Aronel dcera Valtorova [Winx club ff]

Přivykání

Všichni vděčili Aronel za záchranu. Bez ní by už dávno Magická dimenze padla. Ale Faragonda s Griffin ji tu vězní.
Něco nebylo v pořádku. Flora cítila, že něco nehraje. Nepochybovala ani v nejmenším o pravosti vzpomínek. Ale slečna Faragonda?
Flora vzpomínala na to, co jí řekla, když Aronel utekla.
'Já vím, že není úplně zlá.'
Flora měla pocit, že tím Faragonda nepřímo a neúmyslně naznačila, že ví o tom, co Aronel v minulosti udělala. Proč by ji tu ale držela, kdyby věděla, že Aronel pro ně není nebezpečná?
Flora znovu sevřela hřející amulet v dlani.

"Bloom pro mě nepředstavuje příliš velké nebezpečí," mávl rukou popuzeně Valtor, "to by ti mělo být jasné."
"Co když přijde na to, jak komunikuje dračí oheň?" zeptala se zvědavě Aronel, "co když se přijde setkat s tvým? Uhašení by tě vyhostilo do vedlejší dimenze."
"Ty si dej pozor, ať neuhasím tvůj oheň," zavrčel nenaladěně Valtor.
"No dovol," urazila se Aronel, "trix už ti zdrhly. Mám se taky zvednout a odejít?"
"To si nezkusíš," podepřel si rukou hlavu Valtor.
"Proč já jenom mám takovou smůlu na příbuzné," odfrkla si nespokojeně Aronel, "s Griffin toho máte hodně společného."
"Nesrovnávej mě s ní," zamračil se Valtor, "ona je slabý a sentimentální člověk. Já ne."
"Hm," zabručela Aronel, "trpěla jsem dojmem, že zas tak sentimentální Griffin není."
"Už jsou tu," usmál se zle Valtor,
"dnes všechny ty patetické víly zničíme. Jdi zkontrolovat mé vězně," rozkázal jí.
Aronel se nespokojeně ušklíbla a zmizela v jedné z chodeb.
Po chvíli se zastavila. Ve vzduchu za rohem se vznášelo několik víl. Flora je ihned poznala. Šlo o ni a Laylu. A stáli před celou, kde byli uvězněni čtyři chlapci. Několik ran a mříže se rozbily. Aronel váhala. Udělala opatrný krok vpřed. Pak couvla. Další krok vpřed a nakonec zase couvnutí. Pak si povzdechla a složila hlavu do dlaní.
"Kam teď?" zeptal se někdo ze specialistů. Aronel zvedla hlavu a ve tváři už měla rozhodný výraz. Zavřela oči.
"Tudy," ukázala minulá Flora na jednu z chodeb.
"Odkud to víš?" zajímala se Layla.
"Mám své zdroje," odbyla ji Flora a vyletěla chodbou. Ostatní ji překvapeně následovali.
Aronel se s odstupem vydala za nimi. Pohybovala se tiše v kamenné chodbě a její fialové šupiny splývaly s okolní temnotou.
Dorazili do místnosti, kde se nacházel Valtor a spustil se boj. Valtor se jedním máchnutím démonních křídel zbavil obou víl.
Aronel se přikrčila. Do místnosti dorazily další čtyři víly.
Bloom! Aronel se s ní mentálně spojila. Byl to slabý kontakt. Přesto stačil. Aronel vílu jemně naváděla. Ve chvíli, kdy jiskra dračího ohně opustila její tělo, strážila ho a naváděla, aby se dostala, kam měla.

Náhle to Floře všechno došlo. Ozubená kolečka zapadla jedno do druhého. Valtor spoléhal na to, že Aronel o amulet přijde. A připravit ji o vzpomínky tímhle způsobem chtěl, protože Faragonda se je nebude snažit obnovit. Bude spokojená s malou a roztomilou Aronel, takovým dítětem, které si vždy přála. Přesto se Floře stále zdálo divné, že by o tom slečna Faragonda nevěděla.
Aronel je přece několikrát zachránila. Flora se zamyslela. Kdyby tu Aronel nebyla, svět by dávno padl. Ale kdyby ji tu slečna Faragonda nedržela, Aronel by tu zcela jistě nebyla. Mohl by to být ten důvod? Flora znovu stiskla amulet. Byl chladný a bez předešlého života. Neleskl už se na slunci a runy na něm se netřpytily.
Chvíli přemýšlela, co s ním. Pak si ho v nedostatku jiného nápadu pověsila kolem krku a zastrčila pod triko.
Venku už se šeřilo. Flora se zvedla a vydala se znovu na cestu ven. U fontány na nádvoří potkala Faragondu s Aronel. Aronel se smála. Flora ji nikdy neslyšela se smát. Faragonda si s ní hrála. Když k nim došla, pozvedla Faragonda hlavu.
"Zrovna jdeme nahoru," usmála se, "čekáme návštěvu. Griffin se na ni přijde podívat."
"Můžu jít taky?" zeptala se zamračeně Flora.
"Neboj, nehodlám jí ji předat," uklidnila ji s úsměvem Faragonda, "bylo by milé, kdybys u toho byla. Trochu se bojím, jak na ni bude Aronel reagovat."
Flora zamračeně kývla.
Faragonda se namáhavě zvedla z okraje kašny.
"Pojď, Aronel," natáhla k holčičce ruku. Ta seskočila pružně z okraje a chytla se Faragondy za nabídnutou ruku.
"Floro," natáhla k ní druhou. Flora se jí se smutným úsměvem chytla.
"Houpat," požadovala Aronel. Vypadala tak na pět let.
Konečně dorazili do kanceláře. Faragonda spokojeně klesla do svého křesla a vyčerpaně si vydechla.
"Člověk by skoro neřekl, jak namáhavé to může být," prohodila.
V tom se zablesklo a v místnosti se objevila Griffin.
"Ráda tě vidím," vstala Faragonda z křesla a šla se s Griffin přivítat.
"Nápodobně," kývla Griffin.
"Faragondo?" ozvalo se zpoza její sukně. Aronel se za ní schovávala,
"proč je tu?"
"Abych se s tebou viděla," odpověděla suše Griffin a mračila se.
"Já nechci," protestovala Aronel, "Faragondo, já nechci! Nechci!"
"Aronel," stiskla jí ruku Faragonda, "je to tvoje matka."
"Nelíbí se mi," zasekla se na svém stanovisku Aronel, "nikdy se ani neusměje."
"Ty ses taky moc nesmála," zavrčela nenaladěně Griffin.
"Kdy?" chtěla vědět Aronel a otočila se na Faragondu.
"To teď není podstatné," zamluvila to Faragonda, "Aronel, prosím, zkus to."
"Nevidíš, jak je děsivá?" zeptala se Aronel plačtivě.
Faragonda se k ní sehla a objala ji. Aronel jí ovinula ruce kolem krku.
"Dáš Griffin šanci?" zeptala se tiše Faragonda.
"Něco mi udělá," popotáhla Aronel, "vím to. Nenechávej mě s ní."
"Je to tvoje matka a má tě ráda," utěšovala ji Faragonda, "to vím zase já."
Zvedla ji do náručí a nesla ke Griffin.
Čarodějka k ní natáhla ruku a neohrabaně ji pohladila po hlavě.
"Ahoj Aronel," zamumlala nejistě.
"Faragondo, já chci pryč," zaječela Aronel.
"Notak, notak," konejšila ji Faragonda. Prsten na její ruce se mírně rozzářil.
Aronel se chytla za hlavu a začala plakat.
"Co se děje?" podivila se Faragonda.
"Někdo mi sedí v hlavě," stěžovala si nešťastně Aronel, "a chce po mně, abych k ní šla!" ukázala obviňujícím prstem na Griffin.
"Oh," zamračila se Faragonda a položila Aronel na zem.
Griffin se k ní sehla.
"Já nekoušu," zamračila se.
"Ale vypadáš na to," zamračilo se na ni děvčátko zpátky.
Griffin se mírně pousmála.
"Ty se umíš usmívat?" podivila se Aronel a pokusila se trochu couvnout, za ní však byla Faragonda, která jí to nedovolila.
Griffin se usmála ještě o kus víc. Už ji trochu začínaly bolet koutky úst. Na posměvačný, divoký smích byla zvyklá. Ale tohle?
Natáhla k ní ruku.
"Podáš mi ruku?" zeptala se jí.
Aronel chvíli váhala. Pak se tázavě otočila na Faragondu. Ta ji popostrčila kousek vpřed.
Aronel neochotně natáhla ruku. Griffin ji za ni chytla.
"Už stačí?" otočila se nespokojeně na Faragondu.
Griffin ji pustila a vložila jí do dlaně kamínek.
"Ten je pro tebe," sdělila jí. Pak se postavila a podívala se na Faragondu, "už budu muset jít. Malá zřejmě o kontakt se mnou nestojí."
Aronel jí nedůvěřivě pozorovala a jen co vstala i Faragonda, rozběhla se k Floře.
Faragonda s Griffin poodešly kus dál.
"Nenávidí mě, že?" utrousila Griffin.
"Ne, tak to není," zavrtěla hlavou Faragonda, "jen se tě bojí."
"Myslíš, že se se mnou smíří?" podívala se na ni Griffin vypočítavě a hledala jakýsi náznak, že Faragonda lže.
"Zvykne si na tebe," chytla ji za paži Faragonda, "jen musíme pomalu. Měj trochu trpělivosti. Jsi čarodějka. Máš v popisu práce být děsivá."
"Faragondo," otočila se na ni Griffin, "až si na mě zvykne, necháš mě si ji odvést?"
Faragonda se mírně zarazila. Začala si kousat ret.
"To nepůjde," zavrtěla hlavou, "už jsem ti to vysvětlila. Uzavřela jsem s Florou dohodu."
"Myslím si, že sis to vymyslela," přivřela oči rozčileně Griffin, "prostě si ji chceš nechat pro sebe. Nevyprávělas jí náhodou něco hezkého o mně?"
"Griffin," lapla po dechu Faragonda, "jak můžeš něco takového říct!"
Griffin už ale zmizela v záblesku fialového světla.