Aronel dcera Valtorova [Winx club ff]

Bitva stratégů

"Máme mezi sebou špeha."
Ta prostá věta zůstala viset ve vzduchu. Její tíha dopadala na všechny u stolu.
"To se dalo předpokládat," kývla bez zájmu Griffin, "museli jsme vědět, že Valtor dříve či později něco zkusí."
"Návrhy, kdo by to mohl být?" pronesl Oritel a opřel se o poradní stůl, u kterého seděli hlavní představitelé Společenství světla.
"Může to být kdokoli," pokrčila rameny Griffin, "téměř kdokoli."
"Je nutno něco podniknout," pronesl Oritel.
"Můžeme si zahrát na městečko Palermo," ušklíbla se čarodějka.
"Tak do toho," pobídl Oritel.
Griffin si pohodila propiskou. Pak ji za krk popadly silné ruce a přimáčkly hlavou ke stolu. V zápětí ji zasáhlo několik znehybňovacích kouzel a do krku se jí zabodla jehla.
Teprve teď jí došlo, že tahle věta byl smluvený signál. Už o ní věděli.

Když se probudila, klečela na studeném kameni. Ruce vězely v okovech a díky nim visela a neležela na zemi. Už ji bolely. Musela tu viset delší chvíli. Zaskřípala zuby.
Náhle ucítila kontakt.
"Takže už zavřená?" ušklíbl se Valtorův hlas v její mysli.
"Nemohla jsem s tím nic dělat!" ohradila se prudce, "to tys to zvrtal."
"Doporučoval bych ti kapku zdvořilosti, Griffin," zasmál se potěšeně Valtor a čarodějce se tělo sevřelo v křeči, "ale máš pravdu, že pobyt tady jsem ti zajistil já."
Griffin překvapeně zamrkala. Valtor její údiv vycítil a vychutnával si ho.
"No proč asi," rýpl si do ní, "myslel jsem, že zase tak hloupá nejsi."
"Jako špeh jsem ti teď k ničemu," namítla, "takže máš někoho jiného?"
"Výborně," zněla Valtorova potěšená odpověď, " a přesně tohle si zanedlouho bude myslet i zbytek společenství. Ne, Griffin, s mou pomocí pro tebe ta pouta nebudou problém. Budeš moct odposlouchávat jejich schůze. Sledovat jejich pokroky. A protože to půjde zevnitř, nebude proti tomu obrana."
"Chápu," uplivla si pomyslně Griffin, "rozvrátíš je zevnitř. Necháš je hledat neexistujícího špeha tak dlouho, dokud se sami zevnitř nezničí."
"Není to špatný plán, no uznej," prohodil ledabyle Valtor.
Cítil hněv fialové čarodějky. A cítil i její odhodlání je varovat.
"To bych být tebou nedělal," pousmál se, "víš, že věřit ti nebudou. A Faragondy by byla škoda, nemyslíš?"
Na chodbě se náhle ozvaly kroky.
"No, zdá se, že máš jinou návštěvu," protáhl líně Valtor, "hezký den ve sklepě."
Griffin cítila, jak se jeho přítomnost vytrácí částečně z její mysli, ale zůstává stále na pozadí.
Dveře se otevřely a vešel Oritel a Marion.
Griffin jim kývla na pozdrav a upřeně se jim zadívala do očí. K čemu se chystají?
"Předpokládáme, že jsi Valtorův špeh?" začala Marion.
"Ano," kývla Griffin bez emocí.
"Konala jsi to dobrovolně?" zeptal se Oritel.
Griffin chtěla okamžitě odpovědět, ale Valtor ji donutil k jiné odpovědi. K její hrůze po ní chtěl, aby řekla pravdu.
"Drží Faragondu," přivřela oči Griffin, "dokud jsem mu předávala informace slíbil, že Faragonda bude v pořádku."
"Jak dlouho?" zeptal se s kamennou tváří Oritel.
"Už několik měsíců," odpověděla Griffin.
"To je to, co jsme potřebovali vědět," kývla bez náznaku emocí Marion. Pak mávla ke dveřím a těmi prošla víla. Její vlasy neměly obvyklý lesk a vypadala unaveně a ustaraně, ale bez pochyby to byla Faragonda.
Griffin udiveně otevřela pusu.
"Faragondo," zašeptala téměř neslyšně.
"Překvápko!" ozvalo se jí v hlavě, "tos nečekala, co?"
"Celou dobu si mi kecal?" rozkřikla se na něj v duchu Griffin.
"Mění to na věci něco?" pokrčil rameny Valtor, "tohle naprosto krásně vyšlo, no uznej. Kdybych tě nechal přiznat, že to děláš dobrovolně, okamžitě by to prokoukli. Takhle je to ještě lepší."
"Hajzle," uplivla si.
"Má drahá Griffin," ozvala se pobavená odpověď, "přestaň mi tak lichotit. Vím, že je to skvělý taktický krok, ale stejně."

"Mohla bych si s ní promluvit?" zeptala se Faragonda.
"Sama?" natočila hlavu na stranu Marion.
"Ano," přikývla víla.
"Pojď," chytla královna svého muže a odtáhla ho jemně za paži ven.
"Není to nebezpečné?" protestoval Oritel, "však víš, pro Faragondu..."
"Griffin je zajištěná," argumentovala Marion, "nic jí udělat nemůže."
"Proč se bojí, že bych ti něco udělala?" zeptala se Griffin, když se zabouchly dveře.
"Protože jsem ztratila své síly," kousla se do tváře Faragonda, "ale já chci vědět, proč? Proč pracuješ pro Valtora."
"Griffin, to chce nějakou hezkou odpověď," ozvalo se poťouchle v její hlavě.
"Už mě nedonutíš," vzepřela se mu, "nemáš už na mě páku."
"Smůla, že vlastním tvé tělo," ušklíbl se Valtor.
"Tak naivní malá víla," ušklíbla se Griffin, "myslíš, že máte nějakou šanci? Až prohrajete, budu tě mít přišpendlenou ve své motýlí sbírce."
Faragondě se oči zalily slzami.
"Po tom všem, co jsme spolu zažily?" naléhala na ni.
"Celou dobu jsem čekala, až se vrátí," pokrčila rameny, "samozřejmě, že jsem si nebyla jistá, jestli budu s vámi spolupracovat nebo se účastním prázdninového pobytu v dimenzi Omega."
Faragonda se na ni naposledy podívala a pak se otočila na podpatku a vyšla z místnosti.
Griffin zavřela oči.
"Tak si jdeme poslechnout, o čem si popovídají, ne?" ozvalo se vesele v její hlavě. Valtor skoro předl blahem.
"...souhlasím. Špehovala nás. To je přece jasné."
"Takže Valtor se rozhodl nás rozvrátit zevnitř," ozval se zamyšlený Oritelův hlas.
"A co s tím budeme dělat?" zněla ustaraná reakce Marion.
"Musíme toho využít," Griffin skoro viděla Oritela kývnout, "otočit to v náš prospěch. Mám jeden plán. Možná by mohl fungovat."
"Jaký?" zajímala se Marion.
"Necháme Valtora, aby si myslel, že se mu jeho plán zdařil. Až na nás plnou silou zaútočí, porazíme ho jednou pro vždy."
"To zní dobře," přikývla Marion, "co uděláme s Griffin?"
"Myslím, že je očarovaná," ozvala se Faragonda, "měli bychom ji z toho dostat."
"Neřekl bych," zamračil se Oritel, "nechal bych ji kde je, tam neškodí."
"Ale," chtěla namítnout Faragonda.
"Žádné ale," utnul ji ostře Oritel.

Jediné, co mohla během uplynulého týdne dělat, bylo povídání s Valtorem, takže si Griffin ani v nejmenším nezkoušela stěžovat na nudu. Byla ráda, že ji občas nechal na pokoji. Za ten týden ji nikdo nenavštívil, kromě holohlavého chlapíka, který roznášel vězňům jídlo. Griffin byla nejpřísněji střežená a museli ji krmit, protože bylo zakázáno ji byť jen na chvíli pustit z okovů blokujících magii, které ji držely jeden pár na nohou u země a druhý na rukou poblíž stropu.
Proto ji velmi překvapilo, když se na chodbě objevila Faragonda. A nebyla sama. Druhou vílu Griffin poznávala jen matně. Jednalo se o Griseldu.
Obě vešly dovnitř. Faragonda si Griffin chvíli důkladně měřila.
"Zkus to," kývla na Griseldu.
Ta zatřepala svými křídly a foukla na Griffin prach. Vílí prach.
V tu chvíli Griffin cítila, jak se spojení mezi ní a Valtorem láme
. Valtor v dáli vztekle zařval.
"To je o mnoho lepší," pousmála se chabě Griffin.
"Taky si myslím," přikývla Faragonda, "teď už tě poznávám."
"Musíte sebou hodit," upozornila je Griffin, "a zastavit Oritela dřív, než bude pozdě. On i jeho armáda se ženou do pasti. Valtor o všech vašich plánech ví."
"Ale jak?" zadrhl se hlas Faragondě, "vždyť..."
"Donutil mě vás špehovat," mávla netrpělivě hlavou Griffin, "když se mnou byl spojen, byly pro něj ta pouta jen legráckou."
Faragonda se šokovaně podívala na Griseldu. Ta přikývla a vyletěla ven.
Faragonda udělala jeden nerozhodný krok k čarodějce.
"Ne, Faragondo," zastavila ji prudce, "nemůžeš mě pustit. Teď pro ně nemáš cenu, takže by se tě kvůli tomu mohli snadno zbavit."
"Ale," namítla Faragonda.
"Žádné ale," zamračila se Griffin, "necháš mě tu."