Aronel dcera Valtorova [Winx club ff]

Aronel

Dveře cely se prudce otevřely. Aronel zvedla hlavu a podívala se na Griffin. Záměrně se vyhla očím. Musí hrát. Ale ještě ne moc. Musí hrát ztrátu vůle. Nemůže ji ztratit ze dne na den. Kdyby to bylo moc rychlé, Griffin by byla podezřívavá, bude-li to však moc pomalé, nebude nutno nic hrát.
Kdyby mohla, vrátila by se na Alfeu. Ne. Šla by do lesů, hor, divokých řek, všeho, co jí tak chybělo. Místo, kde nejsou lidé ani víly, jen divoká zvěř, příroda. Musí přežít. A zachovat si čistou mysl. A jednoho dne to všechno možná znovu spatří.

Letní prázdniny začaly. Pro Floru to znamenalo jednu podstatnou věc. Že bude mít velké množství času na čtení deníku.

Do cely vpadla rychlostí blesku Fraragonda. Griffin k ní zvedla zkoumavý pohled.
"Děje se něco?" zeptala se vyrovnaně.
Faragonda prudce oddechovala. Zdálo se, že neví, jak začít. Nervózně žmoulala lem sukně a kousala si ret. Griffin si se znepokojením všimla, že má mokré tváře.
"Co se děje, Faragondo? Co se stalo?" nenapadalo ji nic, kvůli čemu by za ní sem dolů mohla Faragonda přijít s pláčem.
"Jde o Evan. Je mrtvá," dostala ze sebe Faragonda.
Griffin se cítila, jako by dostala elektrický šok.
"Na Alfeu zaútočil Valtor osobně a s ním spousta jeho nohsledů," pokračovala." Byla přímo v místě, kde se útok odehrál, v nejhorším centru dění. Stále jsme nenašli tělo, ale to buď mohli odnést jako spoustu dalších, nebo je pod sutinami, které se ještě nepovedlo odklidit." Faragonda se na Griffin nešťastně podívala. Griffin měla pocit, že to nemůže být pravda. Že si z ní jen Faragonda tropí nějaký hloupý žert, v zápětí vykřikne "Apríl" a zasměje se jí, že na to skočila. Nic takového se ovšem nestalo. Griffin pociťovala uvnitř sebe hluboký smutek, který zanechal za sebou širokou stopu prázdnoty. Stěží zaznamenala, že u ní Faragonda dlouhou dobu zůstala a držela ji za ruku. Ale prázdnota dlouho nezůstala. Mezera v její duši se začala zvolna plnit. A z ryzího vzteku a nenávisti, které v ní byly nyní uloženy, vyplývala jediná věc. Touha po pomstě.
Griffin se rozhlédla okolo sebe. Byla mocná čarodějka a Společenství světla ji rozhodně nemělo takto podceňovat. Nemohli mít jistotu sta procent, že se dříve či později nepokusí o útěk. Pak se pro sebe ušklíbla. A co na tom, že to bude jednoduché? Jediným zaklínadlem se zbavila pout na rukou. Několika málo kroky překonala vzdálenost ke dveřím, které až nenuceně ledabylým pohybem otevřela. Na chodbě panoval klid. Věděla zhruba, že hlídkující voják je o dva rohy jinde. Krátce zvažovala, zdali informuje Společenství o svém odchodu ihned, nebo s tím raději počká. Odpověď jí byla jasná. Dveře opět zavřela a vydala se chodbou k východu.

Mračná věž se tyčila v celé své hrozivé výši a připomínala dravce, který se už už chystá vrhnout na svou bezmocnou kořist. Griffin ji znalecky odhadovala. Cítila přibližně, kde Valtor je. Musí vtrhnout dovnitř velmi opatrně a nejlépe nastražit nějakou past. Nikdy by ho neměla šanci v přímém boji porazit, to věděla velmi dobře.
"Čekala jsem, že něco takového uděláš," ozvalo se vedle ní. Griffin sebou prudce škubla. Po její pravé straně se postavila Faragonda.
"Jen co jsem se dozvěděla o tvém útěku, bylo mi hned jasné, kam jsi se poděla," kývla na ni.
"A proč jsi tu?" zeptala se Griffin na otázku, která se od ní předpokládala, ačkoli jí odpověď byla moc dobře jasná.
Faragonda opět přikývla. "Samozřejmě abych tě přivedla zpátky."
"Tak to to asi se mnou nebudeš mít lehké," přikývla s pochopením Griffin. "Já s tebou jít nehodlám."
"Právě proto ti pomůžu," povytáhla jeden koutek pusy nahoru v úsměvu Faragonda," Je tu jedna naděje. Nenašli jsme po odklizení trosek Evanino tělo. Stále je tu možnost, že ji Valtor unesl. Ale sama do Mračné věže nepůjdu. Neznám to tam dost na to, aby to byla jiná než sebevražedná akce."
"Už ji má u sebe tři dny," zamumlala pro sebe Griffin." To není dobré."
"Pět dní," zavrtěla hlavou Faragonda, "dva dny trvalo, než jsem ti to řekla."
"To jsem asi vědět nechtěla," ušklíbla se Griffin.

Temnou chodbou se plížily dvě postavy.
"Nějaké vyhledávací kouzlo?" navrhla Faragonda.
Griffin pomalu zavrtěla hlavou. "Jsem si jistá, že by tu nefungovalo. A Valtora bychom akorát upozornili, že jsme tady."
"Co tu děláte?" ozval se tenký hlásek. Zpoza rohu vyšlo malé, sotva pětileté dítě. Vlasy mělo temně fialové a oči zářivě stříbrné. Jejich vážnost je obě měla hned varovat.
"Evan," usmála se šťastně Faragonda a chtěla se k ní rozběhnout.
"Nepřibližuj se ke mně, vílo," řekla tiše a zvedla ruku. Vzápětí se okolo ní objevilo silové pole.
Faragonda se zarazila.
"Co je s tebou, Evan?" zeptala se.
"Já nejsem Evan," odpověděla. "Jsem Aronel. A co tu děláte? Neměl by Valtor vědět, že tu jste? Asi bych ho měla upozornit."
"To nedělej," rychle ji zastavila Faragonda. "Víš, hrajeme s ním na schovávanou."
"Nelži mi," křiklo dítě. "On by nikdy na schovávanou nehrál. Jste jeho nepřátelé a snažíte se ho zničit. A zničit i mě."
"Samozřejmě, že ne," odpověděla zmateně Faragonda.
"Zdá se, že máme návštěvu. Znamenité, Aronel, že jsi mě upozornila," ozval se posměšný hlas jim za zády. Obě dvě se prudce otočily a stály tváří v tvář Valtorovi.
"Byla hloupost sem přijít, ale to už konec konců obě víte," usmál se mírně.
Griffin zúžila oči a vrhla se na něj.
"Ne, Griffin," chytla ji za ruku Faragonda a stáhla ji zpět. "Nesmíme na to jít přímo. Útočit bez rozmyslu by vedlo k prohře ještě než vůbec začneme."
"Ale notak, přece si vážně nemyslíte, že byste mě mohly porazit?" rozšířil se úsměv na Valtorově tváři. Pak skoro ledabyle zvedl ruku a vykryl obě kouzla, která na něj vrhly. Mezi dvěma prsty se mu vytvořila temná koule a ta srazila Faragondu na zem do bezvědomí. Griffin vztekle zařvala a vrhla se proti němu. Náhle ji neznámá síla donutila klesnout před ním na kolena. Cítila se najednou slabá a unavená, malátnost ji obestírala.
"Učíš se velmi rychle, Aronel," usmál se Valtor. "Ztráta takového množství sil oběti v tak krátké chvíli je pozoruhodná. Ale pro příště jen ty kouzla, která už bezpečně umíš, ano?"
"Jistě," přikývla a sklopila pohled do země.
"Vždycky jsem měl rád tvůj vztek, Griffin," zvedl jí jedním prstem bradu, aby se mu dívala do očí. Malátnost trochu ustoupila a Griffin na něj zaostřila.
"Nezměnila ses," pohladil ji hřbetem druhé ruky po tváři.
"Stále stejně zbrklá jako dříve. Griffin, Griffin, říkal jsem ti, že to bude tvůj konec. Ale mám pro tebe nabídku, zrádkyně. Můžeš se ke mně zpět vrátit," naklonil se blízko k ní a pokračoval šeptáním do ucha, "chybíš mi. A zvaž to. Byli bychom zase jako rodina."
"Co si proved s Evan!" zavrčela Griffin.
"Trochu úprav vzpomínek, pětidenní převýchova, a na rozdíl od Faragondy ji chápu. Navíc to jméno. Malá. Tuhle trapnost jsi vymyslela ty nebo ta patetická víla? Přišlo, mi, že vznešená je lepší" vysvětlil krátce Valtor. "Jaké je tvé rozhodnutí? Vrátíš se zpět?"
"To raději zemřu," plivla po něm a pokusila se vymanit působení síly, která ji držela.
"Ani to nezkoušej," varoval ji tichý hlásek a v následující chvíli se jí v zorném poli objevilo dítě. Jen ledabyle pohlo rukou a neviditelná pouta se ještě více utáhla.
"Další chyba, Griffin. Nehlídala sis záda. A podcenilas ji. Já jsem tě už kdysi varoval, vzpomínáš? Říkal jsem ti, že bude silná," užíval si její bezmocnost.
"A co se týče tvé touhy po smrti, obávám se, že nebude naplněna. Rozhodně ne brzy. Jakožto zrádce si tě vychutnám. Aronel, buď tak laskavá a vezmi Faragondu. Obě dvě je odvedeme do cely," požádal ji.
Dítě kývlo, pustilo Griffin a zaměřilo svou pozornost na vílu. Jakmile tlak, který Griffin držel, zmizel, sesypala se na zem. Cítila se naprosto zničená a vyčerpaná, jako by dělala něco neskutečně namáhavého. Valtor se sehnul a zvedl ji do náruče.
"Ty hajzle," osočila ho.
"Takže hodláš bojovat jakýmkoli způsobem, Griffin?" povytáhl jedno obočí.
"Přesně tak," přisvědčila rázně.
"Griffin, Griffin, stále mě nestačíš překvapovat. Už jsem ti říkal, jak moc se mi líbí tvoje tvrdohlavost?" prohodil.
"Aspoň se se mnou nesnaž flirtovat, když mě hodláš zabít," zavrčela Griffin.
"Řekl jsem ti přece, že na smrt si chvíli počkáš," odpověděl chladně Valtor.