Ledové hradby

Černobílé vzpomínky

Azar od jejich příjezdu na hrad, do svého pokoje nepouštěla ani Briena. S otcem se vídala pouze v chodbách hradu a ven moc nechodila. Většinou za ní chodila služka a klepala jí na dveře s tím, že není zdravé nejíst snídaně, to ona ale ignorovala. Její krystal ležel na nočním stolku, už trochu zaprášený. Kouzla nepřivedla nic jiného než trable a starosti.

Častokrát se v noci budila, aby zatáhla závěsy, které vyseli na okně s výhledem na moře, kde dříve byla Arnina plachetnice. Azar si myslela, že Eatona a Aru zná, v poslední době ale měla pochybnosti. 

Když král zjistil kdo Eaton je, zakázal a přerušil jakýkoliv kontakt s Arou či kýmkoliv z její lodi. Všechny obchody a vzpomínky, které na ni měla jsou u konce. 

Azar vstala jako každé ráno v době oběda. Dnes se má konat velký den. Společné rozloučení s nejvěrnějším přítelem královské rodiny a začátek velkého truchlení. Kéž by mu Azar ještě naposledy mohla říct vše co chtěla. Jediné co teď zmůže je si přemítat společné vzpomínky jako černobílý film v hlavě. 

Přes noc, si nechala odemčený pokoj, aby jí služka mohla přinést oblečení na tento významný ale i přesto smutný den. Na židli ji tak čekaly černé šaty s červenými detaily. Něco, co by si za jiných okolností nikdy nevzala. Nakonec to sladila s černými lodičkami. 

Chvíli váhala zda-li si má nandat svůj krystal. Společně s ním by si ale nandala i všechny výčitky. Nakonec ho nechala v prachu. Vyšla ze svého pokoje a zamířila na balkón. Slyšela jak si její žaludek žádá o něco na zub. Ona jeho prosby bezohledně přehlédla. 

Na balkóně byla zima. Studený podzimní vítr se od jejich příjezdu ještě ochladil. Azar se opřela o kamennou zídku. Všechno kolem ji připomnělo kouzla, po kterých tak dychtivě toužila. Vzpomněla si jak zde byla ledová rodina na návštěvě. 

Možná, že měl otec pravdu, když jí říkal, že ledové království je plné nevěrných vrahů. Sklopila hlavu a zavřela oči. 

,,Princezno pojďte se ještě před obřadem najíst," požádala jí opatrně služka, co právě přicupitala za Azar. 

Princezna se na ni podívala a mírně přikývla. Společně tak došly do jídelny, kde na stole čekalo čerstvé jídlo. 

Azar se usadila a požádala služku, ať jí na talíř dá kus bábovky. Služka se s radostí usmála a ochotně princezně požadovaný kus naservírovala. Azar sice nejprve jídlem pohrdala, ale když její žaludek konečně ztichl, spokojeně v jídle pokračovala.

,,Seš připravená? Je čas jít," ozval se za Azarninými zády králův hlas. 

Princezna se na otce podívala a čekala co jí řekne dál. 

,,A krystal máš kde?" řekl zahořkle.

,,Krystal? To se mi snad zdá," odfrkla si Azar, ,,jestli si myslíš, že si ho ještě někdy nasadím, tak se pěkně pleteš."

Král namísto odpovědi chytil princeznu na ruku a vytáhl ji ze židle. Následně ji jen přikázal ať zamíří do královských zahrad. Azar si upravila šaty, které se jeho prudkým pohybem trochu pomuchlaly a vydala se na cestu. 

Když zmizela ve dveřích, král se znechuceně podíval na služku, která zrovna šahala po nedojedeném kusu bábovky a také se vydal na cestu.