the boy with pink socks

-12-

,,Rose? Všechno v pohodě? " zeptal se mě Dominic starostlivě. Nejspíš jsem tu stála a zaraženě na něj koukala už příliš dlouho. 
,,Jasně. Proč by taky nebylo všechno v pohodě? " řekla jsem tak málo přesvědčivě, že jsem se až divila že mi to uvěřil. Jen pokrčil rameny a koukl se nahoru na kladivo.  Popravdě, nic nebylo v pohodě. Už několik dní se necítím nějak dobře. Mám takový pocit, že mi jeho blízkost nedělá dobře.
,,Fíha....ještě štěstí, že se nebojím výšek. " řekl Dominic stále se koukající na tu obludnost.
,,Vždyť tam přece nejdeme." zasmála jsem se nervózně. Spíš jsem se snažila sama sebe přesvědčit, ale po větě co vyslovil mi bylo jasné, že je tohle monstrum v dnešním plánu. Dominic to ještě utvrdil tím, že se uchechtnul. Vzhlédla jsem nahoru. Jestli mě někdo posadí tam nahoru, tak vám přísahám, že jeden můj bobek poletí dolů.

,,Alane kup jenom tři lístky prosím." poprosila jsem Alana. Řekla jsem to schválně potichu, protože jsem věděla že Alex i Dominic by mě nutili tam jít taky. Myslela jsem si ale, že Alan to pochopí.
,,Tak to ani náhodou. Jdeš taky. " zasmál se.
,,Ne, já se fakt bojím. Prosím, prosím. " začínala jsem být zoufalá. Alan nad mým chováním jen pobaveně kroutil hlavou a šel koupit lístky. Modlila jsem se k Bohu, aby přinesl jen tři lístky. Mé modlitby ale nebyly vyslyšeny.

,,Hele mě nějak není dobře. Asi radši zůstanu a počkám na vás... " snažila jsem se to na poslední chvíli zachránit.
,,Snad se nebojíš maličká." pousmál se Dom. Také jsem se musela pousmát, ale z důvodu toho, jak mne oslovil. Úsměv mi hned povedl když mi došlo, že si myslí že se bojím.
,,Samozřejmě že ne." hrála jsem hrdinku. Nechala jsem se připoutat k plastové židli. Věděla jsem, že tohle je konec mého života.
,,Měla jsem vás ráda kluci." řekla jsem nahlas, aby mě všichni slyšeli. Uslyšela jsem smích.
Pak už to začalo. Peklo na zemi. Když jsem slézala ze židle, tak jsem si říkala, že to nebylo zas tak hrozné. Názor jsem však změnila ve chvíli, když se mi udělalo špatně od žaludku. Cítila jsem, že budu zvracet. Rychle jsem odběhla a vyzvracela se do keře. Někdo mi držel vlasy a hladil po zádech.

,,Kluci...?" slyšela jsem Dominicův hlas přímo za uchem. Což znamenalo že on je ten, který mi drží vlasy a hladí po zádech.
,,To je krev?" řekl vyděšeně Alex.
,,Asi jo...pane bože, co budem dělat?" začal Dom panikařit. Totálně jsem nevěděla o čem mluví. Zadívala jsem se do zvratek a uviděla ony tmavé objekty. Že by to byla krev? Ups...
,,Nezavoláme radši záchranku?" řekl Alan.
,,To ani náhodou. Mě je dobře." podívala jsem se na ně. Bylo vidět, že mi to ani jeden z nich nesežral.
,,Myslím to vážně." řekla jsem jim, když se na mě pořád beze slova koukali.
,,Volejte tu záchranku." řekl Dominic a úplně mě ignoroval. Nejradši bych ho vlastnoručně uškrtila, ale na druhou stranu bych ho chtěla umačkat v objetí. Obě možnosti tak i tak znamenají Dominicovu smrt.

,,Jsem v pohodě." řekla jsem už minimálně popáté.
,,Já se jenom ujišťuju." řekl mi Alex stále drtící mojí ruku. Vůbec nevím, co to do něj vjelo. Ale jsem ráda, že mu na mě záleží.

,,Řekl bych, že to jsou trhlinky v jícnu. Nic vážného. Zrovna ty Vaše vypadají na to, že se zahojí sami. Pokud budou nějaké komplikace, nebo budete i po dalsích pět dnů vykašlávat nebo zvracet krev, přijďte. Ale jinak se už vracet nemusíte."řekl mi doktor.
,,Dobře." kývla jsem hlavou a vyšla z ordinace.
,,Tak co?"
,,Umíráš?"
,,Máš nějaký prášky?"
,,Máme jít ještě někam?"
Kluci mě zavalili otázkami. Nevěděla jsem, na co mám odpovědět první.
,,Tak hele, nemluvte na mě všichni najednou." okřikla jsem je.
,,Nějaká živá ne?"podivil se Alex.
,,No co, bylo by ti snad milejší, kdybych byla v rakvi?"
,,Né to vůbec ne...."
,,Takže bys mne rád viděl zahrabanou pod zemí." usoudila jsem. Nikdo nic neříkal a ani se mě neptali na předešlé otázky. Pokrčila jsem rameny a vydala se ven z nemocnice.

Já vím, je to divné, ale tahle fanfikce pořád existuje. Taky se divím.
Děkuju za všechnu podporu🖤