Ledové hradby

Ovládnutí krystalu

Následující dny Azar trávila na posteli. Někdy se jí i přes den podařilo usnout, aby zabila co nejvíce času. Mapu se zeměmi už uměla nazpaměť, a tak už nebylo moc dalších věcí, co by s mapou šlo dělat. Někdy ji přišel navštívit Eaton, který ji přinesl jídlo s pitím. Azar mu byla vděčná, že si s ní poté ještě popovídal. 

Azar se zrovna probrala. Byla si jistá, že když si lehla na postel bylo zhruba poledne. Teď už, ale venku byla tma. Azar se postavila a šla se podívat z okna na noční oblohu. Namísto okrasných hvězd, ale viděla obrys černě zbarvených mohutných mraků. 

Zvuk vln narážejících do lodi se najednou zpomalil. Namísto pravidelného zvuku malých a klidných vln, se ozývali velké a nepravidelné. Azar se zkusila podívat z okna na moře a čekala zda-li uvidí vlny. Noc, ale byla velmi tmavá a moře ještě tmavší, že nebyl vidět ani obrys velkých vln. Azar cítila jak se loď nehoupe pouze ze strany na stranu, ale i nahoru a dolů. Přes dřevěné stěny lodě byl slyšet zmatek, který se rozmohl na palubě.

Eaton byl vzhůru celou noc. Většina posádky už ležela ve společné ložnici, přikrytí dekou a v tvrdém spánku. Jediní, u kterých si byl Eaton jist, že jsou vzhůru je Adron a kapitánka. Pokud má Eaton pravdu, sedí teď v kajutě a vyplňují hromadu, pro Eatona, nepotřebných papírů. Eaton se koukal na moře. Poslouchal nepatrné zvuky vln narážejících do boku lodi. Jeho mysl se rychle uchýlila k melancholickým myšlenkám, které on ale nijak zvlášť nevnímal. Easton si byl vědom, že lidé se narodí a zanedlouho umřou. Jediné v co doufal je, že posádka této lodě zvládne v pořádku překonat hradby. Všichni, kteří s ním plují na této lodi jsou mu bližší než jeho vlastní rodina. Jeho myšleny mu překazil vítr, který se prohnal jeho hnědými vlasy. Ozval se zvuk plachet, se kterými si vítr zahrával. Loď se začala nekontrolovatelně houpat ze strany na stranu. Moře se naštvalo a přivolalo bouři. 

Z kajuty vyšla kapitánka a zavelela: ,,Probuďte všechny, kdo spí. Moře se naštvalo. Tohle bude dlouhý boj."

Eaton se na ni klidně podíval. Bez jediného náznaku jakékoliv emoce sledoval, jak se kapitánka vydala jeho směrem.

,,Všichni co můžou pomoc, i kdyby to byl třeba kuchař, vem je na palubu. Mají za úkol nám pomoc s bouří. Věř, že voda takhle naštvaná už dlouho nebyla," řekla kapitánka mezitím co Eatonovi mířila ukazováčkem na hrudník. 

Eaton neodpověděl, ale kapitánka ho znala až moc dobře na to, aby od něj čekala odpověď. Poté znovu zašla do kajuty. Eaton nikam nespěchal. Pouze se podíval na oblohu, která byla tmavá a obrys mraků byli vidět jen z části. Jestli do toho všeho nezačne pršet, bude to zázrak, pomyslel si Eaton. 

Následně se vydal na cestu do podpalubí. Ve společné ložnici se nezdržoval, protože tam už dávno velel Adron, který si vzal za úkol všechny probudit a přidělit jim úkoly. Eaton pokračoval dál do chodby, kde potkal Alona. Alon je mladík, co pomáhá na lodi. Většinu času se jen stará o čistotu kajut. 

,,Jdi na palubu. Adron ti přidělí práci a ty ji uděláš, jak nejlíp umíš," řekl mu Eaton. 

Alon přikývl a svižně se vydal na palubu. Eaton pokračoval ve své cestě. Když stál před svoji kajutou odemkl dveře a nadšeně zjistil, že Azar je vzhůru. Stála u okna a zmateně si prohlížela Eatona, proč za ni přišel v noci.

,,Venku je bouře, potřebujeme pomoc s čímkoliv to jde. Vem si svetr a pojď," rozkázal jí Eaton.