils.

"Jen běž," ušklíbnul se Sirius - mimochodem pořád jsem si na to jeho jméno nemohla zvyknout - "a ta postel byla moje. Není moc příjemný spát na zemi, ale je mi jasný, že kdybych si lehnul k tobě, zabila bys mě."

Teď už jsem byla určitě rudá jak Lilyiny vlasy, ne - li víc. Rychle jsem něco nesrozumitelně zamumlala a vyškobrtala z ložnice. Nakonec mi to ale přece jenom nedalo a ještě jsem se musela otočit, i když to rozhodně nepůsobilo tak, jak jsem chtěla, křikla jsem po něm ještě, "A zabila bych tě, to máš pravdu!"

Pak už jsem opravdu zmizela a co nejnápadnějc se vplížila do naší ložnice. Cestou jsem akorát vrazila do Matta, kterej už na mně koneckonců byl zvyklej ve všech podobách a na Marlene, která při pohledu do mýho, pořád rudýho obličeje a na vlasy plný větviček, vyprskla smíchy. Na mě.

V ložnici k mýmu překvapení ale nikdo nebyl a když jsem hodila pohled na budík na Lilyině nočním stolku, pochopila jsem proč. Vyučování začínalo bezmála za deset minut.