Ledové hradby

Nový kamarád

Azarnin otec ustoupil ledové rodině z cesty. Ačkoliv se nejspíš snažil chovat úctyhodně, bylo vidět, že na jejich návštěvě mu něco nevyhovuje. Král se proto rozhodl vzdálit, ale přesto bylo vidět, že je jedním okem pozoruje.

Ledový král gestem naznačil, aby se Leo přiblížil. Leo poslech, sklonil se, aby slyšel královu otázku. Tu, ale Azar neslyšela, a tak ji znervóznilo, že po Leově odpovědi se na ni oba dva podívali. Mluví snad o ní? 

Ledový král vyzval královnu, aby ho následovala a ona tak bez váhání učinila. Společně přistoupili k Azar.

,,Vše nejlepší, princezno," usmála se na ni královna. Azar se po této větě cítila mnohem lépe. Všechno to napětí mírně odstoupilo.

,,Doufáme, že vám náš příchod nijak nevadí a neomezuje," ujišťoval se král.

,,Mně ne," řekla Azar a otočila se na svého otce, ,,mně určitě ne," ujistila ho s ironickým obličejem.

Král to pochopil tak, že toto téma není vhodné a tak odvětil pouze: ,,Pokud se na nás nebudete zlobit, rádi bychom se přidali k ostatním v sálu," uklonil se a chytil svou ženu za ruku. Ladným krokem šli k hlavní bráně. Mezitím kočár s koňmi a kočím odjel, aby příchozím nepřekážel v cestě. Azarnin otec se rozhodl krále následovat a zbytek přihlížejících krále napodobilo. Tak u fontány zbyli jen čtyři - Azar, Leo, princ ledu a Brien. Leo se mírně uklonil před princem a vyrazil za Azar.

,,Tak co? Jsou si podobní, jako vejce vejci?" zasmál se.

Azar na něj jen zaujatě zírala. Po chvilce se jí slova vrátila a ona se zmohla na větu: ,,Víc než vejce vejci. Jak jsi věděl, že jsem tu knihu četla?" podívala se na Lea s vážným výrazem. 

Leo se zasmál a řekl: ,,Co jiného by jsi v knihovně dělala, než četla knihy?" zasmál se a pokračoval , ,,Navíc bych to udělal i kdyby jsi tu knihu nečetla."

,,To ty jsi je poprosil, aby přijeli?" vykulila Azar svoje modré oči.

Leo se na ní místo odpovědi jen usmál. Azar neodolala a udělila mu pusu na tvář. Leo jen pokývl hlavou namísto poděkování.

,,Vím jak ráda bys šla do ledové říše, ale není lepší se na všechny tvoje otázky zeptat teď a tady?" řekl Leo a kývl hlavou směrem k princi ledu, který mezitím přišel k fontáně.

,,Jo, jasně," zakoktala se Azar a vyrazila k princi. Za dva kroky se, ale nervózně otočila a přišla zpět k Leovi, ,,díky."

,,Tak už jdi," pousmál se Leo a gestem ji popohnal.

Azar opatrně přišla k princi a chvíli ho jen tak pozorovala, z druhé strany fontány. Nevěděla, jak ho má oslovit. Co když mají v ledovém království jinou řeč? Co když se tou jejich naučili jen král a královna? Nebo co když budou slova znamenat přesný opak než tady? Azar z nervozity začala vymýšlet všemožné nemožné věci. Všechny obavy, ale odešly když uslyšela prince promluvit.

,,S lidmi se nebavím."

Taková drzost. S čím tedy celé dny mluví? S ledem? To sotva. Co si vůbec myslí, že řekne ne princezně ohně? Ví vůbec co taková princezna dokáže? V tu chvíli ji napadlo mu ukázat, co všechno zmůže.

Soustředila se, aby si v myšlenkách dokázala představit velké plameny kolem fontány. To by ho mohlo naučit se chovat. Netrvalo dlouho a plameny se začali utvářet. Sice se moc nepodobaly Azarnině představě a chovaly se úplně jinak než normální plameny, ale byla ráda že aspoň něco s tím krystalem zmohla. Některé se tvořily rychleji, některé pomaleji. Když kolem fontány panoval oheň princ se na Azar podíval a usmál. To je vše? Úsměv? Neví, že kdyby chtěla dokáže ho proměnit v popel?