Weasleyová ✔️

34. Seznámení

„Co kdybychom jsme se šli podívat, jak je na tom Jessie se sněhulákem?" navrhla Mia, když na chvíli ustal hovor. Dan i Jean souhlasili a tak všichni tři šli na zahradu.

Zůstali stát dost daleko, aby si jich Jess nevšimla, k jejich překvapení se ale Jessie na zahradě nenacházela sama.

Fred zrovna sněhulákovi přidělával ruce, když k němu hnědovláska přešla se sněhovou koulí v ruce a zašvitořila: „Už je hoťová hjava!"

Zrzek se na ní podíval: „A chceš mu jí tam dát?"

Avšak holčička posmutněla: „Nedošánu tam."

To ovšem zrzkovi nepřipadalo jako problém. Rošťácky se usmál a vyzdvihl holčičku do vzduchu, tak aby mohla nandat sněhulákovi hlavu.

Hermiona se v duchu rozplývala nad jejich roztomilostí, zatímco Jean i Dan se na ně užasle dívali. Mezitím Fred položil Jessie zpátky na zem a ta se zadívala na sněhuláka: „Němá nos."

„V tom případě si budeme muset v kuchyni půjčit mrkev." konstatoval vesele Fred.

„Půjčit?" zeptala se Hermiona, která už byla jen kousek od nich. Fred se prudce otočil, při pohledu na Miu se mu rozzářily oči. Když k němu došla, přitáhl si ji za pas blíž, trochu se sklonil a políbil ji. Mia mu polibek oplatila, ale potom se, k Fredově nespokojenosti, odtáhla.

To už k nim došli i Jean s Danem, dokonale ohromení tím, jak se Mia po Fredově boku rozzářila a naopak.

„Takže mami, tati, tohle je Fred, můj přítel. Frede, tohle je moje mamka - "

Fred a Jean si podali ruce.

„Rád vás poznávám." zazubil se Fred.

„Já tebe taky a tykej mi prosím. Jsem Jean." také se usmála Jean. Na to Fred jen přikývl.

„- a tohle je můj taťka." dořekla Mia. I oni si podali ruce.

„I mně můžeš tykat, jsem Dan."

„Těší mě."

Kdyby měl být Fred úplně upřímný, musel by přiznat, že takové přijetí od Hermioniných rodičů nečekal - ano, Mia mu říkala, že by mouše neublížili, ale přesto se setkání bál. Přece jen - co kdyby?

Naštěstí se žádné co kdyby nekonalo.
Přesto byl Fred trochu v šoku. Zničehonic se totiž ocitl pod drobnohledem, jelikož Daniel z něj nespouštěl oči.

Naštěstí to ale vyrovnávala Jean, která se v mluvení skoro nezastavila. A nejen v mluvení.

Ačkoliv v domě, nacházejícím se v Tichém Brodě, byli doma Fred a Hermiona, byla to právě Jean, která jim nabídla něco k jídlu.

„Mami..." chtěla začít protestovat Hermiona, ale to už Jean zmizela v kuchyni. O pár minut později přišla do obýváku a nesla s sebou tác s muffiny. Když je položila na stolek, přimhouřil Fred zamyšleně oči - muffiny se mu zdály podivně povědomé. Nemohl však přijít nato proč a tak nic neřekl.

I Hermioně se muffiny nezdály. Měli je doma, ale ona rozhodně žádné nepekla, tím si byla jistá. Což však znamenalo jediné...

Její sestřička si právě jeden přikládala k puse a její táta se také pro jeden natahoval, takže rychle vyhrkla: „Nejezte to!"

Táta okamžitě stáhl ruku a i Jessie se zarazila.

Všichni - dokonce i Fred - se na Miu tázavě s zároveň nechápavě podívali. Hermiona si toho však nevšímala a raději se otočila na Jean: „Kde jsi ty muffiny našla, mami?"

„V lednici, proč?" nechápala Jean.

„Já je totiž nepekla." poznamenala Hermiona. Zatímco Jean i Daniel s Jessie byli naprosto zmatení, Fred se plácl do čela - konečně si vzpomněl, proč mu připadaly povědomé.

„Ups. Úplně jsem zapomněl, že jsem je dal do lednice." odtušil nakonec a Jessie svůj muffin (naštěstí si do něj ještě nestačila kousnout) rychle vrátila na tác.

Hermiona zavrtěla hlavou, načež se na Freda podívala s povytaženým obočím: „Neříkala jsem náhodou, abys to do lednice nedával?"

Fred se na svou přítelkyni zaculil: „Říkala?"

To donutilo Miu protočit očima, ale už nezakryla pobavený úsměv.

„Hádám, že to nejsou obyčejné muffiny, že?" vložil se do toho Daniel.

„No... Vlastně je to nový typ Záškoláckých zákusků, ale zatím nemá jméno a vlastně ani není hotový..."

---------------------------------------------------------

Po několika měsících jsem zase tady. Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho, ale zasekla jsem se v půlce téhle kapitoly a nedokázala jsem ji dopsat.

Zároveň mám pro vás informace týkající se Weasleyové:

1. Kapitoly teď budou vycházet každou neděli.

2. Je mi líto, ale blížíme se ke konci - počítám, že bude už jen šest kapitol + epilog.

A to je asi všechno, jinak děkuji za ten neuvěřitelný počet přečtení, hlasů a i komentářů. Moc si toho vážím.