Aronel dcera Valtorova [Winx club ff]

Názory

Faragonda otevřela oči. Tma. Obklopovala ji solidní tma ze všech stran. Absolutní tma. Začala opatrně hmatat kolem sebe. Kámen. Studený, tuhý a celistvý kámen.
Pomalu se zvedla do sedu. Natáhla ruce kolem sebe. Prázdno.
"Už jsi vzhůru," ozval se z okolní tmy hlas.
"Očividně," přitakala Faragonda, "měla jsem ale pocit, že už se nevzbudím."
"Poté, co jsi mi vyhrožovala smrtí," ušklíbla se Aronel, "jak se ti tu líbí?"
"Nádhera," zkroutila pusu Faragonda, "jsme pod zemí?"
"Poměrně hluboko," kývla Aronel, " v masivní skále. Bez východu, samozřejmě. A samozřejmě ošetřené proti přemisťování pomocí kouzel."
"Jak se sem tedy dostáváš?" chtěla vědět Faragonda.
"Jak by," pokrčila rameny Aronel, "tvaruji skálu. Něco, čeho tvoje magie ani v nejmenším není schopná."
"Winx mě budou hledat," postavila se namáhavě Faragonda a rozsvítila drobnou jiskru světla na svých prstech, "co Floře řekneš, až za tebou přijde? Budeš zapírat?"
Světlo odhalilo obrysy postavy na druhé straně malinké místnůstky.
"To nech na mě," ušklíbla se Aronel, "a být tebou, šetřím silami. Nenechám tě odsud odejít, dokud se mnou neuzavřeš dohodu."
"Jak zní podmínky?" zamračila se Faragonda.
"Necháte mě na pokoji. Odejdu pryč," pokrčila rameny Aronel, "vy se nebudete plést do cesty mně, já se nebudu plést vám. Hotovo."
"Víš, že na to nepřistoupím," založila si ruce za zády Faragonda. Její kouzelné světlo zhaslo.
"Pak ty víš, že tě tady nechám tak dlouho, jak bude třeba." Lhostejnost k Faragondině osudu z jejího hlasu jen čišela.
Chvíli se nic nedělo.
"Aronel?" zkusila opatrně Faragonda. Nic. Rozsvítila drobné světlo ve své dlani. Malá skalní místnost byla prázdná. Samota a tma ji znervózňovaly.
Faragonda se cítila vyčerpaně. Došla k jedné ze stěn a unaveně se po ní sesula do sedu. Zavřela dlaň a světlo pohaslo. Zlovolná tma se kolem ní znovu stahovala. Faragonda se otřásla. Aronel přesně věděla, co nenávidí.

"Faragonda se pohřešuje," oznámila Flora ustaraným hlasem, "nevíš o tom něco?"
Aronel chvíli váhala, "Vím," přiznala, "okamžitě po porážce Valtora mě přišla zajmout."
"A kde je teď?" založila si mírně rozčileně ruce na hrudi Flora.
"Když mi slíbíte, že se jí nepokusíte pomoct utéct, tak vás s ní nechám promluvit," navrhla Aronel.
"Co vlastně máš z toho, že ji držíš?" chtěla vědět Flora.
"Chci, aby mi slíbila, že mě nechá jít," prskla Aronel, "copak chci tak moc? Mít konečně klidný život, kde by se mě nikdo nesnažil zotročit, kde bych mohla žít mimo strach z toho, že na mě každou chvíli někdo skočí?"
"Aronel uklidni se," ozvala se ostře Flora.
"Omlouvám se," potřásla hlavou Aronel, "ale mám už toho dost. A nepřijde mi, že bych chtěla tolik."
"Ne, to já se omlouvám," natáhla k ní přízračnou ruku Flora, "nedokážu si ani představit, jak těžké jsi to měla. Ale prosím, buď opatrná. A chovej se k ní hezky. I když to tak nevnímáš, má o tebe starost. Navíc Alfea je bez ní bezbranná."
"Nemám v plánu jí ublížit," odfrkla si Aronel, "jen ji budu držet chvíli v podzemí. Možná delší chvíli. Dokud mi neslíbí, že se mě nepřestane snažit zničit."
"To by neudělala," zamračila se Flora.
"Možná ne," hraně se zamyslela Aronel, "ale každopádně mi tím vyhrožovala."
Flora si povzdechla. "Dorazíme s ostatními Winx."

"Takže si to ujasníme," založila si ruce za záda Aronel, "nepokusíte se Faragondě žádným způsobem pomoci. A nebudete se ji snažit odtamtud dostat."
"Máš naše slovo," přitakala Bloom, "Flora nám snad už vysvětlila situaci."
"Velmi dobře," kývla Aronel a otočila se k nim zády, zatímco otvírala průchod ve skále, "vnímám vás jako určitý druh důvěryhodných lidí. Dejme tomu spojenců. Porušení naší dohody bych brala jako nepřátelský akt."
Skála se před jejíma rukama začala přelévat a vytvořil se nízký tunel klesající zvolna dolů. Winx se s váháním vydaly za Aronel a Stella rozsvítila sluneční kouli. Aronel si mírně odfrkla. Pak se všechny poplašeně otočily, když se za nimi skála uzavřela. Aronel jen  obrátila oči v sloup.

Faragonda zvedla prudce hlavu. Byla ve tmě už tři dny, i když nevnímala pod zemí proud času tak jasně. Cítila, že se něco děje. Věděla, že se něco stane. Drobounké otřesy se šířily skálou, když se Aronel blížila. Za ty tři dny zjistila, o kolik víc teď používá i jiné smysly, než zrak.
Postavila se na nohy a automaticky, téměř nevědomky, si uhladila zmačkanou sukni. Pak nakrčila čelo. Aronel jí už dnes jídlo donesla. Nebo jí ho donesla nedávno, opravila se tiše Faragonda. Nemohla vědět, jestli to bylo dnes nebo včera. Tyto pojmy ve tmě splývaly do neurčita.
Náhle se neslyšně otevřela v jednom místě skála a místnost zalilo prudké sluneční světlo. Faragonda sebou překvapeně cukla a jednou rukou si zakryla citlivé oči. Klopýtla dozadu, kde narazila na stěnu, které se chytla.
"Slečno Faragondo!" vykřikla Bloom a vrhla se k ní. Podepřela ji a udržela na nohou.
"Ráda vás vidím, Winx," usmála se slabě Faragonda a začala mžourat proti ostrému světlu, "přišli jste pro mě?"
Rozhostilo se nejisté, napjaté ticho. Ticho, které přerušil ostrý a neveselý smích.
"Pro tvou škodu ne, Faragondo," ucedila Aronel.
Faragondina ramena mírně poklesla.
"Myslela jsem si to," kývla a vrhla pohled směrem k silnému zdroji světla, "přesto bylo hezké alespoň chvíli doufat. Předpokládám, že jste uzavřely nějakou dohodu s Aronel?"
"Ano," kývla Flora, "že vám nepomůžeme utéct."
"Aronel je specialista na dohody," sesunula se unaveně do sedu Faragonda.
"A jste v pořádku?" zajímala se Aisha.
"Tak, jak to jen jde," mávla rukou Faragonda, "jsem slabá a dostávám od Aronel poměrně málo jídla. Což se dá pochopit. Díky tomu jí nekladu odpor. Držet mě slabou je pro ni výhodné."
"Griffin mi dávala výrazně míň," odfrkla si Aronel.
"To mě přivádí k další věci," založila si Faragonda ruce v klíně, "Winx, udělejte pro mě něco prosím. Dohlédněte, ať se za mnou Griffin nevydá. Proti Aronel by neměla šanci a jenom by tu skončila se mnou."
"Dobře," kývla Bloom, "vyřídíme jí to."
"Žádnou další domluvu s Aronel nemáte?" vyzvídala Faragonda.
"Ne," zavrtěla hlavou Flora, "to vy se s ní musíte domluvit o tom, jestli ji necháte po těch letech jít."
Faragonda zhluboka vydechla.
"Jak to vypadá na Alfee?" zeptala se.
"Zatím nic vážného," pokrčila rameny Bloom, "jde to. Ještě nás nikdo nenapadl. Nicméně bez vás jsme hodně bezbranní."
"Možná byste měli urychleně najít nějaké náhradní řešení," doporučila jim Faragonda, "mohlo by se stát, že si Aronel nedá pozor a také bych její zacházení nemusela přežít."
"To bylo nefér," založila si ruce na hrudi Flora a vrhla po Faragondě rozčilený pohled.
Faragonda k ní zvedla oči s temnými kruhy.
"Myslíš?" zeptala se jí suše, "zdrojem mé síly je příroda, potažmo slunce a světlo. Stejně jako u tebe, Floro. Drží mě tu ve tmě v jeskyni bez jakýchkoli rostlin. Jak dlouho si myslíš, že bys tu vydržela ty?"
"Zabít vás nechce," trvala si zamračeně na svém Flora.
"A co když se jí to povede?" povytáhla obočí Faragonda.
"Chce jen to samé, co vy," zamračila se ještě víc Flora, "svobodu. To chce opravdu tolik?"
"A moc dobře víš, že přesně to nesmíme dopustit," založila si ruce na hrudi Faragonda, "zrovna ty víš, že ji pustit nemůžeme."
"Kdysi jsem si myslela, že ji nechcete pustit, protože ji potřebujete," ucedila Flora, "ale teď mi došlo, že ji chcete pro sebe. Pořád doufáte, že z ní bude to dítě, kterým měla být. Jinak byste se postarala o to, aby se jí vrátily vzpomínky."
"To bolelo, Floro," ozvala se po chvíli Faragonda.
"Protože je to pravda," pokrčila rameny Flora, "je to vaše rozhodnutí. Ale jednou ji budete muset nechat odejít. Nechat ji, aby žila normální život mimo zajetí. Kromě toho jste skočila Valtorovi na lep."
"Co tím myslíš?" zamračila se mírně Faragonda.
"Valtora jsme nikdy bez pomoci Aronel neporazili. Nikdy," pokračovala Flora, "pokud by si Aronel nepamatovala, kdo je, neměla by své vzpomínky a schopnosti, pak by Valtora nic nezastavilo. Byl to od něj chytrý tah a skoro mu vyšel. Potřeboval vyřadit Aronel ze hry."
Rozhostilo se drnčivé ticho.
Faragonda sklopila pohled k zemi.
"Takže vy jste to věděla," ozvala se nakonec hořce Flora.
Faragonda krátce zaváhala. Pak přikývla.
"Něco jsem věděla, něco jsem si domyslela. Aronel vždycky poznala, co je správné. Jenom potřebovala dotlačit k tomu, aby to správné udělala."
"Takže první bitva s Valtorem, první bitva s trix," zadrhl se Aronel hlas, "o tom všem si věděla?"
"Nevím, co se stalo při první bitvě s trix," připustila chabě Faragonda, "nebo nevím, jak se ti povedlo utéct. Ale domyslela jsem si, že jsi to byla ty, kdo přivolal ducha Daphne. Člověk si spojí dvě a dvě. Našli jsme tě koneckonců v bezvědomí u jezera."
"Mohl by se už někdo pustit zvolna do vysvětlování?" ozvala se popuzeně Stella, "nevím proč, ale připadám si jako pouhá přenosná svítilna. A ani v nejmenším nechápu, co se tu děje."
"Nejsi jediná," odtušila Musa.
"Náš rozhovor už skončil," kývla Flora na Faragondu, "můj názor znáte. Aronel by měla dostat po takové době svobodu."