Call It Magic

Kapitola druhá

Rose se procházela po pozemcích školy s úsměvem na tváři. Byl to už týden, co tu byla a naprosto tohle místo zbožňovala. Všechno je přesně tak, jak jí její maminka vyprávěla. Zrovna, když přemýšlela o tom, že by si mohla zajít do knihovny, všimla si blonďatého chlapce, který seděl kousek od břehu Černého jezera. Na chvíli zaváhala, ale nakonec se rozhodla, že se k němu připojí.

„Ahoj, máš tu volno?" zeptala se s přátelským úsměvem, když k němu došla a ukázala na místo vedle něj.

„Ano," odpověděl prostě a ani se na ni nepodíval, ale Rose to nějak nerozhodilo.

„Ty jsi Scorpius, mám pravdu? Jsi kamarád Albuse," promluvila hned, jak se posadila. Scorpius na to jen přikývl, a tak pokračovala. „Já jsem Rose Weasleyová, více spíš Grangerová, ale to je jedno. Albus je můj bratranec."

„Tvoje maminka je léčitelka, že ano?" zeptal se a v očích se mu objevily malé jiskřičky. A také Rose konečně věnoval pohled.

„Ano, ta nejlepší," odpověděla Rose hrdě.

„Jednou mě léčila. Máš vážně štěstí, je úžasná."

„Ano, to je. Co to máš?" zeptala se, když si všimla pergamenu, který žmoulal v ruce.

„Dopis od mé matky," povzdechl si a zadíval se na klidnou hladinu Černého jezera.

„Nezníš moc šťastně. Stalo se něco?"

„Ne, jen je to zvláštní. Nikdy o mě nejevila zájem a od doby, co se naši rozvedli, jsem ji neviděl. Teď mi napsala dopis, ve kterém se za všechno omlouvá, a že nejspíš nikdy nebude matkou, jakou bych si zasloužil. Ale snaží se. Zeptala se na to, v jaké koleji jsem, a jak se mi tu líbí. Jen je to prostě zvláštní," řekl a složil pergamen zpátky do obálky.

„Vím, jak se cítíš, Scorpiusi, tedy, asi. Táta hraje profesionálně famfrpál, a ne že by mi nebyl otcem, to jako jo, vím, že mě má rád, ale když mi bylo pět naši se rozvedli, stejně jako tvoji rodiče. Tobě zůstal tatínek a mně maminka. Táta nemá věčně čas, a když jej vidím jednou za měsíc, je to úspěch. Ale mám velkou rodinu, a ta mi to vynahrazuje. Stejně se víc podobám na maminku," řekla s menším úsměvem a pak se mezi nimi rozlilo ticho, neb se každý nechal unášet svými myšlenkami.

Blaise mířil do jedné malé hospůdky, kde se čas od času sešli s Dracem na máslový ležák. Byl proklatě nervózní, neboť mu chtěl dnes povědět pravdu o něm a Astorii. Věděl, že to bylo špatné, ale na jeho obranu, začal si s ní až dva roky potom, co se rozvedli. Zpočátku to zas tolik neřešil, neb si myslel, že se jednalo jen o úlet. Jenže čím déle se scházeli, tím více mu Astorie začínala přirůstat k srdci.

Otevřel dveře od hospůdky a automaticky zamířil na místo, kde vždy sedávali, ale jak se blížil, zarazil ho ženský smích, který mu byl až moc povědomý.

„Ahoj, Blaisi! Pozval jsem i Astorii, pokud nevadí. Bude to zase jako za starých časů," pozdravil jej Draco, když ho zpozoroval.

„Žádný problém," řekl a nuceně se usmál, „Astorie, jak je to dlouho?" zeptal se, když se posadil.

„Myslím, že pár měsíců už to bude určitě. Možná, že ministerský ples?"

„Nejspíš," přitakal a otočil se na Draca, „To chce něco ostřejšího než máslový ležák, když jsme se tu takhle sešli."

„Skočím nám pro ohnivou whiskey," řekl Draco a než stihl, kdokoliv něco říct, byl pryč.

„Co tady děláš?!" sykl Blaise na svou přítelkyni.

„Nebuď hlupáček, miláčku. Je to týden, co jsme se domluvili na tom, že mu to neřekneme. Znám tě moc dobře na to, abych věděla, že jsi mu to chtěl dnes říct."

„Astorie, už je to rok! Zabije nás."

„Ne, pokud bude rozptýlený. Dej mi jen čas. Přijdu na to, jak je dát dohromady."

„To jsi říkala už před týdnem a zatím jsi nepřišla vůbec na nic."

„Je to jen týden! Myslíš si, že to bude tak rychle?!" odsekla a probodla jej pohledem. Blaise chtěl mít nejspíš v nejbližších dnech tichou domácnost.

„Stále to nechápu. Draco a Hermiona Grangerová? To absolutně nedává smysl. Jsi si jistá, že nemluvil o nikom jiném?"

„Jsem si absolutně jistá. Pokud sis toho nevšiml, jejich vzájemný postoj se v dodatkovém ročníku změnil. Draco se pak zmínil, že mezi nimi proběhl jistý moment, a že ji má nejspíš rád. To bylo vše, co mi k tomu, kdy řekl a já si to nechala pro sebe. Pak jsme se vzali a náš vztah se rapidně zhoršil, vždyť víš."

„Tohle nedopadne dobře," zamumlal a s radostí přijal skleničku ohnivé whiskey od příchozího blonďáka. Teď ji opravdu potřeboval.

„Lily? Můžeme si promluvit?" zeptala se Ginny, když nakoukla do pokoje své dcery.

„Jasně," odpověděla Lily a posunula se na posteli, aby si Ginny mohla sednout vedle ní.

„To, co se ti chystám říct, ještě nikdo neví, takže mi slib, že si to necháš pro sebe."

„Jestli si to přeješ," řekla a pokrčila rameny.

„Ano, přeji. Už jsi velká holka, takže by mě zajímal tvůj názor. Teta Mia mi do hlavy nasadila brouka, zmínila se o tom, že bych se měla vrátit k famfrpálu a já si myslím, že je to dobrý nápad. Tatínek si ve své práci užívá spoustu zábavy, i když se vždy tváří, jak je to vážné, miluje to. Ten by bez zachraňování světa nepřežil ani minutu. A já s vámi doma byla vážně ráda, i když někdy jste mi dávali pořádně zabrat. Ale myslím, že teď, když už je v Bradavicích i Albus, nastal čas, abych se pomalu vrátila k práci, kterou miluji," řekla a čekala na reakci svého nejmladšího dítěte.

„Myslím, že je to dobrý nápad, mami," řekla s menším úsměvem.

„Opravdu?"

„Ano, a můžeš mě brát sebou na tréninky," zazubila se a Ginny se zasmála.

„Uvidíme, jak to všechno bude. Taky bys mohla trávit nějaký čas s tetou, pokud se stále držíš svého plánu stát se lékouzelnicí."

„Hmm, uvidíme. Sejdeš se s Oliverem? Dlouho jsem ho neviděla."

„Vlastně to zní jako dobrý plán. Mohl by mi domluvit nějakou schůzku kvůli mému návratu. Jsi geniální, zlato!" vyjekla a líbla ji do vlasů.

„Ano, já vím," řekla s úsměvem.