the boy with pink socks

-11-

,,Alexi!" zařvala jsem na toho idiota, když mi sebral mou cukrovou vatu a rozběhl se s ní pryč. Právě jsme na pouti. Jezdí sem každý rok, a stejně jako každý rok jsem musela přijít.
,,Dominicu! Za ním! A trhej!" křičela jsem na Doma jako by byl nějaký pes. Několik lidí se za námi otáčelo, ale bylo mi to jedno. Běžela jsem se smíchem a s Domem po boku za Alexem. No dobře, možná kecám. Dominic byl nemálo metrů přede mnou. Když už jsem nemohla, tak jsem se zastavila a vydýchávala to.Předklonila jsem se a rukama se opřela o kolena. Podívala jsem se před sebe, jestli uvidím kluky. Někde jsem je ztratila, tak jsem si sedla na lavičku a vyčkávala. Tyhle chvíle jsem milovala. A taky miluju lidi, co jsou tu se mnou. Usmívala jsem se a snažila najít nějakou známou tvář v davu.

Konečně jsem uviděla aspoň Alana. Už jsem měla celkem strach, aby se jim něco nestalo. Dělám si srandu, bála jsem se, aby se něco nestalo mé cukrové vatě.

,,Alane!" zakřičela jsem na něj a snažila jsem se za ním vecpat přes skupinou lidí. Zmateně se začal otáčet a hledat mou osobu. Konečně jsem se k němu dostala přes lidi a jelikož byl ke mne otočený zády, zaklepala jsem mu na rameno. Otočil se a pak se klidně usmál.
,,No konečně. Nemohl jsem vás najít. Kde jsou ostatní?" řekl s úsměvem.
,,Nevím, kde jsou. Utekli mi. Myslela jsem, že jsou s tebou." řekla jsem pravdu. Bylo vidět, že trošku znervózněl.
,,No já jsem už Alexovi volal, ale nezvedl mi to." řekl.
,,Já taky, volala jsem i Domovi a taky nic." teď už jsem byla trošku vystrašená.
,,Tak...dáme si čísla a rozdělíme se. Když někoho najdeme, tak jeden druhýmu zavoláme."
,,Jo, to je dobrej nápad." usmála jsem se na něj.

Už tu přes dvacet minut chodím a nemůžu ani jednoho najít. Měla jsem strach, že se jim doopravdy něco stalo. Měla jsem výčitky kvůli tomu, že mě první zajímalo jen to, aby byla moje cukrová vata v pohodě. Ale je pravda, že pokud budou oba v pohodě a cukrová vata ne, tak jim oboum narvu do chřtánu jejich cukrovou vatu a udusím je.

Začal mi vibrovat mobil v kapse od kalhot. Rychle jsem ho začla vytahovat doufajíc, že na obrazovce bude zářit jméno Alan. Tak se sice nestalo, ale volal mi Alex. Což mě též uklidnilo.

Me:,,Alexi?"
Alex:,,nazdar brouku. Já jen proč jsi mi volala."
Me: ,,je tam i Dominic?"
Alex:,,jo je. A s tebou je Alan? S náma totiž není."
Me: ,,jestli ti to nevadí, tak vás s ním už půl hodiny hledáme. Báli jsme se, že se vám něco stalo." řekla jsem do telefonu upřímně nasraně.
Alex: ,,faaakt??? Já jsem ti zase chtěl říct, že ten tvůj kámoš je fakt pěknej. Takovej roztomilej. Hlavně když se usmívá, to je úplně k sežrání." řekl, jakoby ho vůbec nezajímalo, co jsem mu řekla.Nemohla jsem však říct, že s ním nesouhlasím.
Me: ,,Alexi! Máš Alana, takovej milej kluk. Ty si ho fakt nezasloužíš."
Alex: ,,Nemusíš žárlit. Za pět minut u kladiva. Čusík."
Když to dořekl, zavěsil.  V rychlosti jsem ještě zavolala Alanovi a obeznámila jsem se situací. Byla jsem nedaleko toho největšího pekla. Věci, na kterou se bojím nasednout tak moc dlouho. Nejspíš jste uhádli-zmiňovaná věc se jmenuje Tesák neboli Hagridův pes.

Ale teď už vážně. Nedaleko mne se tyčilo lidově řečeno kladivo. Chodím sem už od mala, ale nikdy jsem se neodvážila jít zrovna na tuto atrakci. Bála jsem se, že sraz je tu právě proto aby jsme na zmiňované kladivo šli. Mírně se mi začali potit ruce, ale snažila jsem se to ignorovat. Odhodlaně jsem vyšla proti tomu monstru. Před atrakcí už čekal Alan. Byla jsem ráda, že tam nebudu čekat sama. Abych řekla pravdu, právě jsem měla nasráno v kalhotech.

,,Tak znova ahoj." zazubil se na mě Alan tím roztomilým úsměvem. Abych řekla pravdu, kdyby nebyl gay, byl by můj. Ale pravda je, že byl i mladší. Nemám nic proti ženám, kteří mají mladšího přítele, ale já bych asi mladšího nechtěla. Pravda je, že i Alan byl vyšší než já. A to musel být minimálně o dva roky mladší. A stejně jsem si s ním tak dobře rozuměla.

,,Ahoj." zvolala jsem z vesela. Alespoň jsem se o to snažila. Nejspíš si všiml mého křečovitého úsměvu. Nadzvedl obočí, ale já zakroutila hlavou. Byla jsem ráda, že mě pochopil a dál to neřešil.
,,No není ten Alex blbec?" zeptal se, aby navázal jiné téma. Znělo to jako otázka, ale bylo to spíš konstatování.
,,To jsi zjistil až teď?" zasmála jsem se. Tentokrát to bylo skoro upřímně.
,,No vlastně jo...mi se ani moc dlouho neznáme..." poškrábal se na zátylku.
,,A jak dlouho se teda znáte?"
,,No vlastně ani ne týden." nad jeho odpovědí jsem povytáhla obočí.
,,A to už jste spolu?" zeptala jsem se překvapeně. Kéž by mi to takhle fungovalo i s Dominicem...ach bože na co zase myslím?!
,,My spolu nejsme. Teda ne oficiálně. Myslím, že se mnou chce jen jedno. Jenže já bych chtěl vztah. Sice se to může zdát absurdní, ale i za ten týden jsem se do něho...nevím jestli se tomu dá říct zamiloval, ale je to určitě víc než kamarádství nebo jenom chtíč."
,,Zkusím si s ním nějak nenápadně promluvit." usmála jsem se na něj. Úsměv mi opětoval a pak už jsme věnovali pozornost chlapcům, kteří šli naším směrem.

Dominic byl přímo okouzlující. Ten roztomilý úsměv, který bych mohla vidět pozbytek života. Ty nádherné oči, ze kterých bych chtěla vyčíst vše,co si myslí, co se mu kdy honilo hlavou. Chtěla bych ho chytit za ruku, podívat se mu do očí. Aby řekl ty dvě slova. Miluju tě. Vím,že se to nikdy nestane. A to mě ničí čím dál víc.  A ještě k tomu, když za mnou jezdí a pozval mě na koncert. Bere mě jako kamarádku. Nikdy jsme se neměli potkat. Neměla jsem nastoupit do té pekelné práce a neměla jsem chodit do prokleté kavárny. Nikdy se na mě neměl usmát.  Neměl mě pozvat na koncert. Neměl za mnou přijet. Neměla se mi z jeho blízkosti točit hlava. Neměla jsem se topit v jeho očích. Nikdy jsem ho neměla milovat.

Po trošku delší době jsem zpět!
Zase nudná kapitola, ale už se to snad nějak rozjede. Trochu té romantiky musí být :D
Děkuju za všechnu podporu!
Vaše Tal🖤