Call It Magic

Kapitola dvacátá pátá

„Bylo to výtečné. Nechceš se vzdát své dosavadní práce a stát se mou kuchařkou?" zeptal se Draco a natáhl se po lahvi vína, aby jim mohl dolít. 

„Opatrně, aby se Godfrey neurazil," uchechtla se, ale při jeho chvále jí zahřálo u srdce. Byla ráda, že mu chutnalo. „Mně už ne, měla bych jít, abys se mohl vrátit k práci," vyhrkla, když se jí chystal dolít skleničku, a strčila nad ní ruku, aby ji poslechl. 

Draco se ale samozřejmě rozhodl neposlechnout a jemně její ruku vzal do té své, aby jí mohl nalít. „Nechoď, já už dnes stejně pracovat nebudu. A přece tě nemohu jen nechat uvařit večeři a pak tě vyhodit."

„Takový byl plán," hlesla Hermiona. Nečekala, že by se po jídle zdržela, ale lhala by, kdyby řekla, že malý kousek jí samé neočekával jeho nabídku, aby zůstala. 

„Pro mě ne," přiznal se a konečně pustil její ruku. 

„Na čem vlastně pracuješ?" optala se, při čemž doufala, že zde bylo dostatečně šero, aby Draco nezahlédl její červenající se tváře. 

„Ani se neptej, je to učiněný bolehlav! Znáš ten malý krámek s lektvary na Příčné?"

„Jistě, často v něm nakupuji," odpověděla Hermiona s menším zamračením. Měla ten obchůdek ráda, byla to taková lékárna v kouzelnickém světě. Neměla teď ale příliš volného času, takže už se tam dlouho neukázala. Jeho otázka jí proto překvapila. Proč by Draco měl pracovat na něčem, co souviselo s jejím oblíbeným krámkem?

„Doufám, že jsi tam nic nekupovala během posledních dvou týdnů. Lidi tam hromadně chodili reklamovat zakoupené lektvary. Patrně špatná receptura, ale není to jak dokázat. Majitel tvrdí, že je chyba na straně dodavatele, neboť u nich jdou lektvary rovnou na prodejnu a nikdo s nimi nějak nemanipuluje. Jenže dodavatel tvrdí, že všechny lektvary prochází kontrolou, než jsou vyváženy a žádný problém se u nich neobjevil. Je to slovo proti slovu," povzdechl si Draco a unaveně si promnul oči. Bylo to opravdu vyčerpávající a on neměl nejmenší tušení, jak to vyřeší. 

„Neměla jsem čas na nákupy, takže ne, a ani nevím, jestli ještě někdy budu. I když lektvary, které u nich kupuji jsou vždycky přesně namíchané a nikdo se do nich nemůže dostat, aniž by to někdo nepoznal," poznamenala Hermiona, když si vzpomněla na důvod, proč tak ráda nakupuje právě v tomto obchodě. „Draco! Je to jednoduché! Dřív jsme do Sv. Munga brali od stejného dodavatele, protože je na každém lektvaru pečeť, která se poškodí, jakmile lahvičku otevřeš. Trik je v tom, že už nejde opravit. Takže pokud jsou lektvary s nepoškozenou pečetí špatné, chyba je na straně dodavatele!"

„Teď žertuješ, že? Prosím, řekni mi, že nežertuješ," prosil Draco, ve kterém se probudila malá naděje. 

„Nežertuju," vyhrkla nadšeně. 

Draco neváhal ani na sekundu a vrhl se jí kolem krku. Hermiona mu objetí opětovala a užívala si jeho blízkou přítomnost. 

„Ale proč by na to nikdo neupozornil?" zeptal se zmateně Draco a odtáhl se od ní, což jí ani trošičku nelíbilo, ale nehodlala to dát nějak najevo. 

„Třeba vědí, že to byla jejich chyba a proto na to nepoukázali, protože tak by se usvědčili."

„Proč na to tedy neupozornil majitel obchodu? U Merlina, jeden si myslí, že už ta těžší část je za ním a ono ne," zaúpěl Draco a opřel si hlavu o opěradlo gauče. Tohle byl rozhodně jeden z nejhorších případů, který musel řešit. 

„Vážně bych tě měla nechat pracovat," řekla Hermiona a vstala z gauče. Navíc už začínalo být pozdě a ona má zítra noční, takže by se měla pořádně vyspat.