Aronel dcera Valtorova [Winx club ff]

Vyostření

"Dále," ozvalo se.
Flora vstoupila do místnosti a podívala se na slečnu Faragondu.
"Předpokládám, že by ses chtěla podívat za Aronel," kývla na ni přívětivě.
"Tedy, ano. Bylo-li by to možné," řekla tiše Flora.
"Nevím, jestli je to dobrý nápad," zakroutila nejistě hlavou. "Nevím, jestli jí to mám dovolit. Chápej, už tři dny mě okatě ignoruje a dává mi najevo, jak moc jí má společnost je nepříjemná."
"Já bych za ní ráda zašla. Alespoň to zkusila," pokrčila rameny.
"Tyhle dveře," ukázala Faragonda a věnovala se dál své práci.
Flora přišla ke dveří a lehce zaťukala.
"Nemluví s nikým," řekla stručně Faragonda, "prostě jdi dovnitř."
Flora se na ni otočila, ale Faragonda nezvedla pohled. Vzala tedy za kliku a vešla dovnitř.
Temnota pokoje ji obklopila, jen co zavřela dveře.
"Floro? " Ozval se hlas.
"Ahoj Aronel," usmála se, "slečna Faragonda tvrdila, že nemluvíš."
"S ní," zamračila se.
"Co jste si udělaly tak vážného, že s ní nemluvíš? " zajímala se.
Aronel si odfrkla a mlčela.
"Jde o tu knihu?" zjišťovala opatrně.
"Jde o víc, než jen o tu knihu," uhnula Aronel pohledem ke stěně a prohlížela si nesmírně zaujatě prasklinu, "všimla sis někdy toho prstenu, co Faragonda nosí na pravém prostředníčku? Je v celku nenápadný, ale je to neskutečně mocný kouzelný talisman. Před dlouhou dobou k němu upoutali moji duši. Přišla jsem o vše, co mi bylo drahé. O svobodu, o vítr pod křídly i ve vlasech, o většinu své síly. Ten prsten nemá vlastní sílu. Používá moji. Moji vlastní sílu proti mně. Může kontrolovat, kolik mám síly v těle, kde se budu pohybovat a dokonce mi přes něj číst a vsugerovávat myšlenky. Navíc přes něj ovládá mé emoce. Nevíš, jak dokáže někoho zničit, když se chce vztekat, má na někoho příšernou zlost a někdo mu vnutí klid a pohodu. Je to neskutečně odporně matoucí. Já nechci tuhle existenci," smotala se na posteli do klubíčka protkaného zoufalstvím.
"Aronel? " zkusila to Flora.
Nic. Nereagovala. A tentokrát to nevypadalo, že by ji ignorovala. Byla mimo.
"Floro? Musím tě požádat, abys už šla," kývla na ni z pootevřených dveří Faragonda.
Flora vyšla ze dveří, které za ní Faragonda zavřela.
"Momentálně tu není. Svázali jsme sice její duši, ale nepodařilo se nám dostat pod kontrolu celou její mysl."
"Co to má znamenat?" nechápala Flora.
"To znamená," vydala se Faragonda za svůj stůl, "že i když si stěžuje, že nemá právo na vlastní myšlenky a lezu jí do hlavy, spoustu věcí je až neuvěřitelně schopná přede mnou utajit."
"Například?" svraštila čelo Flora.
"Myslíme si s Griffin," mávla rukou Faragonda, "že se jí povedlo navázat spojení s nějakou bytostí mimo náš svět. Další věc, které se nám nepovedlo zabránit."
Flora otevírala pusu, aby se zeptala, ale Faragonda ji zastavila.
"Podle toho, co jsme z ní dostali," vysvětlila jí," se jedná o naprosto neškodnou bytost. A jí rozhovory s ní pomáhají zůstat při smyslech. Alespoň v rámci možností," dodala.
"Posaď se," vybídla ji a zaujala své místo za stolem. "Aronel," nadechla se a sbírala odvahu to vyslovit, " se dnes stěhuje do Mračné věže. Myslím, že ji prostě nezvládám," podívala se pronikavě na Floru.
"Takže ji posíláte pryč?"
"Ano," přikývla. "Váhala jsem tři dny. A za ty tři dny jsem se rozhodla. Je mi to líto, Floro. Zvlášť když si teď našla kamarádku. Ale doufám, že se brzy vrátí. Slečna Griffin se chystá k drsným metodám. Dříve bych s nimi nesouhlasila, ale po posledních událostech...změnila jsem názor. Můžeme jen doufat, že to pomůže," odvrátila pohled.
"Já myslím, že problém je v tom, že si vzájemně neumíte vysvětlit, co vám vadí," začala opatrně Flora. "Hrozně nenávidí zásahy do hlavy a vsugerovávání emocí, které jí nepatří. Jsem si jistá, že by se to dalo vyřešit," namítla lehce Flora.
"Milá Floro," napřímila se Faragonda ve svém křesle a založila ruce před sebou na desce stolu, "nevyřešily jsme náš vztah během osmdesáti let a mně došla trpělivost. Rozhodla jsem se ji poslat pryč, do Mračné věže. Možná, že částečně proto, že mi do očí plivla, že mě nenávidí, nebo jsem konečně pochopila, že je nad mé síly ji přesvědčit, aby se chovala jako slušný člověk. Ona není člověk. Je nelidský tvor, trpící občasnými záchvaty šílenství," zamračila se bolestně. "Vím, že ji Griffin zavře někam do sklepa a bude na ni krutá, ale pokud je to jediný způsob, jak ji přinutit akceptovat hodnoty naší společnosti, pak jsem ho ochotná přijmout," vstala a přešla k oknu s rukama založenýma za zády.
Flora viděla bolest, která Faragondu sžírala, a nebyla schopná ji pochopit. Proč ji posílá pryč?
"Měla jsem pocit, že ji máte ráda," pronesla zamračeně.
"Floro, prosím, nedělej mi to ještě těžší," pootočila se k ní. V očích se jí zalesklo několik neprolitých slz.
"Myslím, že jste jí prostě nedala vědět správným způsobem, že ji máte ráda. Nepochopila jste ji hned od začátku..."
"Floro, jdi prosím a přijď za mnou, až budeš mít přečteno víc z knihy, kterou jsem ti dala. Nevíš, o čem mluvíš," zamračila se.
"Nashledanou," tiše řekla a zvedla se ze židle. Když za sebou zavírala dveře zrovna se v místnosti zablesklo a před psacím stolem se objevila slečna Griffin.
"Co tě přimělo ze dne na den udělat takové rozhodnutí, Faragondo? " zeptala se s úsměvem Griffin. Faragonda jen neurčitě mávla rukou.
"Myslím, že ji nezvládám," zahleděla se z okna. "Na," podala jí prsten.
"Nehodlám se tu zdržovat moc dlouho. Ví, že odjíždí?" vrhla tázavý pohled a navlékla si jedním plynulým pohybem šperk na prst.
Faragonda mlčky zavrtěla hlavou, "Ještě ne," dodala zcela zbytečně.
"Tak to je nejvyšší čas jí to říct," ušklíbla se a vtrhla do pokoje.
"Vstávej," křikla na klubíčko ležící na posteli.
Aronel se v okamžiku napřímila do sedu a obezřetně sledovala každý její pohyb.
"Už jsem si skoro myslela, že se Faragonda naučí mě bít," ušklíbla se pohrdavě.
"Musím tě vyvést z omylu," popadla ji za límec a škubla s ní, "odcházíme do Mračné věže. Faragonda se odmítá hádat s takovým spratkem jako ty."
Aronel ztratila řeč. Němě otvírala ústa a pohled jí padl na prsten na čarodějčině ruce.
Griffin s ní hrubě smýkla z postele na podlahu a škobrtající ji táhla ven z místnosti.
"Počkej, nech mě se s ní rozloučit," zastavila ji jemně Faragonda.
"Pospěš si," rezignovala Griffin a vyšla z místnosti.
"Aronel, budu doufat, že jsem udělala správné rozhodnutí," sklonila se k ní a pohladila ji po tváři. Aronel ucukla. Faragonda rychle došla k posteli a několika obratnými pohyby složila deku do úhledného čtverečku.
"Na," vtiskla jí ho do náručí. "Vím, že se mnou nechceš mluvit, ale chci, abys věděla, že mi budeš chybět. Nevím, co Griffin chystá, prosím pochop, že už jsem neměla mnoho možností. Donutila jsi mě k tomu. Třeba mi to odpustíš," pohladila ji jemně po tváři znovu. Aronel se na ni zahleděla se strachem vepsaným v očích. Poté se stalo něco, v co by Faragonda nikdy ani nedoufala. Aronel ji váhavě objala. Jen krátce a váhavě, ale objala. A pak vyšla ze dveří. Griffin ji čapla za rameno a ještě před tím, než zmizely v záblesku světla, spojily se pohledy Faragondy a Aronel. Aronel se tvářila klidně a předem připravená na to, že to, co ji čeká, budou noční můry. Mírně kývla a přitiskla si deku na hruď. Pak pevně zavřela oči a zmizela v záblesku světla.
Faragonda v tu chvíli zaváhala, jestli neudělala chybu. Ale už to nemohla vzít zpět.