Ledové hradby

Energie krystalu

Když Azar otevřela oči, chvíli jí trvalo, než poznala kde je. Její poslední vzpomínka na chvíli kdy omdlela bylo, že se svíjela v bolestech ve sněhu. Toto místo, ale vůbec není to kde omdlela. Právě se nacházela v Eatonově kajutě. Po chvilce slyšela, že někdo je s ní v pokoji a jde směrem k ní. Posadila se a s radostí zjistila, že to je Ara, která jí nesla polévku.

,,Jsi vzhůru? Paráda. Prospala jsi celou noc. Včera zbyla jedna porce polívky, takže pokud bys měla chuť je tady," řekla Ara a položila polévku na jednu z beden, které stály blízko postele.

Azar poděkovala a koukala na tetu jak mizí ve dveřích z kajuty. Azar vstala a vzala si polévku. Následně se šla posadit zpět na postel a polévku si dala do klína. Pomalu začala jíst. Musela uznat, že měla docela hlad a velmi ocenila, že na to její teta brala ohledy.

Když dojídala, dveře do kajuty se znovu otevřely, tentokrát v nich ale nestála Ara. Azar spatřila Adrona.

,,Je ti dobře?" zachrchlal na ni muž. Azar přikývla a odložila prázdný talíř. Muž se šel posadit vedle ní. Začal si prohlížet její obličej a Azar čekala co udělá.

,,Vypadáš líp. Když tě Eaton přines, byla jsi celá zelená. Myslím, že se tě chytla nějaká neznámá nemoc," šáhl ji na čelo a dodal, ,,teď už to je dobrý. Včera jsi neskutečně hořela."

Hořela? Azar se zamyslela. Najednou si vzpomněla odkud její včerejší bolesti přicházely. Šáhla si na krk a nečekaně zjistila, že tam krystal není. Vyděsila se a začala ho hledat na posteli, zda-li ho náhodou omylem nesundala při spánku. Nic.

,,Kde mám krystal?!" vyjekla na Adrona.

,,No, to nevím princezno," zakroutil hlavou Adron.

Azar vstala a začala svůj krystal hledat po kajutě. Nic. Kde jen může být? Když už jí došly nápady na místa, kde by krystal mohl být opět se vyděšeně posadila.

,,Jsem si jistej, že se najde," poplácal jí muž po zádech, ,,ale jinak myslím, že bys měla nějak zahnat svoje myšlenky na něj, aby ses zbytečně nebála. Eatona prý napadl způsob jak se dostat přes hradby a chtěl by ho s tebou zkusit."

Azar teď ale vůbec neměla chuť k dalšímu neúspěšnému pokusu. Její starost o krystal se nedá jen tak přehlédnout.

,,Možná by to ale chtělo se ještě prospat. Slunce vyšlo jen před chviličkou. Prospi se a potom přijď, najdeme krystal a překonáme hradby," řekl muž na svém odchodu. Možná, že když se Azar prospí, najde krystal jednodušeji. Azar se opět natáhla na posteli. I když jí každou chvílí navštěvoval nějaký neveselý scénář o jejím krystalu a o tom kde skončil, dokázala usnout.

Zanedlouho ji probudilo prudké zhoupnutí lodi. První co ji napadlo bylo, že konečně dokázali loď vypáčit z kusu ledu. Rychle si na sebe navlékla svetr a běžela na palubu, kde se ještě stále pohybovala hustá mlha. Azar zamířila na příď, kde viděla snad polovinu celé posádky, včetně tety, Eatona a Adrona. Jediný kdo tam chyběl byl Alon. Kde může být? Azar pomalu přišla blíž, když se na ni Ara otočila.

,,Fajn, loď je venku, kotvu netřeba, stejně celou loď musíme dostat přes hradby," řekla Ara a následně zamířila do husté mlhy. Adron si prohlížel Azar a čekal jestli přijde blíž, ona na nic nečekala a šla. Adron pohledem sejmul Eatona a vydal se za Arou. Co se děje, že se všichni chovají tak zvláštně? Jediný kdo se choval tak jako vždy, byl Eaton, kdo ale ví co se právě děje v jeho hlavě. 

,,Co se tady dělo?" zeptala se Azar Eatona.

,,Loď je venku a můžeme plout dál," odpověděl.

,,No, jo, to bychom mohli, jenže tady jsou ty hradby," pousmála se Azar. Eaton jen přikývl a opřel se o zábradlí. 

,,Myslím, že mám způsob jak je překonat."

,,Adron mi něco takového říkal, když za mnou přišel do kajuty," zamyslela se Azar, ,,hele, nevíš kde je Alon?"

,,Kde by byl? Pracuje. Samo se to tady neuklidí."

,,Aha. Já jen, že za mnou nepřišel. Každé ráno na mě jinak čekal."

,,Ano, ale to se mění. Každý máte svojí práci a já teď potřebuju tvojí pomoc," řekl Eaton a šáhl si do kapsy. Azar spadla čelist, když uviděla že z kapsy vyndal krystal, který se ještě ráno snažila najít.

,,Proč jsi mi ho nevrátil?!" vykřikla na Eatona.

,,Stejně by ti byl k ničemu, když si včera vyplýtvala většinu energie. Možná tak svíčku by sis s ním dokázala zapálit," zvýšil hlas i Eaton. Azar se stáhla a upřela svůj pohled na červený kamínek. Eaton jí naznačil ať se otočí a připnul jí ho kolem krku. 

,,Kolik toho o něm víš?" zeptal se po chvilce váhání Eaton.

,,No, vím, že umí kouzlit?" zaváhala Azar. Eaton přikývl a začal vysvětlovat: ,,Každý živel není nekonečný, všem někdy dojde energie, i když ji následně umí obnovit. Když moc čaruješ nebo s kouzly neumíš zacházet, plýtváš energií mnohem rychleji než normálně. Když energie dojde nebo jí je moc málo, nesvedeš nic a to ani ty nejmenší kouzla."

Azar se podívala na svůj krystal a musela přemýšlet odkud tohle všechno Eaton ví. 

,,Když si ty nasadíš můj krystal, budeš umět kouzlit," doptávala se Azar.

,,Já a tvoje teta ano, ale ostatní nejspíš ne." To nebyla ta odpověď, co si Azar představovala.

,,A ostatní ne?" doptávala se dál.

,,Nevím, ale řekl bych spíš ne."

Azar se zamyslela. Do teď si myslela, že je jediná co tento krystal dokáže ovládat. Odkud všechno tohle ale Eaton ví a zná?

,,Energie živlu se normálně nedoplní tak rychle, takže jsem tomu trochu pomohl a dal jsem ohni trochu té mé," uznal Eaton. Azar přikývla a poděkovala, i když si přesně nebyla jistá za co, protože všechny tyto informace pro ni byly zcela nové. Opřela se o zábradlí tak jak Eaton a shlédla z lodi dolů. V ledu zůstal uražený kousek, kde dříve byla zapíchnutá jejich loď. 

,,Myslím, že bychom neměli ztrácet čas a jít zkusit další nápad," řekl Eaton a Azar rázně přikývla. Následovala tedy Eatona, který jí vedl k hradbám. Azar se už začínala bát, že má v plánu pokračovat v tom co dělali včera. 

,,Řeknu ti jak na to," řekl najednou. Azar přikývla a zaposlouchala se do vysvětlování. Eaton jí řekl, že jde především o sílu myšlenky, o to jak dobře si dokážeš představit, co si přeješ, aby se stalo, jak dobře se umíš koncentrovat a to, jak moc ti bude chtít živel pomoc. Nakonec Azar požádal, aby rozmrazila tři horní kameny a dal ji na to času, kolik jen chtěla. 

Azar si představila hradby ve své mysli, zvýraznila a upřesnila, které kameny chce rozmrazit. Dále, jí dalo hodně práce to, aby si dokázala představit, jak se kameny zahřívají a led taje. Pro jistotu si představu přehrála několikrát, aby si byla jistá o co oheň žádá. Následně už zbýval poslední krok - poprosit a doufat, že jí oheň vyhoví. Azar nechtěla otevřít oči a vidět to zklamání, které jí oheň opět nadělil, když tu najednou uslyšela praskání ledu. Azar se podívala co se děje a s nadšením zjistila, že led taje. Byla na sebe hrdá. Její úsměv se zvětšoval každou chvílí. Otočila se na Eatona a zkontrolovala jestli to také vidí. On, jí pohled opětoval a hrdě se usmál. Azar se následně opět otočila a kochala svým úspěchem. V duchu poděkovala ohni, že ji vyhověl.

,,Myslím, že můj plán by mohl fungovat," řekl hrdě Eaton. Azar se na něj otočila a čekala až jí vysvětlí co je jeho plán.