Weasleyová ✔️

27. Sen

Stál na místě a hleděl na ni s otevřenou pusou. Opravdu řekla to co si myslím? optal se sám sebe.

„Tak už prosím něco řekni." poprosila nervózně.

„Já... Slyšel jsem dobře?" nemohl uvěřit vlastnímu štěstí.

„Řekla jsem že tě miluju." zopakovala netrpělivě.

„V tom případě... Taky tě miluju, Mio. Neskutečně moc."

V tu chvíli se mu Hermiona vrhla kolem krku a pak se trošičku odtáhla z objetí, aby ho mohla políbit. Fred ochotně spolupracoval. Tak dlouho na tuhle chvíli čekal a ona se konečně stala skutečností. Cítil se tak šťastně. V životě nebyl tak moc šťastný, jako v tuto chvíli. Stejně se cítila i Hermiona.

Odtáhli se od sebe kvůli nedostatku kyslíku. Fred ji skryl ve svém objetí a vydechl: „Jestli je tohle celé jen sen, v tom případě se už nikdy nechci probudit."

Hermiona se tiše zasmála. Raději to však nekomentovala.

Fred si odkašlal: „Jestliže to není sen. Tak se tedy musím zeptat... Staneš se mou dívkou, Hermiono?"

„Myslím že ano." Fred ale povytáhl jedno obočí, proto se rychle opravila: „Určitě ano."

A znovu ho políbila.

***

Od doby, kdy spolu Fred s Hermionou začali chodit už uběhlo něco málo přes dva týdny. Hermiona se nacházela na návštěvě v Doupěti, které momentálně obývali jen Molly a Arthur.

Molly postavila před Hermionu kávu a sama se posadila vedle Arthura.

„Díky, Molly."

„Není zač, drahoušku. Teď nám ale pověz, co se stalo? Už dlouho jsem tě neviděla takhle šťastnou. Celá záříš, jako sluníčko." zvědavě se na ni zadívala a Arthur se k ní přidal. Hermiona se usmála, měla je oba moc ráda. Byli pro ni jako teta a strýc, na které se může  obrátit vždy, když její vlastní rodiče nejsou po ruce.

„Mám přítele." oznámila šťastně a přitom se ještě víc rozzářila, tedy... pokud to ještě víc šlo.

„To je skvělé." usmál se Arthur, taky chtěl ještě něco dodat, ale byl přerušen vlastní manželkou: „Jaký je?"

„Je velmi milý a hodný. Je taky pozorný. Hezky se usmívá a má krásné oči, ale občas dost šaškuje. A mívá spoustu poznámek a vždycky má co říct. Miluje mě a já jeho. Je prostě úžasný. Oba dva jste ho už párkrát viděli..." odmlčela se, pak ale dodala: „Chodíme spolu teprve dva týdny a já musím znít jako blázen, že ano?"

„Vůbec ne, zlatíčko. Jsi jen zamilovaná. To je pochopitelné."

„Rád bych ho poznal. Co kdybyste se stavili příští týden ve středu?" zeptal se Arthur. V duchu si říkal - Musím mu říct, aby ho ani nenapadlo Hermioně ublížit.

„Dobře. Určitě bude rád."

„Kdo to vlastně je?" zajímala se Molly.

„To se dozvíš až ve středu."

***

„Co ten zasněný výraz, Freddie?" ušklíbl se George. Oba právě pracovali na svém nejnovějším vynálezu, když George přistihl své dvojče, jak zasněně zírá před sebe a nevnímá ani jedno Georgovo slovo.

„Nevím o čem to mluvíš." odtušil Fred.

„Ať je to cokoliv, tak to vyklop." pobídl ho George.

„Ani můj vlastní bratr mě nenechá na pokoji." pokroutil Fred hlavou a zatvářil se tragicky, pak ale se širokým úsměvem prohlásil: „Chodím s Hermionou!"

„Já to tušil, že vy dva skončíte spolu." prohlásil přesvědčeně George.

„No jo. Já zapomněl! Ty seš přece jasnovidec a všechno víš!" vykřikl Fred přehnaně nadšeně.