Ledové hradby

Cestovní přístav

,,Azar?" probudil Azar hluboký tichý hlas z klidného spánku. Leknutím se probudila. Když se hlas ozval znovu, posadila se a spatřila Eatona.

,,Co? Však je ještě noc," zašeptala na oplátku Azar a párkrát zamrkala, aby zahnala ospalost.

,,Ne, je brzo ráno, ale tohle budeš chtít vidět." Následně Eaton odešel z místnosti. Azar si povzdechla a pokusila se vyhrabat z postele. Když se rozběhla za ním, měla co dělat, aby nenarazila do dveří, které v ospalosti neviděla. Na cestě po žebříku jí uklouzla noha a ona se tak uhodila do kolene. Super začátek dne, pomyslela si. Následně jí Eaton pomohl postavit a gestem jí naznačil ať ho následuje.

Venku bylo ještě šero. Podle všeho ale slunce vyjde každou chvíli, protože první paprsky už zářily na horizontu. Eaton Azar pomalu dovedl na příď lodi, kde Azar konečně pochopila co myslel když ji řekl, že to bude chtít vidět. V dáli se na kopci tyčily dvě bílé věže s namodralou střechou. Před nimi stálo nespočet barevných domů. Paprsky právě vycházejícího slunce věže osvítily a pokračovaly níž, kde se nacházely další kusy bílého hradu, který byl nádherně zdobený. Azar ztratila slova a jen se kochala výhledem. Eaton stál spokojeně vedle ní a také pozoroval dokonalost ledového království. Na chvíli se otočil směrem k Azar, aby si mohl prohlédnout její radost, co ho ale zarazilo bylo, že společně s úsměvem měla princezna slzy v očích. Není snad šťastná, že je tam, kam se tak moc snažila dostat? Eaton položil ruku na její rameno a doufal, že to pomůže. Azar se na něj jen tázavě podívala, usmála a opět se otočila k ledovému království.

Oba společně sledovali, jak se jejich loď přibližuje k nádhernému království. Když připluli dostatečně blízko, Azar viděla u jednoho z mol znak kotvy.

,,Řekl bych, že to je Cestovní přístav ledového království," usoudil Eaton a sledoval jak se pomalu přibližují. Azar si najednou vzpomněla, že by se měla převléci do svého původního úboru - bílé košile, černých kalhot a hnědého kabátu. Boty naneštěstí zahodila do moře, ale ty které ji dal Eaton je vynahradily bez problémů. Běžela do své kajuty, kde rychle popadla oblečení a začala se svlékat. Černý úbor od Eatona srovnala a položila na postel. Už se chystala odejít, když si vzpomněla, že v složených kalhotách je její nůž. Rychle si ho přendala do svých stávajících kalhot a běžela zpět na palubu. 

Na palubě už stálo o něco víc námořníků, kteří také chtěli vidět ledové království. Loď už byla dostatečně blízko na to, aby se malé domečky staly velkými. 

,,Spuste kotvu!" zavelela Ara, která se zrovna vynořila ze své kajuty. Azar se napínala přes zábradlí a byla zvědavá zda-li je kotva zvládne zastavit v čas. K jejímu překvapení to dokázala. Chybělo pouze pár centimetrů a jejich loď by se přídí nabořila do kamene, který ohraničoval břeh. Námořníci následně společnými silami vzali dlouhé dřevěné prkno a jako můstek ho nastavili na molo. Následně všichni začali pomalu scházet z lodi. 

Když Azar opět stála na pevném kusu dřeva, byl pro ni nezvyk, že si nemusí dávat pozor na svoji rovnováhu nebo aby byla připravená na velké vlny. Následně se protáhla a rozhlédla se podél břehu. 

,,Tak jsi ráda, že jsi tady? Nechci ti lhát, nepobudeme tu dlouho, takže by bylo fajn, aby ses o sebe dokázala postarat sama," řekla Ara mezitím co rukou poklepala na Azarnino rameno. 

,,Určitě to nějak zvládnu. Na jak dlouho se zdržíte?" zeptala se Azar.

Ara jen nevědomě pokrčila rameny. Obě se otočily směrem k můstku, kde si zrovna kráčel z lodě Alon.

,,Ty ať se ani nehneš. Až se vrátíme loď bude vypucovaná a bude se od ní odorážet slunce," napomenul ho Eaton. Mladík se chystal argumentovat, ale nakonec si hádku rozmyslel a smutně se vrátil na palubu. Ara s Azar se jen pousmály a povídaly si dál. 

,,Dneska dojdeme pro zásilku. Mám adresu domu, kde ji máme vyzvednout, takže můžeš jít s námi. Zbytek posádky vyrazí na trhy pro nějaké zásoby."

,,Půjdu ráda," přijmula nabídku Azar. 

Od té doby se nehnuli z mola. Byl zhruba čas oběda než Ara rozdala členům posádky dostatečné věci, včetně peněz, aby mohli vyrazit na trhy. Když už na lodi zůstal jen Alon, Ara spokojeně kývla na svoji skupinku, kterou tvořil Eaton, Adron a Azar. Vydali se uličkou mezi baráky do mírného kopce. Ulička byla krásně ozdobena světle modrými Hortenziemi, které byly vysazeny ve velkých květináčích. Jejich vůně, teprve dodávala tu správnou atmosféru. Cestou potkali jen dvě ženy, které mířily opačným směrem, jinak byla ulička úplně prázdná. 

Následně dorazili na rozcestí, kde se malá ulička křížila s o něco větší ulicí, která ovšem také neubírala na kráse a vůni. Rychle se rozhlédli kam ulice vede, ale neviděli nic jiného než hromadu dalších domů. Usoudili že zkusí pokračovat jejich původní uličkou. Najednou uslyšeli šum. Pokud měla Azar pravdu, brzy potkají skupinku lidí, kteří si povídají. Možná by se jich mohli zeptat na cestu. 

Ara jim před odchodem vysvětlila, že hledají malí obchůdek na náměstí s nápisem Knihy a lektvary.

Zanedlouho se tak opravdu stalo, ale namísto malé skupinky lidí, došli na zaplněné náměstí. Většina náměstí byla zaplněná lidmi a stánky. Azar slyšela hudbu a následně i uviděla její zdroj. Mezi davem lidí hrála nejspíše nějaká pouliční kapela. Všude kolem do vůně Hortenzií zasahovala i vůně všemožného jídla. Aby toho nebylo málo, Azar si všimla, že z nebe padá sníh, ačkoliv na nebi nebyl jediný mráček a teplo, které cítila se zimě nijak nepodobalo. 

,,Co se tady asi děje?" zachraplal Adron. Ara pokrčila rameny a řekla: ,,Nevím ale jsem všemi deseti pro." Následně ji jen sledovali jak mizí v davu. Azar už stihla pochopit, že Ara má oslavy velmi ráda, ale nebyla si jistá jak ji pak hodlají najít. Následně zmizel i Adron, zhruba tím samým směrem jako Ara.

,,Vidíš ten nápis?" zeptal se Eaton Azar a ukázal na papírovou ozdobu na jednom z domů, které ohraničovaly náměstí. Oslava zimy, četla Azar. Je možné, že to je ta oslava zimy, o které četla v Leově knize? 

,,Sejdeme se tady," řekla Eatonovi a rozběhla se prozkoumat tohle dění zblízka.