Call It Magic

Kapitola osmnáctá

„Ne, to není možný. Tomu fakt nevěřím," řekla Ginny, když Blaise dovyprávěl svůj příběh. Harry seděl na gauči vedle ní a na tváři mu hrál úsměv, který se snažil schovat tím, že se napil kávy. 

„To bys měla, protože tak to bylo a bylo to příšerný! Měla by sis ho srovnat!" prohlásil pohoršeně Blaise, který se nemohl vzpamatovat ze včerejšího incidentu. 

Ginny věnovala Harrymu pohled. Nějak se jí tomu nechtělo věřit, ale kdyby si Blaise vymýšlel její muž by se ozval. Takhle tu jen seděl s úšklebkem na tváři. „Asi mi mělo dojít, že to před tebou neutajím. Zas tak hodně jsem se to tajit ani nesnažila," povzdechla si nakonec. 

„Počkej, to je jako všechno, co k tomu řekneš?" vyhrkl nevěřícně Blaise. 

„Co chceš, abych řekla? Seš velkej kluk, dostaneš se přesto," odpověděla a nezapomněla u toho protočit oči. 

„Dobrý den, pane Zabini," pozdravila jej tiše Lily, když se náhle objevila v obýváku. 

„Vidíš, Lily, a to je důvod, proč je Albus můj oblíbenec. Kolikrát jsem ti říkal, že mi máš tykat?" promluvil Blaise něžně a všechen jeho zbylý vztek byl pryč. 

Lily na to nic neřekla a jen se posadila na gauč mezi své rodiče.

„Stále nemohu uvěřit, že jsem tě kdy pustil ke svým dětem," odfrkl si Harry. Když přivedl Blaise domů na večeři poprvé, byl z toho pěkně nervózní. Přátelství mezi nimi se utvořilo překvapivě rychle, ale netušil, jak ho budou vnímat ostatní. Blaise byl prostě Blaise a člověk si na něj musel zvyknout. 

„Nedramatizuj to. Se Scorpiusem trávím mnohem více času, než s Albusem, a je fajn. A když už o nich mluvíme, slyšel jsem, že se z těch dvou staly dobří kámoši. To se teď budeš s Dracem vídat mnohem častěji," zazubil se. 

„No, to doufáme, že se s ním budeme vídat častěji," řekla Ginny dříve, než se Harry vůbec stihl nadechnout, aby něco řekl. „Ovšem, ne kvůli tomu, že jsou z našich dětí přátelé. Já osobně doufám, že důvod, proč se s ním budeme vídat častěji, je ten, že bude chodit s Hermionou."

„Když už jsme u toho, vážně si myslíte, že je to možné?" zeptal se nervózně Harry. Že si ti dva za tím pevně stojí, už věděl a nechtěl je svými pochybnostmi rozhněvat. 

„My si to nemyslíme, Harry, my to víme," opravil jej Blaise. 

„A jedete v tom tedy jen vy dva?"

„Ještě Astorie, ona byla ta, kdo s tím přišel."

„Čtyři lidi? To je příliš velká šance, že to praskne," zamumlal Harry. Ani nevěděl, jestli toho chtěl být součástí, jenže pokud mají pravdu, Hermiona se své štěstí zaslouží. 

„V klidu, nic nepraskne, máme to pod kontrolou," ujistila ho Ginny. Pravda byla, že si tím tak jistá nebyla, ale zase tak moc jí to starosti nedělalo. Hermiona se na ně zlobit nebude věčně a svou práci již víceméně udělali, když je k sobě postrčili blíže. 

Harry chtěl protestovat, ale než dostal šanci, pokojem se rozlilo světle modré světlo, což znamenalo jen jediné. Někdo jim poslal patrona. Oba muži si vyměnili pohledy a byli na nohách dříve, než byste řekli famfrpál.

Hermiona se s povzdechnutím převlékla do svého pracovního oděvu a rozhodně s tím nějak zvláště nespěchala. Věděla, že její první pacient na směně je její bývalý manžel a ona nebyla příliš v náladě. Měla třetí noční po sobě a v tomhle momentě byla v podstatě chodící mrtvola. 

„Konečně!" vyhrkl Ron, když vešla do své ordinace. 

Hermiona mu věnovala ne zrovna příjemný pohled. „Prosím, bez těch řečí. Nemám na to náladu," zamumlala a přešla rovnou k němu, aby se mu mohla podívat na zranění a mohli to mít rychle za sebou. 

„Myslím, že se to hojí dobře," informoval ji Ron, který si všiml, že Hermiona dnes opravdu nebyla v nejlepší náladě. A on moc dobře věděl, že když Hermiona není v náladě, bylo lepší se jí nestavět do cesty. 

„Hm, vypadá to tak. Před Vánoci se ještě radši zastav na jednu kontrolu, ale neměly by nastat žádné komplikace. Jen tu ruku moc nepřetěžuj."

„Poslyš, chtěl jsem se zeptat... Mohl bych si vzít Rose v den, kdy se vrátí z Bradavic?" otázal se tiše.

Hermioně se na malou chvíli zatočila hlava. Zdálo se jí, že podlaha pod jejíma nohama mizí a ona se brzy propadne do propasti. Není zvyklá být na tak dlouhou dobu odloučená od své dcery a teď, když se konečně vrátí, ji chce Ron pro sebe? Ron, který si ji k sobě skoro nikdy nebere?! „Pokud chceš," povzdechla si. Co mohla dělat? Byl její otec, měl právo na to se s ní vídat a ona by měla být ráda, že o to vůbec stojí. To ale neznamenalo, že ji to nebolelo. Vzala si na ten den volno a měla v plánu filmový maratón. Rosie je milovala. 

„S Levandulí si s ní chceme promluvit o tom našem zasnoubení," vysvětlil. 

„Dobře," hlesla jen. K tomuhle se opravdu nechtěl vyjadřovat. Bála se, že kdyby se o tom bavili více, vzala by své rozhodnutí zpět a Rose by mu nedala. 

Ron vypadal, že chce ještě něco říct, ale zřejmě nemohl najít ta správná slova, neboť jen na prázdno otvíral a zase zavíral ústa. A když už to vypadalo, že něco řekne, dveře od její ordinace se prudce rozletěly a jejich pohled padl na velmi udýchaného Harryho. 

„Bla-ise!" zachraptěl jen, ale Hermioně to stačilo. Bez zaváhání vyběhla s Harrym z ordinace a modlila se ke všem bohům, aby byl Blaise v pořádku.