Weasleyová ✔️

29. Papíry

„Co je zase tohle?!" rozčiloval se Fred. Právě seděl u stolu a před sebou měl hromadu papírů, které se týkaly Kratochvilných kouzelnických kejklí. Jak on nesnášel papírování! A jeho nenávist se ještě zdvojnásobila, když si uvědomil, že už by mohl být dávno u Hermiony.

Předpokládal že Hermiona se už dávno vrátila z práce. Měl pro ní překvapení, ale teď to vypadalo, že to bude muset nechat na jindy. Bude prostě muset zavolat makléřce a... a ona ho zabije! Už jednou to musel odložit, protože Hermiona dělala zkoušky na lékouzelnici. Uvědomil si, že ona věčně nespokojená makléřka těžko přistoupí na další odklad prohlídky domu.

Původně uvažoval jestli by nebylo lepší uvažovat spíš nad koupí bytu než nad koupí menšího rodinného domku. Nakonec se ale rozhodl, že si prohlídnou onen domek, kdyby Hermiona chtěla byt, tak kdykoli můžou říct že domek nekoupí.

Zhluboka se nadechl, potřásl hlavou, aby rozehnal myšlenky a mohl se tak znovu soustředit na papírování. Upřímně... Papírování mu nikdy nešlo. George si z něj, kvůli tomu, rád dělal legraci.

Chvilku se mu to docela vedlo... Ale ne! Někde udělal chybu!

Položil hlavu na stůl a zafňukal. Přesně ten okamžik si jeho bratr vybral, aby vešel do místnosti. Při pohledu na Freda mu zacukaly koutky. Vždycky si rád utahoval z Freda, hlavně když mu něco nešlo.

„Copak, bratříčku? Koukám, že tě papírování náramně baví. Něco jsem ti přinesl." a s úsměvem od ucha k uchu před Freda položil další papíry.

Fred, který při jeho slovech zvedl hlavu, zaúpěl, načež ho zavraždil pohledem: „Nenávidím tě, Georgi."

„Já tě mám taky rád." culil se dál George. Odpovědí mu bylo protočení očima. Ovšem následoval široký úsměv a v očích mu zajiskřilo. Dostal nápad.

Avšak George pocítil náhlé nutkání co nejrychleji zmizet z místnosti. Náhlá změna Fredovy nálady neznamenala nic dobrého, alespoň pro něj.

„Hele, když už seš tady - a přinesl jsi další papíry - mohl bys to za mě dodělat." odtušil Fred.

„To ani náhodou!" ohradil se okamžitě George. Nechuť k papírování se svým bratrem sdílel.

„Vážně?" zeptal se Fred a než mu jeho dvojče stihlo cokoli odpovědět, zmizel ve dveřích. George se podíval na všechny ty papíry: „Co jsem komu udělal?"

***

Hermiona sebou zrovna praštila do křesla před krbem, aby si po práci trochu odpočinula (nejlépe s knihou v ruce), jenže plameny v krbu zezelenaly a vynořila se z nich Ginny.

„Ahoj Herm! Moc se omlouvám, že ruším! Chtěla jsem ti poslat dopis, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Myslela jsem totiž..."

„Zpomal trošku, Ginn! Nestíhám tě." napomenula jí Hermiona. „Co kdyby ses posadila a já nám udělám kafe? Potom mi to řekneš." navrhla s úsměvem.

Ginny se rozpačitě usmála. Byla opravdu nadšená z toho, co chtěla Hermioně říct a nechala se tím nadšením příliš unést. „To by bylo fajn." usoudila nakonec.

Uběhlo několik minut a obě ženy už seděly v malém obýváku s kávou v ruce.

„Tak co jsi mi to chtěla říct?" ačkoli si Hermiona chtěla nejdříve vypít kafe a až potom se zeptat, zvědavost to rozhodla za ní.

„Jsem těhotná!" dostala ze sebe Ginny na jeden nádech, načež se šťastně usmála.

I na Hermionině tváři se objevil šťastný úsměv: „Páni! To je úžasné! Budu teta! Už víš jestli to bude kluk nebo holka? A jak na to reagoval Harry?"

„Teď zpomal ty." zasmála se Ginny. „Jestli to bude kluk nebo holka ještě nevím. Na to je příliš brzo a když nad tím tak uvažuji... Myslím, že přemluvím Harryho, abychom se nechali překvapit. A jak reagoval Harry? No... Byl opravdu nadšený, ale taky se trochu strachoval, prý: ,Já a táta? To nemůže dopadnout dobře...' Když jsem mu ale řekla, že bude ten nejlepší táta na světě, uklidnil se. Už teď se o mě přehnaně stará. Já vím - myslí to dobře, ale je to k nesnesení už teď. Co budu dělat za pár měsíců?"

„Celý Harry." odtušila Hermiona a spolu se svou kamarádkou se rozesmála. Přerušil je zvonek.

„Čekáš někoho?" zajímala se Ginny. Hermiona jen zakroutila hlavou a vydala se ke dveřím. Otevřela je a její úsměv se ještě rozšířil: „Frede!" vydechla nadšeně a nechala se od svého přítele políbit.

„Ahoj." taky se na ní usmál, hned ale pokračoval: „Připravená jít ven?"

„Cože? Počkat! Neříkal si že přijdeš a už vůbec ne, že půjdeme ven!"

„Já vím! Promiň, ale musíme jít, nebo přijdeme pozdě."

„Přijdete pozdě? Kam?" zeptala se Ginny, která se přišla podívat, kde je Hermiona tak dlouho."

„No ano. Kam?" zopakovala Hermiona po Ginny.

Fred se jen tajuplně usmál. Hermiona si povzdechla: „Ty mi to neřekneš, že ano?"

„Ty jsi táááák chytrá!" nad tím obě ženy protočily očima, ale raději to nijak nekomentovaly.

„Já už půjdu." oznámila Ginny, objala Hermionu, zamávala Fredovi a odletaxovala se zase zpátky domů, čímž oba kouzelníky ušetřila potíží, které by nastaly, když by jí museli nějak slušně říct že už by měla jít.

-----------------------------------------------------------------

Rekord!!! 798 slov...