Ledové hradby

Eatonův plán

Tohle je šílenost, pomyslela si Azar, když se ocitla na přídi lodi, při pohledu na ledové hradby. Vedle ní stál Eaton a čekal až Azar začne čarovat. Přesně jak jí Eaton řekl, pokusila se nechat roztát určitý kus hradeb, tak aby kameny šli svalit na zem. 

Ponořila na do svých představ. Nejdříve si představila jak horní linie kamenů pomalu taje. Následně začíná tát i druhá a třetí. Když už jsou první tři linie roztáté začíná tát i čtvrtá a pátá. Spodní linie zůstali nedotčené. Kouzlo tam následně zůstalo velmi dlouho, aby se led nemohl vrátit. Tuto představu si ještě několikrát zopakovala, aby doladila všechny detaily a byla si jistá, že tam nikde není led. Následně několikrát poprosila oheň o jeho pomoc. Otevřela oči a čekala zda-li se kouzlo povedlo. Když spatřila, že na první linii kamenů led taje, usmála se. Mělo to ale jeden háček, tady končil Eatonův plán - tedy aspoň to, co jí řekl. Azar cítila, jak se jí začali hýbat prsty na rukou od nervozity, která si následně vzala na starost i její žaludek. Ještě nikdy nebyla tak nervózní. Co hodlá Eaton dělat dál?

Když začínala tát třetí linie, Azar cítila jak loď vstoupá. Azar popošla o kousek vpřed a naklonila se přes zábradlí a s překvapením zjistila, že tomu tak opravdu je. Hladina i s lodí začaly vstoupat. Slaná voda se začala přelívat přes břeh a loď se pomalu začala sunout kupředu. Azar se překvapeně podívala na Eatona s nadějí, že jí něco řekne. Ten se na ni ale jen koutkem oka podíval a následně opět upřel svůj pohled na ledové, tedy teď už spíš jen, hradby.

Azar za sebou uslyšela kroky a když se otočila, zjistila, že na příď přišla Ara. Ta, se na Azar pouze usmála, stoupla si vedle ní a pozorovala hradby asi tak jako Eaton.

Byly slyšet velmi hlasité zvuky vody lijící se na břeh. Najednou celý proces zrychlil a loď se začala zvedat rychleji. Do toho sebou loď cuknula a rozjela se velmi vysokou rychlostí proti hradbám. Když to vypadalo, že spodní část lodi narazí do rozmrazených kamenů, kameny nevydržely sílu prudké vlny a spadly, jako kdyby byly nejméně pětkrát lehčí. Azar slyšela tlumivý zvuk padajících kamenů. Část lodi, co do teď byla zakryta mlhou se najednou odhalila a mlha zůstala před hradbami. 

Vlna, na které loď jela je ještě popoháněla a postupně splynula se zbytkem moře. Azar měla neuvěřitelnou radost. Dostali se přes hradby! Překonali je! Azar si nemohla pomoc a běžela Eatona obejmout. I Ara měla radost a přidala se k jejich objetí. Eaton nejdřív vypadal, že Azar odstrčí, ale nakonec jí také obejmul. Ara je pochválila za úžasný plán a spěchala do kapitánské kajuty. Mezitím stihl přikulhat Adron s úsměvem na tváři.

,,Dobrá práce mládeži," pochválil je. Azar by to normálně neudělala, ale měla takovou radost že si to nedokázala odpustit a běžela obejmout i Adrona, který jí s úsměvem přivítal. Za nedlouho Azar pustila Adrona a šla si obejít loď kolem zábradlí, protože chtěla vidět vlnu, na které plují. Byla unešená tímto... Kouzlem? 

Kdo ho vlastně vyčaroval? Co to je? Azar si uvědomila, že toto muselo být způsobeno nějakým kouzlem, jen nedokázala přijít na to, kdo to mohl udělat. Má tady někdo také krystal? Azar spěchala do kapitánské kajuty vyhledat Aru, aby se jí na tohle všechno mohla zeptat. Když vešla do kajuty, přesně jak čekala, Ara seděla za psacím stolem a měla hlavu skloněnou k papírům. 

,,Ahoj Azar. Příště prosím klepat," poprosila Ara. Azar přikývla a usadila se na židli. Chvíli bylo ticho, než se ho Azar rozhodla přerušit.

,,Má tady někdo krystal, kterého jsem si nevšimla?"

,,Krystal?" podivila se Ara.

,,Ano, takový jaký mám já. Ta vlna bylo kouzlo, ne snad?" upřesnila Azar.

,,Ne, krystal tu kromě tebe nikdo nemá."

Azar se zamyslela. Ara viděla, že se zabrala do myšlenek, a tak se opět sklonila nad papíry. Obě potichu seděly a nevnímaly okolí, tedy do chvíle, než slyšeli hlasitý zpěv. Vyšly z kajuty a zjistily, že zpěv pochází z podpalubí. Když slezly žebřík, ocitly se uprostřed všeho dění. Námořníci drželi korbely s pivem a někteří z nich zpívali písničku, která se nejspíše na této lodi zpívá často, protože Ara neváhala, přijmula nabízený korbel a přidala se ke zpěvu. Pro Azar alkohol nebyl nic moc, takže nabídnuté korbely odmítala a prodírala se prozpěvujícími námořníky. Někteří slavili i ve společné ložnici. Co tak Azar pochopila už zde chvíli slaví. Vůně alkoholu jí napovídala, že sudy s pivem se také neotvíraly před minutou. Koneckonců nakonec objevila bezmocného Alona, jak leží na podlaze před svou postelí. Protože kamaráda neuzvedla aspoň ho přikryla peřinou a nechala dřímat. Nakonec narazila na Adrona, který také držel poloprázdný korbel. 

,,Proč se slaví?" zeptala se Azar.

,,Na týhle lodi se slaví všechno princezno. Ale překonání hradeb je něco co si zaslouží jednu speciální oslavu," odpověděl Adron. Azar přikývla a vydala se dál na svou cestu. Ani ji nepřekvapilo, když ve skladu našla Aru ve středu pozornosti, jak zpívá společně s ostatními tu samou píseň stále dokola. Pomalu vyšplhala na palubu, užívala si čerstvého vzduchu a tlumeného zvuku. Nakonec se opět našla na přídi lodi. Posadila se na podlahu a užívala si výhledu na moře. Loď ještě stále poháněla vysoká vlna, a tak pluli rychle. Azar zavřela oči a nechala ať si vítr hraje s jejími vlasy. 

,,Jablko?" uslyšela najednou Eatona za zády. Otočila se a tam jí čekal pohled na Eatona, který jí nabízel jablko, které ochotně přijala a poděkovala.

,,Normálně bych přinesl víc, ale myslím, že dnes se oběd nekoná. Tahle oslava asi ještě chvíli potrvá," řekl, mezitím co si sedal vedle Azar. Následně z kapsy vyndal další jablko a zakousl se do něj.

,,Ty neslavíš?" zeptala se Azar.

,,Nijak extra. To že jsme se dostali sem neznamená, že se dostaneme i zpátky."

,,To ano, ale i tohle je úspěch. Nejsi ani trochu rád?"

Eaton se zamyslel, ale už neodpověděl. Azar se zakousla do šťavnatého kusu ovoce. Oba jen tiše seděli a užívali si svého oběda. 

Když jim zbyly pouze zbytky jablka, jednoduše je zahodili do moře. Začali vtipkovat o zbytku posádky a jejich oslavě. Azar si tuto konverzaci s Eatonem výjimečně užívala. Nikdy by neřekla, že se s Eatonem tolik zasměje. Nakonec oba jen v tichosti seděli a užívali si výhledu.

,,Eatone?" podívala se Azar na muže, který měl zavřené oči a nechal vítr vlát s jeho vlasy.

,,Mhm?" 

,,Umíš čarovat? Jakože s vodou?" odvážila se zeptat.

,,Když to vezmeš takhle, zní to divně. Já bych to nazval spíš, že mi voda vyhoví pokud ji slušně požádám," odpověděl Eaton a podíval se na Azar. Takže to Eaton způsobil tu vlnu, co je pohání, pomyslela si Azar.

,,To je důvod proč tě teta vzala jako námořníka?" vyptávala se dál Azar.

,,To ani ne. Popravdě, než jsem se stal námořníkem, kouzla jsem nijak extra nevyužíval."

,,Aha."

Eaton se opět nastavil větru a zavřel oči.

,,Tvoje teta umí také kouzlit," řekl najednou.

,,Kouzlit?! S vodou?" nechápala Azar.

,,Ano. S vodou. Tak, jako já."

Azar se usmála. Takže její teta uměla a věděla víc, než dávala najevo. Znamená to, že jí může naučit vodní kouzla?

Eaton si najednou lehl na podlahu. Azar se na něj podívala. Při pohledu na něj ji zahřálo u srdce, protože si vzpomněla na to, že se jí právě svěřil, což nejspíš znamená, že ji opravdu věří. Lehla si vedle něj a také zavřela oči.

,,Pokud se nemýlím, tak bychom do přístavu měli dorazit někdy v době dalšího rána," řekl Eaton.

,,A já konečně budu v ledovém království," usmála se Azar.