Ledové hradby

Nedočkavá Azar

Azar ucítila jak vítr přináší míň a míň vloček. Že by přestávalo sněžit? Opravdu přestávalo sněžit. Sem tam se zapotácela nějaká ztracená vločka, ale jinak už zde panoval namísto sněhu pouze vítr a mlha. 

,,Myslíš, že už to je všechno?"

,,Ty seš teda nedočkavá," podotkl Eaton a Azar se urazila. Zatnula zuby a řekla: ,,Fajn, tak to byl super zážitek. Myslela jsem, že překonávat hradby bude o něco těžší, ale jsem ráda, že už je to za námi. Užij si mlhu, já jdu do podpalubí." Azar bez váhání zamířila směrem, kde věřila, že je poklop do podpalubí. Nasadila svižný krok a šla. Eaton ji ale dohnal a chytil za ruku. Zhruba ve stejném momentu loď narazila a Azar ztratila rovnováhu. Eaton náraz ustál a snažil se Azar pevně držet, aby nespadla na podlahu. Azar se leknutím rozbušilo srdce; div, že jí nevyletělo z hrudi.

Tentokrát se loď už nehnula. Azar se rychle vzpamatovala a rozhlédla se kolem sebe, kde ji opět nečekalo nic jiného než mlha. Její srdce opět o něco zrychlilo, když zjistila, že už neplují. Eaton ji nepustil a vydal se s ní směrem k přídi lodi. Čím víc se blížili, tím víc mlha odstupovala, až nakonec odstoupila úplně. Narazili do pevniny, která byla pokrytá sněhem a ledem. O kousek dál se tyčily hradby. Jsou tohle ty ledové hradby?  Eaton se otočil a Azar ho napodobila. Za nimi z mlhy postupně začali přicházet i ostatní členi posádky. Následně z mlhy vyšla rychlým krokem a se starostlivým výrazem ve tváři i kapitánka lodě, která z mlhy za ruku vyvedla i Alona. Pustila jeho ruku a spěchala se naklonit přes zábradlí. Azar ji ještě nikdy neviděla vyděšenou. Tahle loď pro ni asi opravdu znamenala hodně. Eaton se naklonil vedle ní, ale ani z daleka ne tak starostlivě. Namísto lodi si jeho pohled zalíbil hradby tyčící se na pevnině. 

Jako jeden z posledních z mlhy vykulhal Adron, který bez váhání šel za Arou. Podíval se přes zábradlí a poklepal Aru na zádech. Ta jen svěsila hlavu do dlaní a nechala ať jí slzy stékají po obličeji. Ostatní tam jen tak stáli a nebyli si jistí zda-li mají jít za Arou. Ani Alon nevypadal normálně. Jeho každodenní úsměv se vytratil a chuť k řeči s ním. 

Nakonec Alon udělal pár kroků v před, obejmul Aru a opřel si hlavu o její světle modrou uniformu. Následně se přidali i další námořníci. Uprostřed hromadného objetí byly slyšet Arniny vzlyky. 

Azar tam zůstala stát sama, mezitím co koukala na zbytek posádky, jak utěšují Aru. Bylo to jako koukat se na rodinu. Rodinu, kterou Azar nikdy neměla. 

Jediný Eaton se také neúčastnil. Zašilhal k velkému chumlu námořníků a vydal se směrem k Azar.

,,Pojď, pomůžeš mi," zašeptal, když procházel kolem.

Azar nechápala co přesně po ní chce, ale nebyla si jistá jak dlouho by ještě zvládla udržet slzy, při pohledu na zbytek posádky. Nakonec se vydala za Eatonem. Po pár krocích se mlha opět vrátila a ona tak následovala pouze jeho paty, které se následně vytrácely do mlhy. Eaton zamířil do podpalubí. Chvíli mu dalo zabrat, než našel poklop, ale za nedlouho už se po žebříku spouštěl dolů. Začal něco hledat mezi bednami a sudy, zatímco Azar tu jen zamyšleně stála.

,,Někde by tu měl být žebřík. Takový, no, lano a dřívka. Určitě ho poznáš, až ho najdeš," řekl a doufal, že mu Azar pomůže hledat.

Azar tu ale jen tak stála s těžkým pocitem v břiše.

,,Tebe netrápí, že jsme narazili? Co když tady umrzneme? Namísto toho, aby ses zajímal jdeš hledat žebřík? To vážně?!" řekla ostře Azar, když se snažila najít slova. 

,,Někdy je to tak lepší. Nemůžeš vždy dělat to co ostatní. Kde je sakra ten žebřík?!" odpověděl a přesunul se k dalším bednám. Azar nedokázala pochopit, jak moc sobecký tenhle člověk je. Zasmála se, ale slzy už dál neudržela.

,,Právě jsme nejspíš přišli o jediný způsob, který nás dokáže převést přes tohle pitomý moře a tobě je to jedno?! Nevidíš snad ostatní? Tobě je jedno, že už nikdy neuvidíš rodinu? Ti, kteří na tebe čekají doma až přijedeš z moře?!" vykoktala ze sebe Azar, mezi občasnými vzlyky. 

,,Tady je," nadzdvihl Eaton ruku, ve které držel smotaný žebřík.

,,Eatone já věděla, že seš jinej, ale tobě je prostě úplně jedno, že už se nikdy nevrátíš domů?!" koktala dál Azar. Eaton na ní upřel pohled a zastavil se. Že by konečně dostal rozum?

,,Víš, možná, že mi to je jedno," přikývl.

Azar zakroutila hlavou a snažila se najít slova, ale žádná jí nenapadala.

,,Jsem tady, protože nikoho kromě těch chlapů a tvé tety nemám a hlavně věřím, že tohle není to místo, kde umřeme. I když bych byl vlastně doma," řekl a vyšplhal na palubu. 

Azar měla chuť křičet ať se vrátí, ale nešlo to. Namísto toho, se rozbrečela ještě o něco víc. Pomalu se sesunula k zemi a opřela si hlavu do dlaní. Tajně doufala, že se Eaton vrátí. Doufala, ale marně. Nikdo nepřišel. Snad si Eaton nemyslí, že dokáží rozjet naraženou loď? 

Azar si vzpomněla, že škodu ani neviděla. Co když jejich loď není rozbitá? Vyšplhala žebřík a snažila se prodrat mlhou. Na přídi už bylo o něco míň lidí. Když se pořádně rozhlédla, zjistila, že k zábradlí je přivázaný žebřík. Rychle po něm slezla z lodě a ocitla se na sněhem pokryté pevnině. O kousek dál postávala Ara s většinou posádky a prohlíželi si škodu zblízka. Když i Azar přišla blíž, zjistila, že se loď nabodla do ledu, který ohraničoval břeh. Led dokázal zkřivit pár prken, ale jinak se zdála kompletně v pořádku. 

Studený vítr, který se proháněl na břehu, sebou sem tam přivál nějaké vločky. V jeho šumu zanikaly hlasy posádky. Azar si nasadila kapuci, prsty od rukou si schovala dál do rukávů a vytvořila jimi malý uzel na hrudníku. Otočila se a opět spatřila hradby.

Od pohledu by člověk řekl, že překonat tyto hradby bude hračka. Vypadaly jakože se za chvíli rozpadnou. Byla to pouze vysoká kamenná zeď. 

Když Azar přistoupila blíž bylo vidět, že na kamenech si hoví kusy ledu a jinovatka. Normálně by navrhla, aby hradby přelezli, jenže zaprvé by po kluzkém ledu sjeli opět dolů a zadruhé potřebují přes hradby dostat i loď. Azar se rozhlédla zprava do leva a jediné co spatřila byla nekončící pevnina, na které se tyčily zmrzlé hradby. 

O kousek dál si hradby prohlížel Eaton. Rukou přejížděl z jednoho kamene na druhý a následně oklepal z ruky všechen led co cestou nabral. Azar viděla, jak mu ruka mrazem zčervenala. Napadlo ji, že by to mohla také zkusit, ale bude hradby pod rukou zahřívat. Přiložila tedy ruku na hradby a poprosila oheň, aby kámen zahřál. Když ruku odstranila, čekal jí na kameni vysušený flek. Azar se usmála a měla v plánu pokračovat s dalším kusem hradeb, následně si ale všimla, že její suché místo opět zamrzá. Jako kouzlem se led a jinovatka vrátila na to samé místo. Jak to?

Azar se vydala za Eatonem, který jen upřeným pohledem koukal na zledovatělou zeď.

,,Takže, jak máme v plánu překonat tohle?" zeptala se Azar.

,,No," otočil se na ni Eaton, ,,nevím. Možná, že bychom měli zkusit hradby prorazit. Jistý je, že máme zatím neomezeně pokusů. Chvíli tady ještě budem. Konkrétně, než se nám podaří vyprostit tu zaraženou loď."

Azar přikývla a znovu si prohlédla majestátní hradby. Tak a je tady. Dostala se do slepého bodu, který jí brání podívat se do ledového království a splnit si sen.