Blaise udělal něco, co by jako nejlepší přítel neměl. A tak se to teď snaží s pomocí jedné nejmenované zrzky napravit. Jenže, když se jim konečně podaří dostát jejich cíle, postaví se jim do cesty překážka, se kterou nikdy nepočítali.
A sice děti.
Hermiona sotva držela oči otevřené a Draco to moc dobře věděl. Aby pravdu řekl, on sám měl problém neusnout, zvláště na hnědovlásčině pohodlném gauči. Zkontroloval hodiny, které jí visely na krbem a div mu nevypadly oči z důlků, když uviděl čas, který hodiny ukazovaly. Pět hodin ráno.
„Myslím, že je čas, abych šel," poznamenal tiše a začal se přemlouvat k tomu, aby vstal, což bylo těžší, než si původně myslel.
„Co? Ne, nechoď," protestovala Hermiona a věnoval mu unavený pohled.
„Musíš jít spát, dnes máš noční, vzpomínáš? Mně by pár hodin spánku také prospělo."
„Nejsem unavená," řekla mu a hned na to si zívla, čemuž se Draco musel zasmát. Byla tak roztomilá.
„Můžeme se vidět v týdnu, jestli chceš," navrhl. Kdyby to bylo na něm, vídali by se každý každičký den.
„Jsem každý den v práci, ale možná bychom mohli na večeři."
„Večeře zní fajn, určitě ti napíšu a domluvíme se," řekl tiše a konečně se chystal vstát a odletaxovat se domů, ale něco jej drželo zpátky. „Hermiono, chápeš mé rozhodnutí, že ano? Já tě mám opravdu rád, ale-"
„Nemusíš sám sebe vysvětlovat, já to chápu. Koneckonců, také jsem rodič a celé ty roky jsem si nikoho nechtěla pouštět blízko sebe právě kvůli Rose, jenže pak ses objevil ty a všechny ty starosti šly stranou a za to se vážně stydím. Bylo mi s tebou tak dobře, že jsem na malý moment zapomněla, že všechno, co dělám, ovlivňuje i Rose. Jsem hrozná matka?" zeptala se slzami v očích. Byla vážně unavená a Draco měl pravdu s tím, že by se měla vyspat.
„Ne! Ty nejsi hrozná matka, Hermiono. Jak tě něco takového mohlo vůbec napadnout? Abych se ti přiznal, já sám jsem také zapomněl na tu mou malou kopii. Jenže, když jsme se políbili, všechno mi to naskočilo zpátky. Víš, myslím si, že s nimi problém nebude, ale i tak bychom to s nimi měli probrat dříve, než si něco začneme."
„Máš pravdu. Pokud by ti to nevadilo, šla bych teď ráda spát."
„No jistě," zasmál se a konečně se zvedl z toho příšerně pohodlného gauče. „Napíšu ti ohledně té večeře, ano?" připomněl jí a pak se k ní sklonil a věnoval jí polibek na tvář. To přece přátelé dělají, ne?
¡Ay! Esta imagen no sigue nuestras pautas de contenido. Para continuar la publicación, intente quitarla o subir otra.
Harry nebyl zase tak moc překvapený, když vešel ráno do kanceláře a krom svého kolegy tam našel i černovlasou dívku. Když už něco, byl spíše překvapený, že si Blaise jejich včerejší rozhovor pamatoval.
Věnoval jim pohled, ale nic neřekl. Posadil se za svůj stůl, jako by to byl jen další normální den a čekal, až jeden z nich promluví. Mohl jim to ulehčit a rovnou jim říct, že je u něj jejich tajemství v bezpečí, ale Harry je v tom chtěl nechat trochu vymáchat. Blaise byl jeho přítel a jemu bylo úplně jedno s kým randí, ale nelíbilo se mu, že to před ním tajil. Copak mu nevěřil? Měl tušení, že stejná bude i Dracova reakce, ale znovu, moc dobře jej neznal, takže mohl jen usuzovat, jak se blonďák zachová.
„Takže Harry..." začala Astorie nervózně, „Blaise mi dnes ráno zmínil něco o tom, že jste si včera na baru pěkně popovídali."
„Byl to vskutku zajímavý rozhovor, to musím přiznal," potvrdil její slova Harry a Astorie si s Blaisem vyměnila pohled plný paniky.
„Poslyš, bylo by možné, aby to zůstalo jen mezi náma?" zachraptěl Blaise. Harry poznal, že se mu odmítá podívat do očí, ale nechápal proč. Nebyla to jeho bývalá žena, se kterou chodil.
„Jeden by si myslel, že to je snad samozřejmostí," povzdechl si Harry lehce zklamaně. To si opravdu myslel, že to hned poběží Dracovi vyzradit?
„Není to samozřejmostí a my si velmi ceníme toho, že si to necháš pro sebe," řekla Astorie s menším úsměvem.
„Nechám si to pro sebe, ale nemohu slíbit, že Ginny už něco nezjistila. Ona je na tyhle věci vážné dobrá," upozornil je Harry. „Ale jak jsem říkal včera Blaisovi, měli byste mu to říct. Čím dřív, tím líp."
„Věř nám, to moc dobře víme. Chtěli jsme mu to říct už tolikrát, ale nakonec jsme vždycky vycouvali. My ho jen nechceme ztratit," zamumlala Astorie, která začínala být opravdu zoufalá. Nevěděl, jestli to vydrží až do Vánoc. Bylo to sice jen dalších pár dní navíc, ale ona už chtěla, aby to bylo venku.
„Po Vánocích už mu to řekneme, nechceme nikomu kazit svátky pokud by to dopadlo špatně," informoval jej Blaise a konečně k němu zvedl pohled. Za ty roky, co s Harrym pracují spolu, se mezi nimi vytvořilo dobré přátelství a Blaise se velmi styděl za to, co udělal a bál se, co si o něm Harry bude myslet. Dřív by mu to bylo jedno, ale teď pro něj jeho názor něco znamenal.
„Co kdybys si dnes vzal volno? Víš, jak to bývá po plese, nic se neděje. Všichni jsou moc unavený na to, aby pracovali a navíc je pátek," navrhl Harry. Sám si pohrával s myšlenkou, že to dnes po obědě zabalí.
„Jsi si jistý?"
„Ano, sám dnes asi půjdu dřív domů. Navíc, není to tak, že bychom tu byli jediní bystrozoři," ujistil jej s menším úsměvem Harry.
„Měli byste si vzít volno oba. Jste tu skoro pořád, ostatní si volno určitě berou neustále," vložila se do konverzace Astorie. „Ginny by měla určitě radost, kdybys s ní strávil den."
„Musím dodělat ještě nějaké papíry, ale po obědě to zabalím."
„V tom případě tu Blaise zůstane s tebou. Buď oba, nebo nikdo," řekla tónem, který nedával žádný prostor na protesty. „Teď už musím jít, ale sejdeme se na obědě," informovala svého přítele a políbila jej na tvář, než je zanechala v kanceláři o samotě.
