Aronel dcera Valtorova [Winx club ff]

Společenství světla

Aronel to připadalo jako celá věčnost. Zabalila se do deky a nechala čas plynout. V podzemní cele panovala vlhká, lezavá zima, která se člověku zažrala až do morku kostí. Vděčně zachumlaná do teplé deky seděla na zemi. Zmocňovala se jí únava a byla vyčerpaná. Griffin nehodlala ponechat nic náhodě a brala jí z těla víc síly, než mohla Aronel ustát. Zachvěla se zimou. Zmocňoval se jí spánek, ale bylo jí jasné, že není obyčejný. Brzy se nedostatkem životní energie propadne do spánku šetřícího síly a pokud si toho Griffin včas nevšimne, nakonec jí selžou i životní funkce.
"Podívejme se, kohopak to tu máme," ozvalo se ode dveří.
Aronel slabě cukla hlavou a probudila se ze snášejících se mrákot.
"Jízlivost už nás přešla?" Pozvedla obočí. "Vždycky jsem Faragondě říkala, že ti nechává víc energie, než je třeba," odfrkla si. "Kdyby tě bývala celé ty roky držela v tomto stavu, vůbec by s tebou potíže nebyly. Teď vstaň," nakázala jí a vkročila do cely.
Aronel na ni vrhla jeden unavený pohled a ani se o to nepokusila.
"Neřekla jsem ti něco?!" křikla Griffin. Aronel se vzápětí sesunula na zem v bezvědomí.
"Možná by to trochu víc sneslo, asi jsem to přehnala," ušklíbla se pro sebe Griffin a přejela prstem po kameni na šperku.
"Získalas pár hodin spánku. Příště ti to nedaruju, a to už budeš mít síly dost."

Flora seděla za pohovkou ve společenské místnosti, kterou sdílela s ostatními Winx. Jak Bloom slíbila, nezajímaly se o ni.

Letoun se zatřásl a začal klesat. Faragonda poplašeně vyskočila na nohy a okamžitě na sebe vzala vílí podobu. Griffin stále neřešila, co se kolem ní děje.
"Musíme nouzově přistát," informoval je specialista u řídící konzole.
Nouzové přistání neproběhlo příliš hladce. Navíc se objevila příčina jejich havárie. Tři bíleochlupená monstra strhla letoun. Specialisti se ihned vrhli do boje a sekali po nich meči. Faragonda se pokusila vyslat pár světlých paprsků, ale jako by je tvorové pohlcovali. Jeden z nich se oddělil od skupinky zápolící se specialisty a vrhnul se na Faragondu. Odporným, lepivým flusancem ji přilepil bezbrannou na zemi a zvedl tlapu, aby uštědřil poslední úder. Ten se však neuskutečnil. Mezi něj a Faragondu se postavila Griffin. Útočné kouzlo, které proti tvorovi vyslala z napřažených, k sobě spoutaných rukou, bylo chabší, než by zvládla většina čarodějnic novaček, přesto ale stačilo k tomu, aby potvora za bolestného řevu zmizela. Vzápětí se Griffin zakymácela a posadila do trávy vedle Faragondy. Sliz, který Faragondu držel přilepenou k zemi, zmizel spolu s příšerou. Nezaváhala ani chvíli, posadila se a vytáhla elementární kámen. V následující chvíli dvě zbylá monstra pohltila zem.
Griffin už zase nečinně seděla na zemi s prázdným výrazem ve tváři.
"Neříkalas, že nebude působit potíže, že je mimo?" zeptal se nespokojeně jeden ze specialistů.
"Neměla toho být schopna," zavrtěla nechápavě hlavou Faragonda. "Ale buďme rádi, že byla."

Griffin seděla v cele v hlavním sídle Společenství světla, paláci na planetě Domino, a se zaujetím, vyvolaným nedostatkem jiné činnosti, si prohlížela masivní, kovová pouta, která měla zamčená okolo zápěstí. Za dveřmi se ozvaly kroky a bezprostředně poté se těžké, dřevěné, železem pobité dveře otevřely.
Vešla Faragonda. Griffin k ní zvedla zkoumavý pohled. Společenství světla už ji vyslýchalo. Několik hodin seděla napřímená v křesle, kde ji držely silné provazy, a odpovídala na otázky. Naneštěstí jak pro ni, tak pro Společenství, spoustu informací neměla.

"Tak se prostě Faragonda vrátí na Alfeu a přivede sem to dítě. Třeba ti to rozváže jazyk, Griffin," zamračeně pronesl výhružku Oritel.
"Neznám odpověď, a to, že zabijete mé dítě, vám to zjistit nepomůže," pronesla na povrch klidně Griffin. Uvnitř ní však vřel vztek. "Kdybych odpověď znala, pak bych vám ji poskytla," pokračovala nuceně klidným hlasem. Pokusila se zavrtět v poutech a dostat se do pohodlnější pozice, protože v této poloze už byla skoro tři hodiny. A tohle rozhodně nebyla první otázka, na kterou nebyla schopna odpovědět. Zřejmě ale byla pro ně důležitá.
"To říkáš ty," založil si ruce na prsou, jako už to odpoledne asi šestkrát, Oritel. "Já říkám, že by nebylo na škodu ti ukázat, jak ta tvoje nelidská potvora skučí."
Griffin se mihl po tváři stín zuřivosti a prudce se napjala ve svých poutech. Ta jí však neumožňovala sebemenší pohyb.
Faragonda si vyměnila rychlý pohled s Marion a krátce kývla.
Marion přešla k Oritelovi, položila mu ruku na rameno a výstražným, tichým hlasem řekla: "To už by stačilo, Oriteli, už ji nech. Myslím si, že to neví."
"Já ti dám nelidskou potvoru," zavrčela nenávistně Griffin.
"Tiše, Griffin," pokárala ji Faragonda a také jí položila ruku na rameno. Griffin stále sršely z očí blesky a zarputile odmítala přerušit oční kontakt s Oritelem. Faragonda si toho všimla a zastoupila mu cestu, takže na sebe neviděli. Když se z tohoto souboje Griffin vymanila, zhluboka vydechla, uvolnila se a přestala napínat provazy. Nechala se vytočit. Cítila se prázdná. Ze všech sil se snažila zodpovědět veškeré otázky a nevybuchnout pod vytáčkami, kterými ji dráždil. Díky tomu neměl důvod, aby malé ublížil. Ale teď?
"Neboj, nic se jí nestane, nedovolím to," zamumlala tiše Faragonda, jako by jí četla myšlenky. "Zatím," vrhla po ní významný pohled. Griffin váhavě kývla a zhluboka se nadechla, jak jí to pouta dovolovala. Věděla, že je to varování, napomenutí. Faragonda ji bude chránit, ale ne věčně. Tentokrát jí to prošlo, ale Faragonda nemůže otevřeně vystoupit proti Oritelovi.
Bude se muset začít pořádně kontrolovat své emoce.

"Co se děje, Faragondo?" zeptala se s unaveným povzdechem.
"Chtějí rozhodnout, co s tebou," pronesla  nespokojeným tónem Faragonda.
"Už máte informace, co jste ode mě potřebovali, tak neni důvod mě nechávat na živu, co?" ušklíbla se Griffin."Asi moc žeru."
"Nech si ten sarkasmus jinam," odsekla Faragonda, ale koutek úst jí zacukal.
Griffin se nadechla k otázce.
"Samozřejmě," předběhla ji Faragonda s odpovědí a krátce kývla. "Pokud tě odsoudí k smrti, postarám se o ni. A vlastně i v ostatních případech."
"Díky," vypravila ze sebe přiškrceně Griffin. V krku měla najednou sucho. Mluvit o vlastní smrti bylo nepříjemné.
"Pojď," pokynula jí Faragonda, rychlým pohybem jedny pouta vyměnila za druhá a za loket Griffin zvedla ze země.
"Je nutné tak spěchat?" postěžovala si klopýtající Griffin.
"Čím méně je necháme čekat, tím lépe pro tebe," zamračila se Faragonda a nezpomalila ani o trochu. Prudce rozrazila dveře malé místnosti a vešla s Griffin dovnitř.
"Rozhodnutí budou přítomni pouze vůdčí členové Společenství světla," sdělila jí tiše.
"Těšilo by mě, kdyby popravě taky nikdo nepřihlížel," vrátil se Griffin sarkasmus. "Aspoň zemřít bych chtěla na nějakém klidném místě," zamumlala skoro spíš pro sebe.
Faragonda ji dovedla do středu malé místnosti, kde už čekali zbylí členové. Dveře se za nimi neslyšně zavřely.
"Původně jsme byli rozhodnuti tě vrátit Valtorovi za elementární kámen země," chopil se slova Oritel, "ale ten nyní vlastní Faragonda, jak jsme se dozvěděli."
"A kde ho vzala?" ušklíbla se Griffin.
"Griffin," zašeptala varovně Faragonda, která stále stála za ní, a stiskla jí paži. Griffin sebou trochu trhla a uklidnila se.
Faragonda vrhla omluvný pohled na své tři kolegy a osvětlila nastíněnou situaci. "Valtorovi kámen vzala Griffin. Když pak byla ve vězení na Alfee, dobrovolně mi ho předala."
"Z Mračné věže jsem utekla se třemi věcmi. S tím pitomým kamenem, se svým dítětem a s Faragondou," ušklíbla se hořce Griffin. "Doufala jsem, že dvě z těchto věcí mi umožní získat důvěru, abych se k vám mohla přidat. Ale útěk šel špatně."
"Takže to tys mě odtamtud odvedla?" zeptala se zamyšleně Faragonda.
Nikdo vlastně odpověď nečekal, všichni v panujícím tichu vstřebávali tento fakt.
"Myslím, že by nebylo správné tě popravit, Griffin," přerušil drnčící ticho Oritel. "Ale pustit tě na svobodu nebo tě nechat se k nám přidat, to je příliš riskantní."
"Jsem stejného názoru, jako Oritel," přikývl Saladin.
"Možná, pokud tuto válku vyhrajeme, bychom ji mohli nechat jít," připojila Marion. "Nechali bychom ji hlídat, aby bylo potenciální nebezpečí včas odhaleno. V tom případě bychom ji mohli zastavit hned v počátcích."
"Nemyslím, že je to dobrý nápad," potřásl nespokojeně hlavou Oritel. "Podle mého názoru bychom ji měli poslat do dimenze Omega a to co nejdříve."
"Já myslím, že to, co navrhuje Marion, je více než rozumné," podpořil ji svým hlasem Saladin.
"Také souhlasím," ozvala se Faragonda.
"A co s tím dítětem?" zeptala se náhle Marion.
"Vrátit jí ho nemůžeme," zavrtěl rázně hlavou Oritel. "Ta potvora je neskutečně mocná, a to je jen malé dítě."
"Já ti dám potvoru," zavrčela Griffin a oči se jí zúžily. Prudce se vyškubla Faragondě.
"Ne, Griffin," křikla a stáhla ji za paži zpět. Chvíli se tvářila, že se s ní bude prát, ale pak se uklidnila a na tváři se jí usadil stín strachu a obav.
"Omlouvám se," šeptla a nezvedla pohled ze země.
"Myslím, že bychom ho měli vychovat v drsných podmínkách," znechuceně pronesl Oritel. "Naučit ho, že svou sílu nesmí používat, a mělo by zůstat izolované od vnějšího světa."
"Nemyslím, že by něco takového bylo nutné," zavrtěla pochybovačně hlavou Faragonda a vrhla rychlý pohled na Griffin, která se třásla a vypadala, že se každou chvíli rozpláče. Faragonda krátce zavřela oči a srovnala se s faktem, že se Společenství velmi přibližuje k tomu, aby zlomili vůli jedné z nejmocnějších temných čarodějnic. "Ač je Evan jiná, neznamená to, že je špatná. A nepřijde mi správné ubližovat někomu jen z důvodu, že chceš trápit Griffin."
"Takže ty říkáš," podíval se na ni důkladně Oritel, "že ten kříženec není nebezpečný?"
Griffin s sebou při jeho slovech prudce škubla a zatla pěsti.
"Rozhodně bych ji teď nevyhodnotila pro nás jako hrozbu," mínila klidně Faragonda a zesílila stisk na Griffinině paži. "Budete-li souhlasit, postarala bych se o ni."
"Dobrá," kývl souhlasně Oritel. "Prohlašuji tuto věc za ukončenou."