Ledové hradby

Kusy ledu

Po několika společně strávených dnech a nocích dostal Alon úkoly už ráno, proto když se za ním šla Azar podívat do společné ložnice, namísto svého kamaráda tam nalezla pouze neuspořádanou peřinu. Jelikož ještě stále neměla snídani, pouze nad zaneprázdněným kamarádem mávla rukou a šla si pro něco k snědku. Slíbila si, že kamaráda později najde a pomůže mu s úkoly. 

Když spolkla poslední sousto, už poněkud tvrdého pečiva, zamířila na palubu, kde jí čekal podzimní vánek. Normálně by nebylo tak chladno, ale díky velkému moři se vánek nestihl ohřát. Ucítila jak se jí prohnal drdolem a za nedlouho jí naskočila husí kůže. 

,,Azar!" plácla ji přes rameno Ara, ,,S příchodem podzimu přichází i chladnější počasí. Tak to holt je," zasmála se a rozhlédla se po palubě. Azar přikývla a schovala si ruce do kapes, které jí měly pomoc se zahřát.

,,Víš co je dneska za den?" pošťouchla ji teta ramenem. Azar se na ni podívala a čekala na odpověď, kterou ale nedostala. Najednou se za nimi ozval Eatonův hlas.

,,Řekl bych, že ještě před časem oběda tam jsme."

Azar se otočila a spatřila Eatona, který nevypadal, že ho studený vítr omezoval. Eaton jí pohled oplatil a postavil se vedle Ary.

,,Tak to je krása. Hlavně mi tuhle krásku neodřete o ledovec," Ara napomenula Eatona a zamířila do své kajuty. Azar tu zůstala stát a tázavě se dívala na Eatona.

,,Ty dneska nemluvíš?" zasmál se, ale Azar na hry chuť neměla.

,,Mluvím, ale zatím mám pocit jakože namísto začátku podzimu jsme uprostřed zimy," odsekla Azar.

,,Tak to se připrav, protože co já vím, tak tohle není to nejhorší."

Azar se jen hloupě pousmála a čekala, co z Eatona vypadne dál. 

,,Dnes, časně z rána jsme vpluli do části jménem ledové moře, tedy aspoň podle toho, co tvrdí lidé, co už ledové hradby překonali..."

,,Měli povolení?" přerušila ho Azar a pevně doufala, že odpověď je ne. Třeba Eatonovi řekli jak se mají hradby překonat. 

,,Ano, měli povolení," přikývl Eaton a povzdechl si. 

Azar sklopila hlavu a gestem vyzvala Eatona ať pokračuje.

,,Ledové moře je kousek před hradbami. Koupel bych ti nedoporučoval, pokud nejsi dobrovolný zájemce o infarkt," ušklíbl se Eaton, ,,zanedlouho bychom měli potkat mlhu a následně naší hlavní překážku, ledové hradby."

Azar přikyvovala a poslouchala. V průběhu Eatonova vyprávění se jí ale zmocnil nečekaný pocit. Nervozita. Co když ty hradby nepřekonají? Budou se moci vrátit? Ze strachů a obav ji vysvobodil Alonův hlas. 

,,Hotovo."

,,Fajn, to je všechno co bylo potřeba, pokud tě budu ještě potřebovat, pošlu pro tebe někoho," řekl Eaton Alonovi, který spokojeně zamrkal směrem k Azar. Eaton už je nechal samotné a pokračoval za ostatními muži na palubě.

,,Co že jsi byl tak brzo vzhůru?" zeptala se Azar.

,,Ale..." zašilhal Alon směrem k Eatonovi. Azar se usmála. Smích ji ale brzy přešel, když zpozorněla. Alon si všiml, že Azar upřela svůj pohled na jeho vlasy, ve kterých se třpytily malé vločky.

,,Ono sněží?" podivila se Azar, vytáhla ruku z kapsy a nastavila ji do vzduchu, tak aby na ni mohly přistát vločky. Jedna vločka pomalu klouzala vzduchem a následně přistála na její dlani. Azar nadzdvihla obočí. Alon se usmál a hned nastavil i svoji ruku. Postupně se počet vloček zvyšoval. Azar jim vždy jednou za čas vysušila účesy a pokračovali ve svém vločkovém lovu dál. Najednou se ale Alon zastavil a překvapeně koukal za Azar, která si nejdřív nebyla jistá proč, když se ale otočila pochopila kamarádovo udivení.

Na hladině se tyčila nekonečně vysoká stěna mlhy a jejich loď měla namířeno přímo do ní. Loď se párkrát zhoupla na vlnách a vznesla je do mlhy. Jediné co Azar viděla byla podlaha, na které stála. Dřevěná prkna následně pokračovala dál do mlhy. 

,,Azar?" ozval se Alonův hlas.

,,Jsem tady," odpověděla mu.

Dále uslyšela jak se k ní někdo blíží. I přesto, že mu díky mlze neviděla do obličeje, podle výšky poznala, že to není Alon. Když si všimla materiálu, ze kterého měl muž oblečení, byla si jistá, že před ní stojí Eaton. Pokusila se rozhlédnout v naději, že někde uvidí i Alona. Její rozhled ovšem nesahal tak daleko. I přesto, že měla nutkání jít kamaráda hledat, nechtěla ztratit Eatona z dohledu, a tak se radši držela u něj. 

Najednou se kolem nich prohnal silný vítr, který sebou přinesl nespočet vloček. Azar se rozpustil drdol a skřipec se od podlahy odrazil a dopadl kdo ví kam. 

Loď sebou cukla a Azar dalo zabrat, aby neztratila rovnováhu. Že by do něčeho narazili? Po chvíli sebou loď cukla podruhé, ale o něco silněji. Azar by spadla na podlahu nebýt Eatona, který ji stihl chytit za rameno. 

,,Co to bylo?" zeptala se a doufala, že Eaton má odpověď, která ji uklidní.

,,Nevím," řekl tiše, ,,asi led."

Led? Znamená to, že ledové hradby jsou jen kusy ledu ve vodě? Azar byla připravená na další náraz, který ale po dlouhém čekání nepřišel. 

,,Myslíš, že jsme právě překonali hradby?" zeptala se tiše Azar.

,,Myslím, že překonání hradeb nebude takhle jednoduché," zašeptal Eaton zpět.

,,Proč myslíš? Však se nic neděje."

,,Protože kdybych měl království já, tak jako jeho obranu nenechám jen kousky ledu v moři," zašeptal. 

Azar musela uznat, že to dává smysl. Ale proč se tedy nic neděje? 

,,Alone?!" zakřičela Azar a čekala na odpověď.

,,Jsme tady!" ozvalo se zpět, ale namísto Alona odpověděla Ara.

Azar se hluboce nadechla a přemýšlela, co se stane dál.