Weasleyová ✔️

37. Připálená večeře

„No konečně! Už jsem si myslela, že nepřijdete!" spráskla ruce paní Weasleyová, jakmile Hermioně a Fredovi otevřela dveře.

„To víš mamko, chtěli jsme tě napínat." uculil se na ní Fred a se smíchem uhnul, aby neschytal pohlavek, který se mu paní Weasleyová očividně pokusila dát.

Potom se kolem ní protáhl a za okamžik už obě ženy mohly slyšet, jak na někoho vesele volá.

Molly si položila dlaň na čelo a vyčerpaně vydechla: „Merline!", načež ustoupila že dveří úplně, aby Hermiona mohla normálně projít.

„Mamko! Pálí se ti to!" ozvalo se volání odněkud z obýváku. Molly se zděšeně podívala na Hermionu, načež okamžitě vyrazila do kuchyně. Cestou však ještě stačila peskovat jednoho ze svých synů: „Hlavně že mi říkáš, že se mi to pálí! Ale, že bys s tím něco udělal, Bille... To takhle voláš i na chudinku Fleur, když něco omylem připálí?"

Hermiona pobaveně zakroutila hlavou, načež se vydala do obýváku za ostatními. Ti ji všichni jeden po druhém pozdravili (nebo objali). Tedy až na Billa, který se už nadechoval k odpovědi, Molly si ale odpověděla sama: „Samozřejmě, že nevoláš!"

„Prrávě šše volá, Molly." usmála se Fleur.

To už z kuchyně přiběhla Molly a s utěrkou v ruce si dala ruce v bok. S nebezpečně přimhouřenýma očima se zadívala na svého nejstaršího syna, který se rozvaloval na gauči a nohy měl položené na stole. Když však zachytil matčin pohled, okamžitě sundal nohy ze stolu a dokonce se i slušně posadil.

I když už byl několik let plnoletý, pořád v něm jeho mamka vyvolávala respekt a to hlavně když byla naštvaná.

„Chceš mi říct, Williame Weasley, že doma své ženě s ničím nepomáháš?!" vyjela Molly, až sebou Bill trhnul a trošku se přikrčil.

„Ale mamko! To přece nikdo neřekl!" bránil se Bill, jakmile se vzpamatoval. „Vy jste snad něco takového slyšeli?" podíval se nakonec hlavně na své sourozence.

„Já nic neslyšel, ale to může být tím, že mám špatnej příjem. To víš... jedno ucho." uchechtl se George.

„Já taky neslyšel, že by někdo něco takovýho říkal. Ale pravda by to asi mohla být..." pokrčil rameny Fred a provokativně se na Billa zazubil. Ten ho však zavraždil pohledem.

„Ale jestli budeš křičet, mamko, dávej bacha ať nekřičíš dlouho. Chápeš, abys na Billa nekřičela i po půlnoci. Protože..." začal ustaraným tónem George.

„...jak na nový rok, tak po celý rok. Neradi bychom tě poslouchali až do dalšího Silvestra. Navíc bychom přišli o sluch." dokončil stejným tónem Fred.

Dvojčata tím rozesmála většinu lidí v místnosti, zato Molly je jen vraždila pohledem a vypadalo to, že se schyluje k dalšímu výbuchu.

Fred ale využil toho, že ho nikdo nemohl slyšet, naklonil se k Georgovi a s úsměvem šeptl: „Tak to vypadá, že z Hermiony bude paní Weasleyová."

George na něj užasle vykulil oči: „Chystáš se...?"

Ještě ani nestačil doříct větu a Fred už přikyvoval. Ve chvíli, kdy se George nadechoval, aby mu nato něco řekl, se ozval Mollyin křik: „To se ani na chvilku nemůžete chovat, jako-"