Weasleyová ✔️

13. Neruším?

Čas letěl a než se vzpamatovali od Fredova pozvání na rande uběhly dva měsíce. Hermiona se Fredovi nadále vyhýbala a pokud s ním byla donucena mluvit co nejčastěji mu odsekávala. Sama nevěděla proč, ale kdykoli ho viděla pocítila k němu nesmírnou zlost a občas i nenávist. I na Ginny byla často nepříjemná a stále se hádaly.

Problém byl v tom že i když nevěděla proč je taková na Freda věděla proč byla nepříjemná na Ginny, ale nic s tím nedělala. Nedokázala Ginny odpustit že jí nazvala bezcitnou a chladnou zmijozelkou. Nedokázala si připustit že na to Ginny měla plné právo.

Stejně tak zbytek obyvatel Doupěte byl mimo. Jelikož nevěděl co se stalo mezi těmi třemi. A ani nevěděl jestli to chtěl vědět.

Byla sobota a Ginny právě snídala, když se v Doupěti rozezněl zvonek. Zvonek měli protože Arthurovi přišel jako senzační mudlovský vynález. Ale to bylo teď vedlejší.

Ginny se tedy zvedla a šla se podívat koho to do Doupěte čerti nesou v pět ráno. Otevřela dveře a... zůstala stát na místě s otevřenou pusou. Když se vzpamatovala zavřela pusu, promnula si oči aby zjistila jestli je člověk před ní skutečný a když se přesvědčila o jeho skutečnosti vrhla se mu kolem krku.

„Chyběl si mi..." zamumlala.

„Ty mě taky." odpověděl upřímně Harry načež zaúpěl bolestí. Ginny se od něj rychle odtáhla a zeptala se: „Promiň. Ublížila jsem ti?"

„Ale ne, jenom mě pořád bolí ta noha... Víš jak jsem kulhal?" zeptal se a Ginny přikývla, proto pokračoval: „No tak to s tou nohou bylo horší než jsem myslel a proto..." místo aby pokračoval ještě dál poukázal na berle o něž se opíral aby nesletěl na zem.

„Ten tvůj šéf je idiot! Víš co řekl do novin? Řekl že si nemyslí že to co se ti stalo se stalo má bystrozorské misi. Vždyť za to může on! Jenom si jednou porušil pravidla a už máš pracovat asi měsíc v kuse, kdy se můžeš vyspat  jenom dvě hodiny v noci! Měl vůbec právo tohle udělat?!"

„Právě že měl, Ginny. Stalo se mi to na misi jenomže to on odmítá vidět. Kvůli té noze se nemůžu vrátit do práce a on tak bude mít plné právo mě vyhodit."

„Ale to není fér! Vždyť..." začala ale Harry ji přerušil: „Já vím že to není fér, proto si hodlám stěžovat ale nevím jak to dopadne... Trochu jsem se vyptával a ukázalo se že to udělal už mnoha lidem takže nejsem první zároveň ale chci být tím posledním komu to udělal."

Ginny se na Harryho usmála a vyzvala ho aby šel dovnitř. Harry se pomalu vbelhal dovnitř - přeci jen si na berle musel teprve zvyknout a hodně špatně se mu s nima chodilo. V obýváku se posadil do křesla a úlevně vydechl. Ginny se k němu sklonila a políbila jej. Chvíli se líbali když se ozvalo: „Ehm. Ehm. Neruším?"

Ginny se od Harryho rychle odtrhla a přeměřila si svého bratra pohledem.

„Vůbec ne Frede." řekla pak.

„To jsem rád." Ginny nad tím jen protočila očima.