Weasleyová ✔️

32. Zabije mě

„Mamí? Napšala Hejmijóna?" malá Jessie se posadila ke stolu, aby si spolu s rodiči dala oběd. Už se jí ovšem stýskalo po sestře a tak se musela zeptat.

Jean Grangerová si vyměnila starostlivý pohled se svým manželem, načež odpověděla: „Ne, zlatíčko. Ještě ne."

Čtyřletá Jessie smutně sklopila pohled k talíři, v tom se však ozvalo zaťukání na okno.

Všichni tři se otočili k oknu a neubránili se úsměvu, když spatřili malou sovičku. Daniel Granger se zvedl od stolu a otevřel okno.

Sovička vletěla dovnitř, přistála na stole před Jean, upřela na ní pohled, načež tlumeně zahoukala. Jean si od ní převzala dopis, otevřela ho a začetla se do něj. Čím více toho přečetla, tím více se usmívala. Nakonec podala dopis manželovi a podívala se na svou dceru, která jí napjatě a zvědavě pozorovala: „Hermiona nás zve k nim na Vánoce."

Jessie vypískla radostí: „A pojedeme? Plosím, pojedeme?"

„No..." Jean se tázavě podívala na Daniela, který právě dočetl dopis. Byl šťastný, že jeho nejstarší dcera je šťastná. Rád by toho jejího Freda viděl a tak s úsměvem poznamenal: „Jestli chcete jet vy dvě, tak já s tím nemám problém. Pojedeme na Vánoce do Británie!"

„Jo! Už se těším! Můzu si vžít s sebou meďvídka Teddyho?" zajímalo okamžitě Jessie.

***

Ozvalo se nadšené vypísknutí. Fred, jenž se nacházel v ložnici, která už byla skoro hotová - jediné co tam chybělo byla skříň -, vyšel z pokoje, seběhl schody dolů a šel do kuchyně, kde se právě nacházela jeho hnědovlasá přítelkyně.

„Co se děje?" zajímalo ho.

„Přijedou! Moji rodiče s Jessie přijedou!" oznámila šťastně. Fred se usmál: „Mám se začít bát?"

Hermiona ho sežehla pohledem, ale pak se usmála také: „Možná."

„Nejspíš jsem tě trošku zkazil." uchechtl se Fred, pak ale pokračoval: „Kdy přijedou?"

„21. prosince. Takže za dva týdny." usmívala se Hermiona.

Odpovědí jí bylo přikývnutí, avšak hned nato Fred smutně pokroutil hlavou: „Doufám, že se toho dožiju."

„Proč by ses toho nedožil?" nechápala Mia.

„Až řeknu mamce, že na Vánoce nepřijedeme do Doupěte, zabije mě." konstatoval s tragickým výrazem Fred.

„To nejspíš ano." vyprskla smíchy Mia.

Když se jí podařilo uklidnit, řekla: „Možná bys jim to měl napsat hned. A nebo zavolat! Arthur bude nadšený. Umí používat telefon, tak bude rád, že si telefonování vyzkouší."

„Fajn..." zvedl telefon, vytočil číslo, chvíli čekal, pak se ale z telofonu ozvalo: „Tady Arthur Weasley. Kdo volá?"

„Nazdar, tati!" a aby si ho Arthur nespletl s Georgem dodal: „To jsem já, Fred. Víš chtěl jsem tobě a mamce jen říct, že já a Mia na Vánoce nepřijedeme. Přijedou totiž Hermioniny rodiče a sestra..." nechal vyznít do prázdna.

„Dobře. Chápu to. Jen nechci vědět jak na to bude reagovat Molly, až se to dozví. Myslím že se jí nebude líbit, že s Hermionou nepřijedete na Vánoce..." povzdechl si Arthur po chvilce ticha.

„OPRAVDU JSEM SLYŠELA DOBŘE?!"