Ledové hradby

Útěk

Najednou něco zadunělo a Azar se otočila, aby viděla co se stalo. S překvapením zjistila, že velká brána do hradu se otevírá. Popošla kousek stranou, aby lépe viděla. Z hradu vycházel král Phoenix. Co se děje?

,,Zdravím vás tu všechny," započal král svůj proslov. Azar si až teď všimla, že náměstí se poněkud zaplnilo. Snad jakoby se celé dění z dolního náměstí přesunulo sem. 

Dokonce se i některá okna příbytků kolem otevřela a vykoukly tak další hlavy.

,,Vítám vás všechny na oslavě zimy," pokračoval dál král. Zbytek už ale Azar nepochytila, protože ji Holly zaklepala na rameno a přiložila si prst k puse, aby Azar byla zticha. Následně ukázala na stráže, kteří byli zabraní do králova proslovu. Holly a Azar je potichu obešly a pomalu vešly do budovy. Ku podivu je tu čekala ulička, která měla na druhém konci schody dolů, do chodeb v podzemí. V chodbě pak už stály jen jedny další dveře. 

Když k nim Holly přišla blíž, aby si poslechla zda-li v místnosti vedle někdo je, rychle Azar naznačila, že by se měly přesunout. Slyšela hlasy mužů, kteří se podle všeho chystali na svou službu.

Obě tak zamířily po schodech dolů. Dřevěné schody byly ale v tento moment poněkud nepraktické, protože často skřípaly. Musely tak našlapovat velmi jemně. Když vstoupily do spodní části budovy, už to zdaleka nebyl takový luxus. Kolem moc světla nebylo, podlaha byla víceméně pryč, stěny byly více hlína a špína než zdi a všechno to doprovázel zápach zatuchliny. 

Na konci schodů se opět ocitly v uličce, která následně směřovala do stran. Kolem uličky byly mříže, za kterými byla slámová podlaha a přichystaná cela. Holly šla první a určovala směr. Najednou se napravo od nich ozval náraz do mříží. 

,,Na tohle nemáte právo! Nikdy jsem nic neukradl! Lžou. Všichni!" začal na ně řvát mladík z cely. Při tom se opakovaně odrážel od mříží a jeho kovová pouta tak vytvářela hlasitý zvuk. Azar se na něj podívala a pokusila se ho utišit. On na chvíli přestal a sedl si na seno. 

Azar byla vyděšená a její srdce mluvilo samo. Měla pocit jakože jí brzy protrhne hrudník. I Holly vypadala v šoku. Nakonec se jen hluboce nadechla a podívala na mladíka v cele. 

Rozpárané tričko, dlouho nemyté vlasy, jeho kůže se více podobala šedivé než tělové barvě a tmavé pytle pod očima mluvily za své. Mladík se najednou opět zvedl a došel k Azar blíž. Podíval se jí přímo do očí. Vypadalo to jakoby i jeho oči ztrácely barvu. Původní zelená už byla vidět jen nepatrně.

,,Vy tady nejste vítaný," zasmál se a opět zvýšil hlas, ,,pryč! Já tu nemám co dělat!"

Azar couvla o pár kroků dozadu. Holly se na ni vyděšeně podívala a už se chtěly vydat dál k ostatním celám, když najednou uslyšely zvuky klíčů. 

Strážný se jakoby nic vynořil zpoza rohu uličky. Nejdřív tam jen stál, aby pochopil co se děje. Následně ale zpozorněl a rozběhl se proti Holly.

,,Uteč!" rozkázala Holly princezně a obě se daly na rychlou cestu po schodech. Azar cestou častokrát zakopla, ale naštěstí nebyla sama a strážného to také o něco zdrželo. Vyběhly schody a jediné co je dělilo od volného běhu, byly vstupní dveře. Azar se o ně opřela ve snaze je otevřít. Když o chvilku později doběhla i Holly, pomohla Azar s dveřmi a obě zabraly. Čekaly, že venku na sebe naberou pozornost i stráží co měli vězení hlídat. To se ale nestalo a oni se ocitli uprostřed všeho dění.