Blaise udělal něco, co by jako nejlepší přítel neměl. A tak se to teď snaží s pomocí jedné nejmenované zrzky napravit. Jenže, když se jim konečně podaří dostát jejich cíle, postaví se jim do cesty překážka, se kterou nikdy nepočítali.
A sice děti.
„Teto Mio, budeš mi zase vyprávět o tom tvém neznámém?" zeptala se Lily, když dopila kakao a dojedla poslední sušenku. Hermiona dnes měla noční, a tak se nabídla, že pohlídá Lily, zatím co Ginny si něco vyřídí. Byla kolem té své schůzky dost tajemná, ale Hermiona se rozhodla, že to z ní dostane později.
„Pokud chceš," řekla s menším úsměvem a napila se čaje.
„Ano!"
„Dobře, vyprávěla jsem ti už tu, kdy jsem poznala, že mu na mně nějakým záhadným způsobem záleží? Nebo jsem si to tedy myslela, jistá jsem si u něj nemohla být ničím."
„Myslím, že ne," odpověděla Lily a šla si sednout na gauč, aby se mohla na tetino vyprávění pořádně uvelebit.
„On byl jeden z mála lidí, kdo poslouchal. Mohla jsem mluvit hodiny, a on ty hodiny vydržel sedět v naprosté tichosti a poslouchat. Ale to nebylo to nejúžasnější. Krom toho, že tě bez přerušení poslouchal, on si to všechno zapamatoval. Každou drobnost si zapamatoval, a to mě na něm velmi fascinovalo. Nevypadal na to. Věděl o mně věci, o kterých jsem ani nevěděla, že jsem mu je říkala. Stačilo se o tom jen zmínit a on si to zapamatoval. Během války jsem ztratila své vydání mé oblíbené knihy Historie Bradavic, a on šel a koupil mi ji k Vánocům. Jistě, nebyla to ta moje, se kterou jsem strávila celých sedm let v Bradavicích, ale už jen to, že mi dal dárek! Merlin, vůbec jsem to od něj nečekala. Vzpomněl si na mě a vzpomněl si na to, jak moc tu knihu miluji," dořekla s úsměvem na rtech a Lily ji zvědavě pozorovala. Milovala Hermioniny příběhy o panu neznámém.
„Můžu se na něco zeptat?"
„Samozřejmě."
„Ten pán z vyprávění, existuje?" zeptala a poposedla si k Hermioně blíž.
„Ano," odpověděla prostě a pohladila ji po tváři. Hrozně jí chyběla Rose.
„Je to strýček Ron?"
„Měl by být, ale není. On nikdy takový nebyl," odpověděla se smutným úsměvem.
„Proč jsi si vzala Rona a ne toho pána?" ptala se dál a Hermiona si povzdechla.
„Protože v té době byl Ron můj přítel, a mezi mnou a tím pánem se nikdy nic nestalo. Jen jsme si příliš dobře rozuměli," odpověděla a čekala na další Lilyinu otázku.
„Milovala jsi strýčka?"
„Kdysi dávno ano, ale hádám, že ta svatba byl špatný nápad. Na druhou stranu mám teď Rose, a ta pro mě znamená úplně všechno."
„Milovala jsi toho pána?"
„Tuhle odpověď ti bohužel nemohu poskytnout, neb na ni neznám odpověď," řekla a zandala jí neposedný pramen za ucho, než vstala a odešla do kuchyně vařit oběd.
Deze afbeelding leeft onze inhoudsrichtlijnen niet na. Verwijder de afbeelding of upload een andere om verder te gaan met publiceren.
Rose zrovna odcházela z vyučování, když slyšela, jak na ni někdo volá. Zastavila se a otočila se za hlasem, který se ozýval, kdesi si za ní, ale chodba byla docela plná, takže bylo těžké najít toho, kdo na ni volá.
„Rose!" křikl černovlasý klučina znovu a tentokrát si jej zrzka všimla.
„Albe," pozdravila ho s úsměvem, když k nim došla. Objala ho a hned na to i Scorpiuse, tohle měla asi po babičce Molly, všechny vždy objímala.
„Huh, děje se tu něco, o čem nevím?" zeptal se Albus a přeměřil si ty dva pohledem. „Ani jsem nevěděl, že se znáte."
„Jen jsme si tuhle povídali u jezera," zamumlal Scorpius. Objetí od Rose nečekal, ale líbilo se mu, vzhledem k tomu, že jeho rodina na objímání příliš nebyla.
„A to mi připomíná, odepsal jsi mamince?" zeptala se, zatím co Albus je stále nedůvěřivě sledoval.
„Ano, ale ještě neodpověděla."
„Určitě odpoví," řekla s vřelým úsměvem, a pak se otočila na Albuse, „co jsi vlastně potřeboval?"
„Mám menší trable s přeměňováním," odpověděl a Rose si odfrkla.
„Zapomeň."
„Rosie, prosím," zakňučel a ona si povzdechla.
„Kolikrát ti mám říkat, abys nevytahoval tu tvou přezdívku, když po mně něco chceš. Promiň, Albe, ale tentokrát ti s tím nepomůžu. Jsem si jistá, že to se Scorpem zvládnete," řekla a opět se vydala na cestu do Velké síně.
