Game [Cz]

45.

Když Harry odešel, sedla jsem si k počítači a hledala všechny možné informace o Alexovi, hledala jsem asi dvě hodiny, když jsem se dostala na jednu zablokovanou stránku, která tam psala všechno co se tu noc stalo, ale ani jedna stránka mi neřekla co dělá zpět, prostě jsem nechápala co tu dělá, a kvůli tomu jsem musela na hranice, tam kde všechno začalo, znovu vejít do místosti, kde ležely stovky mrtvých, v té budově podle mých informací už dlouho nikdo nebyl a ani to tam nikdo neuklízel, pouze mrtvoly se z tama tehdy odvezly, podle toho co zde píšou, ale všechna krev tam zůstala, a do toho domu už nikdo nevztoupil, pro gangy to bylo něco jako temné místo, kde nechtěl nikdo jít, a samozřejmě že pro Alexe to bylo jednoduché tam vejít, on nikdy s nikým slitováni v minulosti neměl, a pochybuju, že by ho pobyt na ostrově změnil, spíš za ty dlouhé roky musel vymyslet další ohavný plán.

Pomalu se blížilo k desáté hodině večer a já se musela připravit, vlasy jsem si stáhla do vysokého culíku a na sebe hodila černé riflové uplé kalhoty, tmavě fialové tílko a džínovou bundu, na nohách jsem měla nízké kozačky. Helmu na motorku jsem si vzala ze skříně, už dlouho jsem jí na sobě neměla, naposledy tak tři roky zpátky. S helmou v ruce jsem se vydala dolů a když jsem chtěla vyjít zarazil mě hlas Taylera "Ty si opravdu myslíš, že tě necháme jít samotnou" zasměje se a začne si obouvat boty, jenže ho zarazím, "přestaň Taylere jdu sama, nevím co je teď zač mohlo by ho to nasrat ještě víc, že jsem tam s někým a kdo ví, co by se pak stalo". Jeho tvář stuhla, myslím, že si moje slova uvědomil hned, sáhnul si do kapsy a podal mi nějaké malé kolečko, s lehkým červeným světýlkem uprostřed. "Tohle si dej na tělo, kdyby bylo potřeba zmáčkni to a my tam přijedeme" "dobře" vyhrnula jsem si tílko  a dala si to těsně pod podprsenku, tak aby to nešlo vidět. "Budu doma co nejdřív, jenom zjistím co tady dělá" řeknu nejistě, protože nevím co mě ještě čeká. Z poličky jsem si vytáhla zbraň a nůž zastrčila do kozačky za ponožku. Pistol putovala hned za pás mých kalhot. "Dej si pozor Jess víš co tě čeká, ale může to být po těch letech ještě horší, slib mi že to zmáčkneš hned jak budeš v nebezpečí!" řekl vážně a stoupl si před dveře. "Slibuju".

Podívala jsem se k oknu z kama mě momentálně sledovala Didi a Tayler, byli nervózní stejně jako já, jenže na mé tváři to poznat nešlo, nesměla jsem dopustit, aby to poznali, nasadila jsem si helmu a nasedla na motorku. Naposledy jsem se pořádně nadechla a vydala se na hranice, na hranice zkázy. Jela jsem dlouho, cesta trvala kolem třičtvrtě hodiny, jela jsem rychle, popravdě už jsem chtěla mít všechno za sebou a sedět doma.

Když jsem dorazila na opuštěné parkoviště těsně před tím domem polil mě studený pot, sundala jsem si helmu a ucítila ten nehorázný pach, už z tadyma jsem viděla stopy krve, které na budově zůstaly a bylo mi z toho špatně. "Ale kohopak to tu máme?" jeho slizký hlas jsem poznala okamžitě, byla jsem z něho už teď otrávená a to jsem ještě nic od něj neslyšela. Otočila jsem se a viděla ho ve tmě u stromů, co mě ale překvapilo, že byl sám, tedy to tak vypadalo, ale něco mi říkalo, že jsou tu jeho lidi všude kolem mě. "Nezdržuj a řekni mi co tady děláš" helmu jsem položila na sedadlo motorky a utáhla culík, který mi pod helmou povolil. "Tak pojď půjdeme dovnitř do mé kanceláře" ušklíbl se a čekal na mou reakci, jenže já na sobě nedala nic znát, takže se pouze sebral a vydal se do domu. "Jessinko a jak se máš?" ať už zavře hubu kurva, nejraději bych ho zabila. "Dokud jsem tě neviděla bylo mi sakra dobře"řeknu s úšklebkem a on se tomu zasměje "vím, že jsem ti chyběl, a tobě to dojde brzo také" jedovatost v jeho hlase nešla přeslechnout, ale popravdě nebála jsem se, tentokrát mi přišlo, že mu něco nesedí do karet.

Když jsem prošla skrz hlavní dveře, ten pach se ještě zvětšil,  zaschlá krev a mrtvoly, které zde musely ještě být už rozložené, nešly necítit, ale co mě zarazilo nejvíc byla krvavá stopa pod schody, když jsme přišli blíž viděla jsem, že krev je nejspíš tak den stará. "No co, nějak jsem musel donutit ty lidi mluvit" zasmál se a vydal se po schodech nahoru. Chtěla jsem sáhnout po pistoli, jenže jsem se zarazila v pohybu, musím zjistit jeho plány, jestli má něco rozjeté s nějakým jiným gangem nebo i s více, tak by to mohlo pro nás znamenat stejnou pohromu, tak jako před lety. Zachovala jsem klid a došla do místnosti, kterému říkal kancelář, tu místnost jsem poznala hned, už tu nebyly žádné hračny, už to nebyl pojok Taylerova bratra, teď tu byl černý nábytek a obrovský počítač. "Takže, mám pro tebe nabídku" začal okamžitě když usedl do své židle za stolem a pokynul hlavou ať si sednu naproti. "Nestojím o tvé nabídky, chci vědět co děláš zpátky v zemi nic jiného mě nezajímá" můj hlas byl tichý a ostrý. "Ale tak víš kdo jsem, pracovali jsme spolu, myslela sis, že mě tam zabijou divoká zvířata nebo co?" zasmál se, ale mně moc do smíchu teda nebylo. "Nechápu jak jsi se dostal z ostrova, kde jsou ty nejhorší a nejjedovatější zvířata světa, zpátky do naší země, když tam v životě nepřistálo ani jedno letadlo, i tebe tam hodili, měl si zdechnout už v tom oceánu kam tě hodili". Jenom lehce nadzvedl obočí a zasmál se "a co mí lidé na ty jsi zapoměla? Všichni ti lidé jsou mi oddáni, přežili jenom někteři, proto to trvalo tak dlouho než jsem se s tama dostal, ale mí lidé jsou nejlepší" řekl a vstal a přišel blízko mě. "Připojíš se zpátky a tebe z hromadného vyvraždění vynecháme možná i celý tvůj gang připojíš se zpátky ke mě a bude nejlepší na světě!" pronesl a já přestala na sekundu dýchat o jakém hromadném vyvraždění to do hajzlu mluví!