Aronel dcera Valtorova [Winx club ff]

Informace

Dveře se prudce otevřely. Faragonda zvedla pohled.
"Vstávej," nakázala jí bez zájmu Aronel.
"Ještě jsem slabá," upozornila ji Faragonda, když se roztřeseně stavěla na nohy s oporou stěny. Klopýtla mírně vpřed a chytla se Aronel za rameno.
Aronel si odfrkla a popadla ji pod paží. Stáhla jí obě ruce dozadu a nechala provaz, aby se kolem nich omotal. Faragonda bolestně vyjekla, když jí zkroutila zlomenou ruku.
"Od kdy jsi tak surová," vykřikla zděšeně Faragonda poté, co s ní Aronel smýkla ven.
"Griffin mě to naučila," ušklíbla se Aronel, "můžeš se jí zeptat jak."
Faragonda se zamračeně podívala na Griffin stojící u dveří své cely. Ta uhnula pohledem.
"Kam ji vedeš," zeptala se Griffin podezíravě.
"Do toho ti nic není," odsekla Aronel a táhla Faragondu.
"Aronel," klopýtla Faragonda, když na ni tempo bylo moc rychlé, "takhle to nezvládnu. Zpomal prosím."
"Budeš muset," pokrčila rameny a podpírala ji za loket. Faragonda zezelenala v obličeji bolestí. Obě ruce i záda se ozývaly.
"Kam mě vedeš," vydechla námahou.
"Valtor má pár otázek," oznámila jí nevzrušeně Aronel, "a chce si s tebou popovídat."
Griffin vztekle zařvala.
"Faragonda to nezvládne," běsnila, "nevidíš, jak na tom je? Vždyť ji bude mučit. Zabijete ji!"
"V tom případě pro ni bude lepší odpovědět ihned," pokrčila Aronel rameny.
Griffin se vztekle vrhla proti dveřím a zacloumala s nimi.
Aronel po ní líně hodila štiplavé kouzlo, které ji srazilo do kolen.
"Pokračujeme," pobídla s nezájmem Faragondu.
Víle se sevřel žaludek. Valtor s ní chce mluvit. Griffin měla pravdu. Je na tom zle.
Aronel ji pomalu dovedla na konec chodby a vzala za kliku jedněch dveří.
Zhluboka se nadechla a strčila do nich, aby se otevřely.
"Vzpomínky se vrací," ušklíbla se nevesele.
"Mučírna?" zeptala se udiveně Faragonda, "to tu také je?"
"Nedivila bych se, kdyby ji Griffin zařídila jen kvůli mně," šťouchla ji Aronel do zad, aby pokračovala.
Dveře se za nimi s prásknutím zavřely a zámek cvakl. Faragonda se nejistě ohlédla. Teď se teprve cítila opravdu jako v pasti. Zpoza jedné skříně vyšel Valtor.
"Ale ale, Faragonda," usmál se potěšeně, "chtěl bych s tebou prohodit pár slov."
"Jsem si jistá, že u slov nezůstane," pronesla kousavě Faragonda.
"To záleží samozřejmě jen na tobě a tvé vstřícnosti," kývl Valtor.
"Poklekni," zasyčela jí do ucha Aronel.
"Tak mě donuť," sykla Faragonda zpátky, "z vlastní vůle to neudělám."
"Stěží stojíš," přesvědčovala ji Aronel, "v kleče to pro tebe tak jako tak bude příjemnější."
"Ne," napřímila se hrdě Faragonda a zakolísala na vratkých nohou.
Aronel jí nohy jednoduše podrazila a tím ji poslala k zemi. Faragonda leknutím vykřikla a při dopadu na zem se praštila do hlavy. Aronel ji chytla za vlasy a vytáhla překvapenou Faragondu do kleku, kde jí tlakem na temeno donutila hlavu sehnout.
Valtor přešel před ně, takže Faragonda s hlavou nedobrovolně skloněnou mohla vidět jeho boty.
"To už je o moc lepší," pochválil Faragondu a jedním prstem jí přejel po kůži na zátylku pod vlasy. Faragonda se zachvěla. "Pokud vím, tak jsi poměrně vážně zraněná, Faragondo," pokračoval, "takže ti dám možnost vyhnout se bolesti. Řekni mi, kde ústí tajný tunel do paláce Domina, a nechám tě být."
Faragonda se snažila bojovat proti tlaku, kterým Aronel působila na její týl, aby se Valtorovi mohla podívat do očí.
"Nepovede se ti to," zašeptala jí do ucha Aronel, "přestaň se snažit."
"Ne," pronesla pevně Faragonda.
"To jsem si myslel," přikývl spokojeně Valtor a pokynul Aronel.
Ta Faragondu odtáhla k řetězům u stěny, kde ji na chvíli pustila. Faragonda se sesula na zem a prudce oddechovala.
Valtor k ní přešel a dloubl do ní špičkou nohy.
"A to jsme ještě nezačli," založil si ruce na hrudi.
Provaz držící Faragondě ruce za zády opustil své místo a smotal se do klubíčka o kousek dál. Aronel o krok poodstoupila a od stropu se snesly okovy.
Faragonda vykřikla, když ji popadly za ruce, zvedly do kleku a přidržely jí paže nahoře. Poraněné rameno i zlomená ruka o sobě okamžitě daly vědět. Slzy bolesti se Faragondě nahrnuly do očí.
"Až budeš připravená odpovědět, tak nám to sděl," vyhrnul si rukávy Valtor.
Faragonda sebou chabě cukla ve snaze mu uhnout.
"Víš, čím začneme?" zeptal se jí Valtor.
Faragonda mu věnovala zatvrzelý pohled.
Aniž by z ní spustil oči, vytáhl z kapsy nůž.
"Poslední šance, Faragondo," zkusil to ještě.
"Ne, ať už s tím máš v plánu cokoli," odmítla Faragonda.
"Velmi dobře," přiložila jí nůž za hlavu. V tu chvíli Faragondě došlo, co se chystá udělat a zděšeně vykřikla. Vzápětí se na zem vedle ní snesl její růžový cop.
"Tak která ruka je ta zdravá?" zeptal se a po jedné přejel prstem. Faragonda sebou cukla, když přejel přes zlomenou kost.
"Tahle asi ne," natočil hlavu na stranu a položil na ni dlaň.
Faragonda sebou znovu cukla. Už jen to, že ruka musel být neustále napnutá, jí způsobovalo obrovskou bolest.
"Copak se asi stane, když to tu zmáčknu," vytáhl Valtor znuděně jedno obočí nahoru.
"Ne," ujelo Faragondě.
"Už jsi ochotná mluvit?" zeptal se.
Faragonda se kousla do rtu a pevně zavřela oči.
Místností se nesl hlasitý jek a odrážel se od stěn.
Kost v ruce se zadírala do okolního svalu.
Valtor na chvíli její ruku pustil a sledoval vílu.
Čelo měla orosené studeným potem a tvář zkroucenou bolestí. Dýchala velmi rychle.
"Nic?" zeptal se.
Nepatrně zavrtěla hlavou. I přestože jí to způsoboval ještě větší bolest, v řetězech visela. Byla příliš vyčerpaná na to, aby se držela vzpřímeně z vlastních sil.
"Už to dlouho nedá," ozvala se Aronel, "její životní síla klesá. Ta bolest ji brzo dostane."
"Doveď Griffin," luskl Valtor prsty, "mám nápad."
Faragonda stěží vnímala, co se kolem ní děje, ale jméno postřehla. Vzepjala se naposledy v řetězech a pak upadla do bezvědomí.
Náhle se dveře rozrazily a v nich stála rozzuřená Griffin.
"Zdá se, že nikam nemusím," pokývla spokojeně Aronel.
"Nechte ji na pokoji," oddechovala prudce Griffin.
"Musí se ti dát kredit, protože útěk v tak rekordním čase jsem ještě neviděl," pokývl uznale Valtor, "na druhou stranu přijít sem je to nejhloupější, co tě vůbec mohlo napadnout."
Aronel pohla lehce rukou a kolem Griffin se omotalo stínové chapadlo a zvedlo ji ze země.
"Trochu zmáčknout nikdy neuškodí," pokynul Valtor Aronel. Chapadlo se kolem čarodějky sevřelo těsněji. Griffin začala lapat po dechu a kopat bezmocně nohama.
"Faragonda nám stejně k ničemu nebude," mávl rukou Valtor, "zbav se jí."
Griffin němě vytřeštila oči a začala se svíjet urputněji. Aronel sevření chapadla povolila.
"Ne," zasípala Griffin a několikrát se zhluboka nadechla, "určitě má víc informací, které by se vám mohly hodit."
"Jenže je z ní nedostanem," pokrčil rameny Valtor, "a v tom případě nemá cenu ji nechávat na živu."
"Cos po ní chtěl za informace," křikla zoufale Griffin a zase se začla kroutit, aby se vymanila ze sevření chapadla.
"Kde je schované kouzlo čtyř elementů?" zeptal se Valtor.
Griffin mírně zaváhala.
Valtor si její nerozhodnosti všiml.
"Máš přesně tři vteřiny na odpověď," sdělil jí, "pak Aronel zabije Faragondu."
Aronel přešla k víle, nadzdvihla jí na straně ležící bezvládnou hlavu a přiložila ke krku jeden z dlouhých drápů.
"Lynfea," řekla rychle Griffin.
Valtor si vyměnil jeden potěšený pohled s Aronel.
"To šlo rychle," kývl uznale, "a co..."
Griffin ho však přerušila. "Mám podmínku," sdělila mu.
"Připadáš si v situaci, kdy by sis mohla klást podmínky?" zeptal se jí se zdviženým obočím.
"Chceš ode mě informace?" prskla Griffin, "tak vyléčíš Faragondu."
Valtor se zamračil. Zajímalo ho, jak moc si na tom bude trvat. Faragondu ve skutečnosti nechat zemřít nechtěl. Vyhledal pohledem její oči. Upřeně mu pohled vracela s velmi zarputilým výrazem. Chvíli se s ní přetlačoval.
"Proč bych měl?" zeptal se jí, "krásně mi poskytuješ informace i bez toho."
"Faragondu si nemůžeš dovolit zabít," zavrčela Griffin.
"Ale?" podivil se Valtor, "proč ne?"
"Protože pak už ze mě nic nedostaneš," odplivla si Griffin.
"Dovolil bych si tvrdit, že v tomhle ohledu jsi slabší než Faragonda. Ona rozhodně nepovolí, ale myslím, že zrovna tebe bych zlomil," odtušil Valtor a založil si ruce na hrudi.
"Pokud zabiješ Faragondu, tak ne," zavrčela Griffin vztekle a propalovala ho pohledem.
"Uznávám, že jsi dost tvrdohlavá na to, aby ti tohle jako důvod stačilo," kývl Valtor, "dobře, pomůžeme Faragondě, když budeš spolupracovat."
Aronel si párkrát otočila s bezvládnou hlavou. Mezitím, co se Valtor ptal, si prohlížela důkladně Faragondinu tvář. Začala přejíždět přes Faragondina zranění. Nejprve napravila zlomenou kost, následovalo natržené rameno a pak ji nechala spadnout na zem a pustila se do hojení ran na zádech.
"Ne!" vřískla zděšeně Griffin. To Aronel probralo z jejího soustředění.
"Očividně nejsi ochotná mi odpovědět," poklepal si Valtor ukazováčkem na bradu, "Aronel?"
"Ano?" otočila na něj zvědavý pohled.
"Ne, ne ne ne ne ne ne!" vřískala Griffin a ze všech sil se snažila vymotat ze stínového chapadla, "přísahám, že to nevím! Tak polož jinou otázku!"
"Ale já chci vědět, jak se nepozorovaně dostat do paláce Domina, jedné z nejstřeženějších budov vůbec," opřel se ležérně o stěnu Valtor, "a myslím, že mi to jen nechceš říct."
Griffin se rozmýšlela. Všechny předchozí informace by byly nějak ještě omluvitelné. Ale tohle by už byla velezrada.
"Tak když neznáš nic univerzálního, pověz mi alespoň, jak bys to udělala ty," vybídl ji, "určitě máš nějakou teorii. Takovéhle věci tě lákají, na to tě znám moc dobře."
Co mu něco napovídat?
"A jestli se dozvím blbosti, tak si piš, že si to Faragonda odskáče," kývl na ni blahosklonně Valtor, jako by přesně věděl, co se jí honí v hlavě.
"Tři," začal počítat, aby ji donutil k akci, "dva, jedna..."
"Ne, počkej," vykřikla Griffin a přestala se bránit proti chapadlu.
"Pokud vím, tak do paláce ústí podzemní tunel. Nikdo o něm neví a proto ho nikdo nestráží. Oritel se postaral o to, aby se o něm nikdo nedozvěděl. Dospěl k závěru, že to tak bude bezpečnější."
"A kde ústí?" natočil hlavu na stranu Valtor.
"Natolik mi nevěří, aby mi svěřil takovouhle informaci," pokrčila rameny Griffin, "mohlo by to být někde u řeky."
"A dál?" pobídl ji Valtor.
"Jak dál?" zarazila se Griffin.
"Nestačí se jen dostat dovnitř," zakroutil hraně očima Valtor.
"Jsou tam určitě brnění," pokračovala se skřípěním zubů Griffin, "za nimi by se dalo velmi snadno schovat. Vojáci tam chodí velmi často na stráži, ale už je dlouho klid a nepředpokládám, že by byli nějak extra všímaví nebo pozorní."
"Velmi dobře," pochválil ji Valtor. Luskl prsty a stínové chapadlo se rozplynulo. Griffin, která to nečekala, přistála na zemi jako zralá hruška.
"Šikovná," pohladil ji po vlasech.
"Nech si to," ohnala se po něm a postavila se na nohy.
Valtor přešel k Aronel klečící u Faragondy.
"Hotovo?" zeptal se a přehodil si bezvládnou vílu přes rameno jako pytel brambor. Pak se vydal ke dveřím a vyšel z místnosti. Aronel pokynula Griffin. Ta se na ni zamračila a vyšla ze dveří. Aronel dohnala několika máchnutími křídel Valtora.
"A Griffin za námi půjde jako pejsek," zakřenila se.
Valtor přikývl a složil Faragondu do prázdné cely.
"Zajisti ji pořádně, ať nehrozí, že uteče," upozornil Aronel.
Griffin je došla se vzteklým pohledem.
Aronel jí otevřela dveře cely vedlejší.
Griffin do nich neochotně vešla. Na rozdíl od předešlých prostorných cel, tahle byla velká jen několik kroků na každou stranu a měla malé, zamřížované okénko do vedlejší cely téměř v úrovni země. Griffin se posadila vedle dřevěné lavice visící na řetězech na protější stěně a pozorovala malým okýnkem Faragondu.
Vešla k ní Aronel. Z té viděla pouze šupinaté nohy.
Aronel zvedla Faragondu do sedu a zručně jí uvěznila ruce v okovech. Následovaly řetězy na nohy. Pak bezvládnou vílu nechala zase klesnout na zem.
Její cela byla velmi, velmi úzká a poměrně dlouhá. Na konci naproti dveřím se nacházela uzounká lavice, u které končily řetězy. Ty Faragondě mohly dovolit dostat se tak do třetiny délky cely.
Aronel zajistila obě cely kouzlem.

Lidské potěšení z bolesti umí být stejně velké, jako nekonečná hloupost, kterou oplýváme. Potřeba ukázat, že jsme něco víc, někoho trápit, týrat, je to jako hra s hadrovou panenkou, kterou někdo pomalu párá, aby viděl co je uvnitř, aby věděl, co se stane, až ji otevře. Jde o zvědavost a potřebu ji ukojit. O potřebu prokázání vlastní dominance a zvrhlé a občas nevědomé touhy někomu ubližovat a působit bolest. Autorovu oblíbenou postavu také poznáte podle toho, že ji nechává nejvíce trpět. Touha někomu ubližovat je v nás odedávna zakódována, i když o ní třeba nemusíme vůbec vědět. Když na to přijde, projeví se.
Nejedná se o démony z mého příběhu. Jde zcela o lidi, kterých je náš skutečný svět plný.