Ledové hradby

Povolení

Králova výprava netrvala ani dva dny a už stáli před ledovými hradbami. Cestou se moc nevyspali, protože mech a tráva jim nedopřáli pohodlný spánek. Všichni byli nadšení, že už jsou blízko k cíli. Slezli z koně a nechali je se volně pást na nezmrzlých kusech trávy. Sem tam na Lea spadla vločka, která pomalu tála na jeho uniformě. 

Jizva hlídal koně a spokojeně zkoumal okolí. Vždycky sebou měl něco pro případ nouze, ať už meč, luk či kuš. Jednu ruku si proto nechával nablízku svému opasku, kde se ukrýval jeho meč. Kolem byla nádherně zelenající tráva, kterou podzim, na rozdíl od ledových hradeb nijak neomezoval. Koně nikam nešli. Spokojeně si užívali volný hřbet a chuť zelené trávy. 

Mezitím král přistoupil blíž k hradbám.

,,Jeden by řekl, že se sem zpráva o naší návštěvě už donese a otevřou nám hradby," zamumlal si král pro sebe.

,,Víte jak přes hradby, že ano?" ozval se Blaze s úsměvem ve tváři.

,,Co si myslíš že jsem?! Jistě že ano. Jen jsem doufal, že nebudu muset mluvit s tou ledovou bandou vrahů," odsekl král a položil jednu ruku na kus ledového kamene.

Leo cítil jak ho krystal štípl na krku a jak jeden z ledových kamenů začal tát. Hned na to se ale led opět vrátil na své původní místo a hradby vypadaly jako nové. Blaze se pobaveně podíval na Lea a poťouchle se pousmál. 

,,Jizvo!" vydal se mladík na cestu ke koním.

Leo mezitím přistoupil blíž ke králi, který se na něj jen podíval.

,,Jestli nám neotevřou, tak ty hradby nechám snad roztát," vyhrožoval král.

Leo následně pochopil co král udělal. Vyslal pomocí ohně znamení, že jsou před hradbami. Jelikož hradby ovládá kouzlo ledu, mělo by se ke králi ledu donést ohnivé znamení a on by je měl pustit dovnitř. Proč se nic neděje?

,,Nasedněte si. Jestli neotevřou udělám to sám," zavelel král a všichni se na jeho rozkaz vyhoupli do sedel. Pomalu docválali před hradby, kde se zastavili. Během vteřinky hradby začali tát a v kamenné stěně se vytvořil průchod. Král zavelel a vydali se na cestu. 

Znovu se honili s větrem o závod. Krajina kolem nich se opět začala zelenat a vločky přestaly padat. Přes pár travnatých kopců jeli jednou vyšlapanou cestou, která se následně půlila na dvě. Král neváhal a zabočil doprava. Ostatní ho následovali. Menší cestička je zavedla do údolí. Kolem byla cítit krásná vůně trávy a přírody kolem.

Když údolí končilo a cestička opět trochu zahýbala vpravo na kopec, vítr sebou přinesl slaný vzduch. Když vyjeli na kopec, Leo pochopil proč. Právě se nacházeli na jednom z těch vyšších kopců, pod kterým se nacházelo jen pár dalších a následně už pokračovalo jen moře. Slunce se odráželo od vln a tvořilo tak nádhernou podívanou. Leo cítil jak se studený vítr postupně začíná ochlazovat. 

Za nedlouho se král zastavil. Kopec, po kterém dosud jeli, se následně začal proměňovat spíše v horu. Cesta, po které sem přijeli následně vedla výš a výš společně s horou. Král ukázal na nepatrně vyšlapanou malou cestičku, která odbočovala dolů směrem k moři, na nižší kopec. Pomalu následovali cestičku až do jejího konce, který nebyl nijak daleko. Kopec na kterém cestička končila měl vedle sebe už jen poněkud prudkou stráň, břeh a moře.

Král seskočil ze svého koně a řekl: ,,Dneska spíme tady. Stmívat se začne co nevidět, do té doby nás slunce ohřeje."

Stráže také seskočili a koně uvázali k jednomu ze tři stromů, co se na kopci nacházel. Blaze se spokojeně opřel o další strom a nechal slunce, ať ho zahřeje. Společně s větrem, slunce dokázalo vychytat tu správnou a příjemnou teplotu. Král si vyndal ovčí kůži, kterou následně roztáhl na trávě. Sundal si brašnu a natáhl se na zem. Už jen jeho pohled napovídal tomu, že tato cesta je pro něj větší problém než sám připustí. Jeho únava ho rychle přemohla a začal dřímat. Blaze se bavil nad spícím králem a do jeho pravidelných dřímajících zvuků si začal broukat písničku. 

,,Jdu se podívat kolem," řekl Jizva a Leo přikývl na znamení souhlasu. Chvíli pozoroval koně, jak se opět spokojeně pasou. Následně se taky opřel o jeden ze stromů a začal klimbat.

Když Blaze zjistil, že jeho druhý společník také usnul, jeho broukání se proměnilo ve zpěv námořnické písně.