Blaise udělal něco, co by jako nejlepší přítel neměl. A tak se to teď snaží s pomocí jedné nejmenované zrzky napravit. Jenže, když se jim konečně podaří dostát jejich cíle, postaví se jim do cesty překážka, se kterou nikdy nepočítali.
A sice děti.
Mezitím, co se Harry loučil před ministerstvem s Ginny, která měla schůzku s Oliverem, Blaise netrpělivě čekal v kanceláři a skoro to vypadalo, že očima propálí díru do hodin, co visely nade dveřmi. Harry už měl minutu zpoždění a jeho to značně znepokojovalo. Zrovna dnes, když se mu chystá předložit svůj jedinečný návrh, musí mít zpoždění.
„No sláva!" vykřikl, když se konečně otevřely dveře a dovnitř vstoupil Harry
„Vím, že jdu pozdě, ale zase takový tyátr kolem toho dělat nemusíš," zamumlal a posadil se na své místo.
„Je mi putna, že jdeš pozdě, ale nemohl jsem ksakru dospat, kvůli tomu, co ti chci říct," vychrlil a zvedl se ze svého místa. Svižným krokem přešel ke stolu Harryho a posadil se na něj. Na ten stůl, samozřejmě.
„Huh, trochu mě děsíš, Blaisi."
„Harry, ty jsi hazardér. Máš rád výzvy a nebezpečí. A co je lepšího než nebezpečná výzva?" zeptal se, a když Harry otevřel pusu, aby mu odpověděl, Blaise mu rukou naznačil, aby mlčel. „Neodpovídej, to byla jen řečnická otázka. Spíš mi řekni, jak dlouho je Grangerová sama?"
„Co? Proč? Chceš ji snad pozvat na rande?" odpověděl otázkou a Blaise málem spadl ze stolu, jak jej Harryho otázka šokovala.
„Neblázni! Já a Grangerová?! Jsi snad upadl, ne? Měl jsem spíše na mysli Grangerová a Draco," řekl a věnoval mu významný pohled. Na chvíli se kanceláří rozlilo naprosté ticho, ale pak se Harry rozesmál tak, jak za dlouhá léta už ne.
„Ten se ti opravdu povedl, Blaisi! Chvíli jsem ti to žral, ale Hermiona a Draco? To je tvůj nejlepší ranní vtípek za poslední měsíce," řekl stále smějící se Harry, zatím co Blaise ho propaloval zamračeným pohledem. Možná měl tuhle reakci předpokládat, že?
„Ne, Harry, špatně jsi to pochopil. Tohle není žádný můj vtípek, myslím to vážně. Můj velmi spolehlivý zdroj říká, že mezi nimi něco nejspíš je. Když jsme se vrátili do Bradavic dokončit naše studium, údajně mezi nimi proběhl jakýsi moment," řekl a když viděl Harryho výraz, tak rychle dodal: „Vše přístupné očím dětem."
„Tohle jsi vážně promyslel, co? Ale mě nedostaneš, kámo," řekl a otevřel složku jednoho případu, na kterém teď pracovali.
„Musíme je dát dohromady, ale na to potřebuji tvou pomoc," pokračoval, když jej Harry přestal vnímat a začal se věnovat práci.
„Už dobré, Blaisi, zasmál jsem se," zamumlal Harry, ale oči od složky neodtrhl.
„Harry! Ty mě neposloucháš."
„Fajn, takže ty po mně z nějakého nepochopitelného důvodu chceš, abych ti pomohl dát dohromady Hermionu a Draca. Zbláznil jsi se? Nejsem vůl, Blaisi, viděl jsem Dracovu změnu, navždy budu vděčný jeho matce, ale pořád je to ten Draco Malfoy, který nás celý život urážel, zejména pak Hermionu, vážně si myslíš, že by mezi nimi mohlo něco být? Či snad, že bych k tomu pomohl?" zeptal se a Blaise si povzdechl.
„Ne, nejspíš ne," zamumlal a vrátil se ke svému stolu. Tohle nevyšlo úplně podle jeho představ.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
