Ledové hradby

Princezna nebojuje!

Azar se dalšího rána po snídani přesunula k sobě do pokoje. Většinou měla ve zvyku debatovat s otcem nebo se chystat na nějakou slavnost, dnes, ale měla volný den a chtěla si ho užít. Šaty a boty, které měla včerejší večer na sobě, ještě před snídaní odnesla služka. Její pokoj tak byl téměř celý uklizený. Jediné, co nebylo srovnané tak, jak by si Azar přála byli svíčky a důležité papíry, které jí sem čas od času přinese její otec. Na papírech jsou důležité poznámky o probíhajícím týdnu, rozvrh kde, kdy má Azar být a cokoliv co se týče stráží. Zkrátka tam jsou věci, které král považuje za nezbytné, pro dalšího vládce ohně.

Ačkoliv Azar k papírům dostala i brko a tuž, ani jedno nepoužívala. Papíry si jen rychle přejela očima a odhodila je k ostatním "přečteným" papírům. Papíry, které už si "přečetla" měli své místo na velkém pracovním stole, který barvou ladil s postelí. Svíčky, které k papírům dostala, aby na ně večer lépe viděla, si položila na noční stolek, kde je potřebuje nejvíc. Protože jí papíry od krále začali spíše překážet, než pomáhat, usoudila, že je správný čas je odnést z pokoje pryč. Jako jedinou možnost kam papíry dát, usoudila je přinést otci. Azar vzala všechny papíry, které jí otec za poslední rok přinesl a vydala se na cestu, k jeho pracovně. Sama královu pracovnu považuje spíše za méně přístupnou knihovnu. Azarnin otec si na tuto místnost dával pozor, služky a sluhové sem měli zakázaný vstup. Většinou před dveřmi do pracovny stál jeden pár stráží, ale i ti měli zakázáno vkročit dovnitř. Jediný, kdo měl přístup kromě krále byla právě Azar a Leo, pouze pod podmínkou, že zaklepají na dveře.

Azar netrvalo dlouho a z jedné strany dlouhé chodby se přesunula na druhou. Pozdravila stráže, kteří před pracovnou hlídkovali, namísto slov, ale pouze pokývla hlavou a jemně se uklonila. Protože obě své ruce měla plné papírů jeden ze stráží zaklepal na dveře a řekl: ,,Je tu princezna pane králi."

,,Ať jde dál," ozvalo se mužským hlasem, zpoza dveří pracovny.

Stráže otevřeli dveře, aby Azar mohla projít. Azar se na ně usmála a pokračovala dveřmi do velké místnosti. Po bocích místnosti byly vysoké police plné knih. Uprostřed byl červený koberec, který směřoval k velkému pracovnímu stolu, který byl pokryt knihami a papíry. Za stolem seděl král, na jeho tmavě hnědých vlasech seděla královská koruna a na bílé košili si hověl rudý krystal. Král od papírů, které právě vyplňoval neodvrátil zrak a ani to nevypadalo, že to má v plánu.

,,Nesu ti ty tvoje papíry," Azar nasadila příjemný tón.

,,To jsou tvoje papíry, proto jsem ti je dal," odpověděl král a položil brko na stůl a papír opatrně položil na malou skříňku za sebe, aby tuž uschla. Hned na to si vzal další papír a opět začal něco psát.

,,No jistě že to jsou moje papíry, ale já už si je přečetla a myslím že už je nepotřebuji," řekla Azar a papíry položila otci na stůl. Král se na ni s povytaženým obočím podíval a řekl: ,,Vážně sis je přečetla? To bych upřímně neřekl. Čekal jsem, že je jen přejedeš pohledem a odhodíš k ostatním," usmál se na Azar.

,,No jenže já si je opravdu přečetla a už nevím, co jiného bych s nimi měla dělat, takže ti je vracím." Azar věděla, že lže, ale co by ona měla dělat s nepodstatnými papíry. Navíc to byla lež jen z poloviny, první půl rok, co je dostávala si je opravdu četla.

,,Dobrá tedy. Musím říct, že jsi mě opravdu potěšila a že kdybys měla zájem mohla bys mi někdy pomoc tady v pracovně. Ovšem toto rozhodnutí už nechávám na tobě, svoji schopnost jsi už projevila pouhým přečtením těchto papírů," pousmál se, ,,dokonce ani já v tvém věku jsem je nečetl," odvrátil zrak a Azar věděla, že to znamená konec konverzace. Opustila místnost a mířila zpět do svého pokoje. Otec ji překvapil a normálně by mu asi vynadala, že panovat ohni nikdy nebude, ale dnes ji nějak došli slova. Byla překvapená, že jí otec věřil, ale ani zdaleka nečekala, že ani on tyto papíry nečetl, když byl starý jako Azar teď. To mu mohla rovnou říct, že ani ona je nečetla, vždyť by se na ni neměl za co zlobit ne? Mrzelo ji, že lhala a mrzelo ji, že si tím ani zdaleka nepomohla. Otce znala dobře, a tak věděla, že jeho slova má chápat, jako ,,Výborně Azar, už jsi opravdu blízko k panování ohně." To je ale přesný opak toho, co chtěla.