Weasleyová ✔️

36. Nezapomenutelné

Zase po roce tu byl Silvestr. O půlnoci měl začít další rok a s ním pro některé i nový začátek. Pro jiné zase jen pokračování minulého roku.

A tohle si uvědomoval Fred, který právě ležel v posteli pod peřinou a tiskl k sobě ještě spící Hermionu.

Nový začátek... Ne, pro něj to bude další super rok, vlastně nic víc. Ale co kdyby...

Podíval se na poklidně oddechující Hermionu a musel se pousmát. Tak moc mu přišla roztomilá. Nespouštěl z ní pohled a mezitím přemýšlel.

Co kdyby udělal to, nad čím už pár dní uvažoval?

Vlastně proč ne, že? Vždyť Hermionu tak moc miloval!

Jenže na druhou stranu... Co když ho odmítne?

„Copak?" ozval se rozespalý hlas, jehož majitelka na něj rozespale mžourala.

„Nic. Jenom tak uvažuju." usmál se Fred. No co! To že uvažoval byla přece pravda!

Hermiona jen přikývla, načež si položila hlavu zpátky na jeho hruď. Freda to však překvapilo, čekal totiž, že se Mia bude jako obvykle vyptávat, dokud nebude vědět vše.

„Kolik je hodin?" zamumlala Hermiona. Už se jí zavíraly víčka, když jí Fred odpověděl: „Čtvrt na osm. Ale můžeš klidně spát až do oběda."

Jemně se usmála: „Nemůžu uvěřit tomu, že to říkám, ale beru tě za slovo. Jak je možné, že jsem tak unavená?"

„Mám ti to připomenout?" uchechtl se Fred. V tu chvíli Hermiona zrudla: „Ne, díky, už vím."

Zatímco se Fred tiše smál, Mia už zase usínala.

Nevěděl čím to bylo, ale jakmile se dosmál měl jasno a už si v hlavě tvořil pomyslný seznam věcí.

Za prvé: říct to Georgovi.
Za druhé: sehnat prstýnek.
Za třetí: žádné další přípravy, vždyť když bude improvizovat bude to větší zábava, ne snad?

Musí to být ale nezapomenutelné! Navíc by si nikdy neodpustil, kdyby to nebylo alespoň trochu k smíchu.

Nebude ale Hermioně vadit, že to bude trochu střelený?

Ne, blbost! Bude z ní přeci Weasleyová a Weasleyovi jsou střelení všichni.

Fred se rošťácky usmál, právě totiž dostal geniální nápad. Je sice možné, že ho bude Hermiona ze začátku proklínat, ale co, že?

Alespoň na to už nikdy nezapomene!