Call It Magic

Kapitola třináctá

„Cože? Přiznám se, že jsem se sem v tom trochu ztratil. Musíš trochu pomaleji, je sedm ráno a tys mě vytáhla na kafe. Dnes ani nepracuju! Vstávat takhle brzo by mělo být zakázané v nepracovní dny," zamumlal Draco a dopřál si velký lok černé kávy.

„Promiň, já jen, že musím brzo odejít do krámku a vím, že dnes nepracuješ, to je právě i důvod, proč jsem tě pozvala," promluvila Astorie, tentokrát pomaleji, aby její bývalý manžel stihl pobrat všechna její slova.

„A co, že to po mně vlastně chceš?"

„Vzpomněla jsem si, že měl Blaise v záři narozeniny a já mu nic nedala. Technicky vzato jsme se v době jeho narozeniny ještě nebavili tak, jako za starých časů – jako teď. A on mi tuhle povídal něco o hodinkách, které Harry dostal od Hermiony. No vážně, kdybych ho nepřerušila, nejspíš by o tom mluvil celou dobu. V práci to teď začíná být dost šílené a nevím, kdy budu mít chvíli času, tak jsem tě chtěla poprosit, jestli bys je za mě nemohl jít koupit. Máte i podobný vkus... já bych nad výběrem strávila hodiny," zalhala Astorie. Na Blaiseovi narozeniny samozřejmě nezapomněla a společně je také oslavili, ale to Dracovi říct nemohla. Ani nad výběrem by netrávila tolik času. Blaise i Draca znala příliš dobře.

„Nemůžu říct, že jsem z toho nějak zvlášť nadšený, ale že jsi to ty, tak to zařídím. Stavím se pak v krámku ti je předat, může být?" zeptal se a snažil se schovat zívnutí. Aspoň ještě jedna hodina spánku by mu bodla.

„Perfektní. Mnohokrát ti děkuju! Teď už budu muset jít," vyhrkla a vstala od stolu. „Je to v mudlovském Londýně, tady máš všechno napsané," řekla s úsměvem a podala mu papír, kam mu napsala všechny důležité informace. Jakmile si to Draco převzal, věděla, že hraje o čas, a proto se rychle rozešla ven z kavárny, než blonďákovi dojde, co mu před pár vteřinami řekla.

Draco si povzdechl a napil se ze svého hrníčku. Očima přelétl informace na papíře a až tehdy mu to všechno došlo.

„Ona se zbláznila," vydechl nevěřícně a na čele se mu objevila vráska. Tohle nemohlo dopadnout dobře.

Draco nechápal, jak se do téhle situace dostal, ale zoufale moc se z ní chtěl dostat ven. Úspěchem pro něj bylo, že se vůbec zvládl nepozorovaně dostat do nákupního centra a najít obchod, kde prodávali hodinky, které po něm Astorie chtěla. Nyní ale stál před vitrínou a sledoval nespočetně druhů hodinek. Začala se ho zmocňovat panika. Jak si Astorie mohla myslet, že tohle zvládne?

„Já asi ještě spím a tohle se mi zdá," promluvil náhle ženský hlas po jeho boku. S trhnutím se otočil. Jeho oči se semkly se známými hnědými a jeho srdce vynechalo pár úderů. Jeho mysl byla najednou přeplněná a on nevěděl na co se má soustředit. Na fakt, že je v mudlovském světě a nemá nejmenší ponětí, jak to tady chodí, nebo na fakt, že před ním stojí žena, kterou z nějakého nepochopitelného důvodu nosí ve svém srdci od doby, kdy se vrátili do Bradavic, aby si zopakovali poslední ročník. Nebo je tu ten fakt, že jej tu přistihla na pokraji paniky.

„Uhm... tohle není sen," zamumlal po chvíli ticha, když mu došlo, že by měl nejspíše něco říct.

Hermioně se na tváři objevil malý úsměv. „A copak tě sem přivádí, smím-li se zeptat?"

„Astorie mě požádala, jestli bych pro ni nemohl jít koupit hodinky, které chce dát Blaiseovi opožděně k narozeninám. Nevím, jak ji napadlo požádat zrovna mě, ale než jsem stihl odmítnout, byla pryč... Ale když nad tím teď přemýšlím, zmínila se o tom, že Blaise ty hodinky chce hlavně kvůli tomu, že je má Harry, a že je dostal od tebe," řekl s nadějí v hlase. Hermionu mu sem poslal samotný Merlin, jinak si to neuměl vysvětlit.

„Ach ano, dávala jsem mu je k třicátým narozeninám," přitakala Hermiona. Věděla, co po ní Draco chce, ale ona chtěla, aby ji o to požádal.

„A mohla bys..."

„Mohla bych, co?" zeptala se s úšklebkem.

„Mohly bys mi, prosím, pomoc," zamumlal skoro neslyšně.

„Máš štěstí, že jsem tě zahlédla, jinak nechci ani přemýšlet nad tím, jak by to dopadlo," dobírala si jej, „takže, chceš úplně ty stejné, jaké má Harry?"

„To nevím, Astorie říkala, že mám nějaké vybrat," povzdechl si a znovu se otočil k vitríně. Musel uznat, že pár hezkých kusů tu opravdu bylo.

„V tom případě tedy nějaké vyber a já je půjdu koupit, abychom se vyhnuli případným katastrofám."

„Teď ale zraňuješ mé city," řekl na oko dotčeně.

„Ale nepovídej," zasmála se.

Chvíli mezi nimi panovali ticho, jak se Draco soustředil na vybrání těch správných hodinek. Hermiona tuto chvilku využila k tomu, aby jej mohla pozorovat. Jeho ostré rysy mu zůstaly, ale celkově zmužněl. Dospěl. To sice každý z nich, ale třeba Hermiona sama vypadala pořád úplně stejně.

„Myslím, že mám vybráno," oznámil jí a ona rychle ucukla pohledem, aby ji nepřistihla, jak na něj zírá.

„Dobrá volba," řekla, když se naklonila k vitríně, aby se podívala, které vybral. „Počkej tady, budu hned zpátky."

Draco udělal tak, jak mu řekla. Mezi tím, co kupovala hodinky, on přemýšlel o tom, jak se jí za to odvděčí. Možná by ji mohl pozvat na kávu. Pamatoval si, že ji milovala už v době, kdy byli v Bradavicích. Tím, že opakovali ročník, měli jiné možnosti, než ostatní studenti. Například mohli chodit do Prasinek, kdy chtěli a Hermiona tuto možnost ráda využívala, právě kvůli tomu, že si tam mohla dát kávu.

„Tak tady to máš. Je tam i účet, takže řekni Astorii, ať mi pak napíše ohledně srovnání, protože předpokládám, že libry u sebe nemáš," oznámila mu s malým úsměvem.

„Jsi naprosto nejlepší, už ti to někdo řekl?" vydechl a převzal si od ní menší papírovou tašku.

„Možná se budeš divit, ale pár lidí už ano," zasmála se a rozhlédla se kolem nákupního centra. Nejspíš opět nastal čas na to, aby se jejich cesty rozdělily.

„Nechtěla bys zajít na kávu? Se mnou," vyhrkl bez rozmyslu a v duchu zaúpěl nad tím, jak kostrbatě to vyznělo.