Game [Cz]

43.

Stála jsem jako přimražená, cítila jsem, jak mi v žilách ztuhla krev a hůř se mi začalo dýchat, vidět ho po tolika letech znovu, bylo to nejhorší, co se mi právě mohlo dít, musela jsem zamrkat, protože tohle bylo jak zlý sen "co tady do hajzlu dělá?" řeknu směrem k Eliotovi, který stojí těsně u něj "došel předat pouze informace k zásilce drog" odpoví mi a já se v tu chvíli naserou ještě víc " víš do hajzlu, kdo to je?!" zařvu a v mém hlase se ozve zoufalost, nevím co tu ten zmrd, dělá, nevím proč tu Alex je, ale jedno vím jistě, nikdy neměl překročit hranice téhle země.
"Ale noták Jessinko nerozčiluj se a pojď si radši popovídat, dlouho jsme se neviděli" zasměje se nechutně a když natáhne ruku k té mé, škubnu sebou tak, aby neměl možnost se mě vůbec dotknout, nesnáším toho zmrda. "Nedotýkaj se mě do prdele, můžete mi vysvětlit proč je uvnitř, měli jste mě zavolat ven!" řeknu naštvaně k Eliotovi a on lehce znervózní, protože tak nastanou mě dlouho nikdo neviděl "byl neodbytný, navíc, hlídáme každý jeho krok, hned u vchodu byl prohledán, je čistý" a v tom propuknu v obrovský ironický smích "on a čistý, to se ti povedlo Eliote, kdyby jsi jenom věděl" řeknu nasraně směrem k němu a podívám se zpátky na toho parchanta "Jessinko noták" chce dál něco říct, ale na to ho zarazím "zavři hubu ty parchante a laskavě mi neříkej Jessinko kurva!" říct, že jsem nasraná, to je zatraceně slabý slovo. "Vezmi ho, a ať ho tady už nikdy nevidím" řeknu odporně a Eliot ho chytne pod paží a přijde k němu i Wert, který ho popadne za druhou. "Vím, že tě to sere Jessinko, vím, že chceš vědět, co tu dělám, přijdi zítra na hranice, možná ti i řeknu, jak jsem se zde dostal" zasměje se a mě naběhne husina, momentálně na něj mám tolik nadávek, že bych to ani vyslovit nemohla, protože bych to vyjmenovávala tak hodinu. "Na hranice já nelezu!" odpovím a stále na něj hledím, má kamenná maska na obličeji je dokonalá, vím že ten hajzl nepozná, co doopravdy teď cítím, ten strach když vyslovil slovo hranice, mě ovládl, kurva měl na tom ostrově chcípnout, tak proč tady stojí teď. "Ale copak, naše nebojácna Jessinka se bojí, ještě před pár lety, byly hranice jako tvůj druhý domov a teď tam odmítáš jít?" zase ten jeho smích, najednou se mi před očima vybaví tu osudovou noc, ten jeho smích, když zabíjel a ne nebudu na to myslet, rychle zamrkám očima a tvrdě se na něj podívám "hranice nikdy nebyly můj domov, ty jsi vše zničil, ty jsi ten co měl na tom ostrově chcípnout sakra, ať úž mi je z očí!" zařvu tak nahlas, že sebou Wert mírně škubne, nejsou ode mě zvyklí na řvaní, ale tohle bylo přes čáru, nemůžou do tohohle domů pustit někoho z mojí minulosti, někoho kdo udělal něco tak strašného, že se o tom ani nedá mluvit.
"Zítra v jedenáct večer tě očekávám na hranicích má drahá, buď tam, ale sama" zablýskne se mu v očích a já se na něj znovu hnusně podívám, nechci na hranice do hajzlu!  "Odveďte ho do prdele, ať už ho nevidím a nikdy mu nedovolte se zde vůbec přibížit!" pronesu chlaně směrem k Eliotovi a ten společně s Wertem chytne Alexe silněji a táhnou ho z tohohle domů pryč "rád jsem tě viděl" zakřičí ještě Alex a na to třísknu tak silně s dveřmi, že se divím, že nevypadaly s pantu, zhluboka se nadechnu a sjedu po dveřích dolů, hlavu skloním tak, že jí mám položenou na kolenech a zhluboka dychám, protože on je opravdu zpátky, moje jedna z nejhorších nočních můr je zpátky a já jí zase musím čelit.

"Jess, notak jsi v pořádku" až teď si uvědomím, že je tu Harry, ale stále ho pořádně nevnímám, jenže když se jeho prsty dotknou mého obličeje zvednu k němu pohled. "Mluv se mnou prosím, co se stalo?" Zeptá se znovu a já jenom zakroutím hlavou že strany na stranu, že se o tom bavit nechci. "Jess řekni mi alespoň kdo to byl" mluví potichu a snaží se se mnou udržet oční kontakt, jenže já se jeho pohledu vyhýbám.
"Byl to Alex Reif, ale víc ti neřeknu" zašeptám pro změnu já a on se zasekne v pohybu "počkat co!" vyděsím se náhle změnou jeho hlasu, ale ignoruju to, zvednu se ze země a sednu si na postel. "To byl ten Alex Reif, ten který tu osudouvou noc vyvraždil několik gangů, ten který dalších x lidí mučil u sebe na hranicích, ten který zabíjel jen tak!" zařve a já se zmůžu jenom na přikyvnutí. "Počkej ty jsi ta Jessi, ta o které vždycky všude mluvil, ta holka co mu se vším pomáhala, ta co tu noc zabila tolik lidí s ním a pak zmizela" řve a v jeho hlase se odráží tolik zlosti a odporu vůči mě, že mi je najednou nějak špatně.
"Nic nechápeš" řeknu mu pouze a tím ho vytočím ještě víc. "Kurva kdybych to jenom věděl, že Jessinka o které mluvil jsi ty, tak" a najednou ztichne a já se na něj zlomeně podívám "tak co Harry zabil by jsi mě?" zakřičím na něj a on se na mě jenom znovu prázdně podívá "měla jsi chcípnou na tom ostrově s ním, měli tě tam poslat taky, jenže ty jsi zmizela a už o tobě nikdy nikdo neslyšel, jsi zrádkyně" nasranost v jeho hlase nejde přeslechnout, jenže tohle nasere tentokrát mě. "Zavři hubu do hajzlu víš hovno Harry naprostý hovno z kama jsi ho vůbec znal!?" zařvu na něj zpátky a dojdu k oknu, že kterého se podívám ven, abych se uklidnila, jenže ani to mi nepomůže "pracovali jsme chvíli spolu, než jsem zjistil, co je to za člověka, jenže ty jsi stejná!" už ani nekřičí, ten chlad v jeho hlase je zpátky a já ucítím bolest v mě hrudi. "Kurva mlč už! Byl jsi tam, aby jsi mě odsuzoval, nebyl sakra nevíš co se tam tehdy stalo!". "Tak mi to do hajzlu řekni!" zhluboka se nadechnu a podívám se mu do očí, tohle bude ještě zajímavé.

"Tu noc jsem tam ška s Alexem to je zatracená pravda, neřekl mi, proč tam mám být Harry, myslela jsem, že půjde o další drogy a vyjednávání v tom jsem tehdy byla zatraceně dobrá, jenže se všechno seběhlo moc rychle, byla to největší událost na světě, kde se sjely skoro všechny nejlepší gangy světa, jenže ani ostraha nejlepších lidí že všech zemí tomu nemohla zabránit, Alex měl všude spojence, tu noc, sakra ani nevím kolik zmrdů tam přiběhla, bylo jich stovky, jenže já nebyla ta co zabíjela Harry, běžela jsem nahoru, hned co se ozvaly výstřely, lidi tam po sobě začali střílet, mlátit se, ale nejhorší bylo, že oni zavíjeli i ty bezbrané děti, tu noc jsem běžela nahoru, abych mohla pomoct těm, co to potřebují, potřebovala jsem co nejvíc rodin dostat do bezpečí, jediná výhoda co jsem tu noc měla, že jsem věděla, kde všude mají bezpečnostní východy a Alex o tom neměl ani ponětí, když jsem procházela pokoje, podařilo se mi některé zmrdy zabít, několika rodinám jsem pomohla dostat se k východu a zavřít ho zase tak, aby to nikdo nepoznal, jenže třetí patro pro mě bylo ti nejhorší, bylo tam plno mrtvých těl a" najednou se zarazím, když se mi vybaví všechna ta krev a před očima uvidím zas a znovu toho chlapce. "Vběhla jsem do jednoho z pokojů, prohledávala jsem skříně a narazila na kluka, byl mezi oblečením Harry oni ho postřelil, po tvářích mu tekly slzy v ruce držel zbraň, ale viděla jsem, že jí ani díky bolesti nemohl použít" v tom mi začnou téct slzy z očí, jenže mě to nezastaví ve vyprávění, musí znát celou pravdu "rychle jsem mu všechno vysvětlila, pochopil mě hned vzala jsem ho na ruky a vyběhla s ním na chodbu, podařilo se mi pár lidí zabít, ale jenom ty co mu chtěli tedy ublížit, byl to syn Dyxe, bosse jednoho z největších gangů, tehdy jsem věděla, že jejich nouzový východ je až v pátém patře a já ho tam musela dostat, jenže ve čtvrtém se tehdy vše zkomplikovalo, zastoupil mi cestu nějaký kluk v mém věku, věděla jsem v tom okamžitě, že je po mě, jenže on se zarazil, prohodili jsme spolu jenom dvě věty, ale to nám stačilo, byl to toho chlapce bratr, převzal si ho s uklidňoval ho, byl to Tayler víš, tam jsme se tehdy poznali, když jsme se dostali do pátého patra viděla jsem jak se v otevřených dveřích něco pohlo, bavila jsem zbraň a když jsem vešla viděla jsem jak nějaký chlap drží tak patnáctiletou holku pod krkem a řeže do jejího těla, okanžitě jsem ho zastřelila, s Taylerem jsme se tehdy dostali až k tajnému východu jeho otce, který už tam čekal, víš co na tom všem bylo nejlepší, zachránila jsem holku a kluka, když jejich rodiny čekaly zoufale ve východech a nemohly nic dělat, protože by je zabili" lehce vzlyknu a otřel si znovu slzy, které mi padají z očí "tehdy mi Taylerův táta řekl, že jsem zachránila jeho syna a on mi dluží laskavost, řekl mi, že až bude nejhůř, ať ho vyhledám, ale že do té doby budou v úkrytu, když chtěli všichni odejít, Tayler stál se mnou, řekl otcovi, že tu se mnou zůstane, že to musí udělat, protože jsem zachránila několik lidí a to je to nejmenší co může udělat, nechtěla jsem to, jenže jeho otec se na něj hrozně hrdě podíval a společně se všichni rozloučili, tu noc se nám podařilo zachránit několik Mexičanů, Angličanů, Rusů, prostě několik lidí a rodin, co se tehdy stihli schovat všude po době, jenže nemohli jsme tam zůstat věčně zabili by nás, mě možná ne, ale Taylera bez zaváhání, vím, že tam tehdy dorazily posily a Alexe odvezli na pustý ostrov s maximální ostrahou a celosvětovým zákazem vstupu do jakékoliv země, jenže je zpátky, prostě všechno je zas a zpátky!" začnu brečet, jenže tentokrát se nemůžu skoro nadechnout, znovu se mi objeví před očima černá a já uvidím mrtvá těla lidí, znovu uvidím krev, která stékala Taylerovu bratru Jimovi po ruce, kterou měl vážně postřelen, tu krev, kterou jsem měla všude kolem sebe, najednou uslyším rozražení dveří, vím, že tam někdo mluví, zaslechnu hlas Didi a Taylera "do hajzlu co jsi jí udělal!" "Byl tu Alex Reif!" to je poslední co uslyším a pak upadnu do spánku.