Call It Magic

Kapitola třetí

Hermiona za sebou zavřela dveře a zamračila se na svého kamaráda, který seděl na nemocničním lůžku.

„To jako vážně, Harry? Minulý týden jsi mi slíbil, že tě tu do konce měsíce neuvidím. Je dvacátého září, to není konec měsíce," odsekla a přešla k němu, aby se mohla podívat, co se mu stalo tentokrát.

„Co na to říct. Znáš mě, když se nezraníš, není to zábava," řekl a ona jej pleskla po hlavě.

„Pro lásku Merlinovu, jsi bystrozor, Harry! Možná o tom nevíš, ale tvoje práce nemá být zábava," povzdechla si a začala mu kouzlem spravovat natržené obočí.

„To si myslíš ty."

„Máš jediné štěstí, že o těchto tvých pravidelných návštěvách u Sv. Munga neříkám Ginny," řekla a prohlédla si svou práci. „Přísahám, že jestli se tu do konce měsíce objevíš ještě jednou, ošetřím tě mudlovským způsobem."

„Fajn, budu se snažit," zamumlal a slezl z lůžka. Koneckonců, když mohlo být skoro vše spraveno mávnutím hůlky, nerad by si nějaké vážnější zranění léčil pomudlovsku.

„Kde máš vůbec parťáka? Ten se dnes výjimečně nezranil?" zeptala se, ale než stihl Harry odpovědět, dveře od ambulance se otevřely.

„Hledala jsi mě, Grangerová?" zazubil se Blaise, když strčil hlavu dovnitř.

„Jsi zraněný?" zeptala se a ignorovala jeho otázku.

„Že váháš, nejspíš vykloubené rameno," odpověděl a vešel dovnitř úplně.

„Tak se posaď, a my se nejspíš uvidíme v neděli v Doupěti, Harry," řekla a oba přikývli. Blaise se posadil na místo, kde před tím seděl Harry a Harry líbl Hermionu na tvář na rozloučenou.

„Jsem raněn, Grangerová. Známe se tolik let, a ty jsi mi nikdy neřekla své malé tajemství," začal Blaise, když Harry odešel, a Hermiona zkoumala jeho ruku.

„O čem to mluvíš?" zeptala se nechápavě, ale nenechala se tím nějak rozhodit. Blaise vždycky žvanil nesmysly, když jej léčila.

„Sedm let jsme spolu chodili na školu-"

„Jo a za těch sedm let jsme spolu prohodili sotva pět slov," odfrkla si a narovnala se. Opravdu to měl vykloubené.

„No, ale za tu dobu, co mě léčíš jsme spolu prohodili hodně slov, a přesto jsi se nikdy nezmínila o tom, že jsi byla zamilovaná do mého nejlepšího kamaráda," řekl a čekal na její reakci. Rozhodl se to vzít do vlastních rukou, neb kdyby čekal na Astorii, tak by se jejich vztah mohl dřív provalit a to opravdu nechtěl.

„Nepraštil ses náhodou do hlavy?!" zeptala se a přiložila mu ruku na čelo, jestli náhodou nemá teplotu.

„Má hlava je naprosto v pořádku, ale zpět k tobě. Je to pravda?"

„Ne, a nevím, kde jsi to sebral," odsekla a chytla ho za ruku, aby mu ji narovnala.

„Ze spolehlivé zdroje, samozřejměěěěěěě... Sakra, ženská, nemohla jsi mě aspoň varovat?!" vyjekl, když mu Hermiona bez varování vrátila ruku tam, kam patří.

„Promiň," řekla nevinně, ale na tváři jí hrál úšklebek.

„Nicméně, co mi k tomu řekneš?"

„Nemám ti k tomu, co říct, Zabini. Pokud je to vše, mám lepší věci na práci, než klábosení s tebou."

„Fajn, ale nepřesvědčilas mě, abys věděla. Brzy se vrátím, Grangerová," řekl a zanechal ji v místnosti samotnou.