Ledové hradby

V ledu

Dalšího rána Azar probudily vlasy, které se jí přes noc nastřádaly do pusy. Rychle si je smotala do drdolu a opět ulehla na polštář. Chvilku tam jen tak ležela, ale po chvíli usoudila, že je na ni polštář moc slehlý. Nadzvedla hlavu a jemně s ním zatřepala.

,,S tebou je radost sdílet pokoj," ozval se hluboký mužský hlas. 

Azar se vylekala a podívala se na druhou stranu postele, kde se protahoval Eaton. S šokem v očích se Azar posadila. Oči nespouštěla z muže, který ležel vedle ní. 

,,Jak to, že jsi tady? Neříkal jsi, že budeš spát jinde?" řekla znechuceným tónem Azar.

,,Jo, to ale bylo ještě předtím, než jsi mohla pryč z kajuty. Jestli jsi chtěla jen svou postel, měla jsi jít do společný ložnice. Tam je vždycky někde místo," podíval se na ni Eaton a vstal z postele. 

Azar ho napůl naštvaně a napůl znechuceně sledovala. Když se obul a pořádně oblékl, odešel z kajuty pryč. Azar se podívala na prázdné místo vedle ní. Ohrnula nos a vstala. Protáhla se a chtěla otevřít okno. Po chvíli lomcování s malým kusem skla, dřeva a hliníku se rozhodla, že bude asi lepší ho nechat zavřené. Chvíli uvažovala co by mohla dělat, když si vzpomněla, že už nemusí být zavřená v kajutě. Spokojeně se vydala na průzkum. V společné ložnici sedělo pár mužů s jídlem v klíně a spokojeně se ládovali pečivem a marmeládou. Azar měla okamžitě chuť na snídani. Rozhlédla se kolem, jestli tady není místo odkud si také může vzít nějaké jídlo. Naneštěstí ale nikde nic neviděla. 

Najednou ji někdo chytil za rameno a otočil tak, aby se mu koukala do tváře. Azar opět spatřila muže s vousy.

,,Vy jste.." řekla Azar a měla v plánu se ho zeptat na jméno, ale muž ji rovnou odpověděl.

,,Adron. Pojď, ukážu ti kde si můžeš vzít něco na zub."

Adron následně zamířil do skladu, kde na jedné bedně ležel otevřený košík s pečivem. Adron Azar gestem pobídl ať si něco vybere a hned potom ukázal na velké dřevěné prkýnko, které leželo na bedně vedle. U prkýnka byla možnost si pečivo doplnit třeba šunkou, marmeládou nebo plátkem sýra. Azar neváhala a sáhla si pro krajíc chleba, na který si položila kus sýra. S radostí se do svého krajíce zakousla a poslouchala Adrona jak říká: ,,Jsme zhruba v půli cesty k hradbám. Doufejme, že je dokážeme překonat." 

,,Jsem princezna ohně, nějak to zvládneme," vymumlala Azar z plné pusy.

,,Hmm," zabručel Adron a pozoroval princeznu, jak se spokojeně láduje. 

Najednou se poklop na palubu otevřel a do skladu se po žebříku začal spouštět Eaton. Azar ale neodvrátila pohled od svého krajíce chleba a spokojeně se ládovala dál.

,,Měl by sis něco vzít, seš hubenej jak párátko," zamručel na Eatona Adron. 

Eaton poslední příčli vynechal a seskočil dolů. Sklonil pohled, k o něco menšímu Adronovi a řekl: ,,Bez snídaně se dá přežít. Hele, snažim se najít Alona, ale myslim, že se ten parchant někde schovává. Neviděl ho někdo?" zeptal se tázavě, přejel očima z Adrona na Azar.

Adron zavrtěl hlavou a Azar bez odpovědi slupla poslední kus svého krajíce. 

,,K čemu Alon?" divil se Adron.

,,K úklidu, k čemu jinému." 

Adron pokýval a sledoval, jak vysoký muž mizí ve dveřích do společné ložnice.

,,Kdyby Alona někdo našel, tak mi řekněte. Chtěla bych mu s tím úklidem trochu pomoc," opřela si Azar ruku o Adronovo rameno a následně zamířila po žebříku na palubu.