Call It Magic

Kapitola dvanáctá

Scorpius si šálu utáhl více kolem krku. Byl konec října a počasí se rapidně změnilo z teplého na chladné. Kdyby to bylo na něm, nejspíš by nevylezl z vyhřátých peřin, ale Rose trvala na tom, že pro něj má překvapení. Albus tušil, že jeho sestřenka něco chystá, takže se ztratil dřív, než jej do toho stihla také zatáhnout. Šťastlivec.

„Už tam budem?" zeptal se a snažil se při tom neznít otráveně. Koneckonců, jeho kamarádka pro něj měla překvapení a on nechtěl vypadat jako mrzout.

„Ještě chvíli, snad ti není zima," ušklíbla se Rose a přeměřila si ho pohledem. Říkala mu, že se má pořádně obléknout, ale on si její radu zřejmě k srdci příliš nevzal.

„Vůbec ne."

Rose se zasmála a vytáhla z tašky rudý pletený svetr. „Sice je v barvě Nebelvíru a je na něm R, ale za to tě zahřeje. Upletla mi ho babička Molly," řekla s úsměvem a podala mu svetr, který si od ní váhavě převzal.

„Co když bude zima tobě?"

„Použiji zahřívací kouzlo," odpověděla jednoduše, „mamka mě ho naučila, než jsem odjela. Říkala, že by se mi mohlo hodit."

„Páni," vydechl obdivně Scorp, načež si sundal plášť se šálou, aby si mohl obléknout svetr. „Není taky začarovaný?" vyhrkl překvapeně, když ho prakticky hned obklopilo příjemné teplo.

„To je jen kouzlo ovčí vlny, co nemá se světem kouzel nic společného" zachichotala se.

„A už mi řekneš, kam jdeme?"

„To už vydržíš."

„Ale no tak," zaúpěl, „jdeme k Hagridovi?" vyzvídal dál, když mu došlo, že cesta, kterou šli vedla k Hagridově chaloupce.

„Ne tak úplně, i když nám později slíbit horké kakao," prozradila mu a jemu se rozzářily oči štěstím. Jak moc si chtěl dát horké kakao!

„A nemůžeme si dát to kakao jako první?"

„V žádném případě. Pak už bych tě ven nedostala," zamítla okamžitě Rose. „Slibuju, že se ti to bude líbit! Mudlové slaví dnes takový svátek a já se rozhodla, že tě do něj zasvětím. Dneska je Halloween! Zvyky Halloweenu se rozvinuly v Irsku na základě zvyků oslavy svátku Všech svatých, který byl přenesen do Irska z Říma. Opírají se o původně židovskou tradici slavení svátků již od předchozího večera, neboť Židé počítali začátek dne již předchozím západem slunce. Děti i dospělí se oblékají do strašidelných kostýmů a chodí od domu k domu s tradičním pořekadlem koledu nebo vám něco provedu a koledují o sladkosti. Což my tady dělat nebudeme-"

„Nerad tě přerušuji, ale ty jsi vážně chodící encyklopedie, že?" uchechtl se Scorpius. Co věděl z vyprávění, tak její matka byla úplně stejná. Hrozně to obdivoval a vždy poslouchal, co mu Rose říká, i když to do pěti minut zapomněl.

„To není pravda," zamumlala Rose a tváře se jí zbarvily dočervena.

„Mně to nevadí," ujistil ji.

Pár kroků ušli v tichosti a pak už konečně dorazili na místo. Rose včera poprosila Hagrida, aby jí připravil za chaloupkou dvě dýně, které by mohli se Scorpiusem vyřezat.

„Překvapení!" řekla nadšeně a ukázala na deku rozloženou na zemi. Vedle ní ležely dvě dýně s lžícemi na dlabání a nožíky na vyřezání strašidelného obličeje.

„To jsou dýně," konstatoval zmateně Scorpius. To budou vyrábět dýňový džus? To vážně radši nemohli zůstat v teple a pohodlí jejich kolejí?

„Kdybys mě před tím nechal domluvit, věděl bys, co máme dnes na programu. Tradičním znakem Halloweenu jsou vyřezané dýně se svíčkou uvnitř. Nejdřív budeme muset vydlabat všechen vnitřek a pak do nich vyřežeme obličeje. A až se setmí zapálíme vevnitř svíčku," vysvětlila jejich plán Rose.

Scorpius nebyl nadšený. Popravdě se mu to vůbec dělat nechtělo, ale to Rose říct nemohl, ne když z toho byla tak nadšená. A jedno jeho malá část říkala, že by to nakonec nemuselo být tak špatné. A čekalo na něj horké kakako! „Tak se pusťme do práce!"

„Děkuji, žes ji dnes pohlídala. Jsi prostě poklad, mohu tě vzít zítra na oběd?" zeptala se Ginny a Hermioně nezbývalo nic jiného, než nad tím nevěřícně zavrtět hlavou.

„Ginny, už jsem ti říkala, že mě za to na oběd brát nemusíš. Navíc, já má zítra už nějaké plány," zamumlala, doufajíc že se nebude vyptávat, ale znala Ginny příliš dobře, aby věděla, že bude.

„Nepovídej," ušklíbla se, „a co tyto plány zahrnují?"

„Nákupy," vydechla poraženě.

„Nákupy? Snad nemyslíš ty nákupy, které myslím já!" vyjekla překvapeně. „Vždy je teprve začátek listopadu, Miono! To se vážně chystáš na vánoční nákupy? Jsi nenapravitelná."

„No co, aspoň budu mít vše hotové a taky nebudou v obchodech davy šílených lidí. A přemýšlela jsem, že si v prosinci vezmu více směn v práci, když není Rose doma. Hodně mých kolegů má malé děti a můžou s nimi strávit více času, když za ně vezmu nějaké směny," vysvětlila své záměry Hermiona.

„Jsi vážně příliš hodná," hlesla Ginny. „Půjdeš tam, jak chodíš vždycky?" zeptala se zvědavě, neb se jí v hlavě začal rýsovat skvělý nápad. Ještě tedy nevěděla, jak dostat čistokrevného Draca Malfoye do mudlovského Londýna, ale to už byl Blaisův problém. On si s tím určitě nějak poradí.

„Westfield jako každý rok. Pročpak? Plánuješ snad, že se přidáš?" uchechtla se Hermiona.

„U Merlina, jen to ne! Mohla bys dnes aspoň zůstat na večeři. Harry tě rád uvidí."

„Hádám, že to bych mohla. Mimochodem, mluvila jsem s Ronem a on se mi svěřil s tím, že chystá Levanduli požádat o ruku," informovala ji, když ji následovala do kuchyně.

„Kecáš! To jako, že ta ochechule bude patřit do rodiny? Tak to je děs, ale jestli je Ron šťastný, tak s tím nic neuděláme," povzdechla si Ginny. Sama nechápala, co na té příšerné ženské její bratr viděl, ale bránit ve štěstí mu nikdo nechtěl.

„Znáš na ni můj názor. Chci, aby byl Ron šťastný, když naše manželství neklaplo, ale co vážně nechci je to, aby se Levandule motala kolem Rose."

„S tím bych si zrovna hlavu nelámala s tím, jak málo se s ní Ron vídá."

„Hmm, to je asi pravda," zamumlala, „potřebuješ s něčím pomoc?"

„Pokud se ti chce, mohla bys mi nakrájet cibuli, zatím co já začnu dělat maso."

„Jistě," řekla a dala se do práce.