Call It Magic

Kapitola devatenáctá

„Co se stalo?" zeptala se, i když sotva popadala dech. Harry běžel opravdu rychle a ona měla co dělat, aby s ním zvládla udržet krok.

„Já... já nevím! Nebyl jsem s ním, když ho to kouzlo zasáhlo, ale musíš něco udělat. Má hrozné bolesti, Hermiono," odpověděl ji ustaraně a ona poznala, že má opravdu starosti. A to jí na klidu vůbec nepřidalo. 

„Hermiono, díky Merlinovi, že jsi tady! Nemohu poznat, co je to za kouzlo," vyhrkla úlevně menší blondýnka, když Hermiona s Harrym vešli – no, spíše vtrhli – do její ordinace. 

„To nic, já to odsud převezmu," řekla mile Hermiona a snažila se zůstat v klidu, aby mladší dívku ujistila, že je všechno v pořádku. Věděla, že Lucy je tu nová a nemá ještě tolik zkušeností. 

Blondýnka přikývla a ustoupila, aby jí uvolnila místo. Hermionin pohled konečně padl na Blaise, který se na lehátku svíjel v bolestech. 

„Co má s očima?" zeptala se, když si všimla, že je má zavřené. Přešla k němu, ale zatím se jej nedotkla, neboť netušila, jak na něj její dotek zapůsobí. 

„Nevím, ale když jsem se k němu dostal, říkal, že špatně vidí," hlesl Harry a nervózně se poškrábal na zátylku. 

Začínala mít podezření, co by to mohlo být, což jí konečně pomohl se trochu uklidnit. Pokud měla pravdu, tak se nejednalo o nic vážného, i přes ty hrozné bolesti, které Blaise zrovna cítil. Jednou rukou jej opatrně chytla za hlavou a druhou mu otevřela nejdříve jedno oko, a pak i to druhé. Věděla, že bylo zbytečné k němu teď mluvit, neboť byl v takovém delirium, že okolní svět pro něj neexistoval. Jeho oči byly rudé a její podezření se tak projevilo. 

„Byl to Conjunctivitus. Když bych to řekla lajcky, jedná se o agresivní zánět spojivek, který je doprovázen silnými bolestmi. Myslím, že Krum ho použil v turnaji tří kouzelníků proti samici čínského ohniváče," vysvětlila. 

„Můžeš mu pomoc?"

„Dám mu lektvar na spaní s pár kapkami lektvaru proti bolesti. Neexistuje na to protikouzlo, účinek odezní sám, ale doufejme, že kombinace lektvarů zabere a on většinu času prospí."

„Snad ano. Poslyš, už jsem poslal sovu jeho nouzovému kontaktu, takže si ho tu brzo někdo vyzvedne. Já budu muset zpátky na ministerstvo a všechno to sepsat," informoval ji Harry. Že Blaisovým nouzovým kontaktem je jistý blonďatý muž, si uvědomí až mnohem později. 

„Dobře, dám na něj pozor," ujistila jej Hermiona a rychle ho na rozloučenou objala a letmým pohledem zkontrolovala, zda Harry také nemá náhodou nějaké zranění. 

„Připravila jsem lektvary," oznámila jí Lucy, když Harry odešel. 

„Skvěle, zatím mu dám jen ten proti bolesti. Mohla bys mu prosím otevřít pusu, abych mu to mohla nakapat?" zeptala se a převzala si od ní fialovou lahvičku. 

„Jistě," odpověděla blondýnka a druhou lahvičku položila na stůl, než přešla k lehátku.

Blaise sebou dost škubal, takže to nebylo tak jednoduché, jak si Hermiona zprvu myslela, ale nakonec se jim do něj podařilo dostat pár kapek a Blaise pomalu začínal přicházet k sobě, i když Hermiona věděla, že pořád musí mít velké bolesti. 

„Hermiono?" zachraptěl, když se mu před očima mihl obrys hnědých kudrnatých vlasů.

„Ano, jsem to já. Někdo tě zasáhl kouzlem Conjunctivitus a momentálně jsi u Sv. Munga."

„Bolí to," postěžoval si jí tiše. Hermiona léčila Blaise už mnohokrát a nebyl zrovna kouzelníkem, který by si stěžoval na bolest. A i když ji převážně jen vytáčel k nepříčetnosti, její srdce pod jeho slovy lehce zapraskalo. 

„Ach, já vím, ale už pro tebe nemohu víc udělat. Každou chvíli si tě tu někdo vyzvedne a já ti dám lektvar na spaní. Mrzí mě to," povzdechla si. Ráda by pro něj udělala víc, ale opravdu už nebylo co.  „Lucy, můžeš na něj dohlédnout? Půjdu se podívat na recepci."

„Samozřejmě, ten lektvar na spaní tedy zatím ne?"

„Zatím ne," přitakala Hermiona a s posledním pohledem na Blaise opustila ordinaci. 

Mohla na recepci poslat Lucy, ale ona nedokázala zůstat s Blaisem v jedné místnosti, když tolik trpěl. Nakonec jí na bývalém zmijozelovi záleželo více, než si myslela. A když už byla řeč o bývalých zmijozelech, jeden se právě objevil na recepci. Hermionino srdce se na chvíli úzkostlivě stáhlo, než si všimla, že je Draco zcela v pořádku. Hned na to jí došlo, že je nejspíše ten, kdo jde pro Blaise. 

„Draco," pozdravila jej s menším úsměvem, když k němu došla. 

Ten se otočil za jejím hlasem, ve tváři vepsaný výraz překvapení, že ji tu vidí, který během dvou vteřin zmizel, když si uvědomil, že je lékouzelnice. „U Merlina, víš, co je s Blaisem?" vyhrkl místo pozdravu. Byl velmi vyděšený, když mu sova donesla psaní, ve kterém stálo, že je Blaise zraněný a on se musí dostavit ke Sv. Mungovi.

„Je v pořádku. Má bolesti, ale není to nic vážného. Předpokládám, že jsi tu pro něj," odpověděla klidně.

„Ano, přišel mi dopis," vydechl a prohrábl si rukou vlasy. Neměl daleko k panickému záchvatu. 

„Tak pojď se mnou, zavedu tě k němu," pobídla jej a rozešla se zpátky k ordinaci, kde se Blaise nacházel. 

„Co se stalo?" zeptal se, aby mezi nimi nebylo ticho. 

„Hloupé kouzlo, měl štěstí, že to nebylo nic horšího, i když bolestivé to je pro něj hodně. Dala jsem mu trochu lektvaru proti bolesti a než půjdete dám mu i lektvar na spaní, který od podání zabírá za patnáct minut. Doufejme, že až se probudí, bude mu lépe," seznámila ho se situací. 

„Vezmu ho k sobě a dám na něj pozor," ujistil ji Draco, který v jejím tónu hlasu rozeznal starostlivost. Věděl, že Blaise často léčila, takže nejspíše byli přáteli. 

„Určitě bude v dobrých rukách," usmála se na něj a jeho srdce vynechalo pár úderů. Miloval, když se smála. 

„V kolik tu končíš?" vyhrkl otázku dříve, než si to stihl rozmyslet. 

„Mám noční, takže až v šest ráno," odpověděla a Draco si, až teď všiml, jak moc unaveně vypadala.

„Chtěl jsem ti nabídnout pozvání na večeři, ale to vypadá to, že to budeme muset nechat na jindy."

„Mohli bychom jít na snídani, pokud ti nevadí brzké vstávání," navrhla hned místo toho Hermiona. Nejradši by se teď hodila marod, aby s ním mohla jít na večeři. A navíc by i tak mohla dát pozor na Blaise. Jenže ať už to chtěla sebevíce, neudělá to. Taková ona není.

„A nebudeš se chtít jít domů vyspat?"

„Zvládnu to. Mám pak dva dny volna, takže můžu spát, jak dlouho budu chtít," odpověděla bez rozmýšlení. Bude unavená? Ano a velmi, ale ona s Dracem opravdu chtěla trávit více času. A taky se trochu bála, že když jej teď odmítne, bude to brát jako definitivní ne a už ji nikdy nikam nepozve.