the boy with pink socks

-10-

,,Shreka ne! To úplně nenávidím." vykřikla jsem pisklavě.
,,Cože?! Shrek je super!" zakřičel na mě nazpátek Dom.
,,Seš normální? Všiml sis někdy vůbec, jak vypadá? Kdybych se na to koukala jako dítě, tak bych z toho měla noční můry ještě teď!" řekla jsem pravdivě.
,,Ty seš fakt magor. Já nevím co máš proti Shrekovi puso, ale jsi jediná, kdo se na to dívat nechce. Takže máš smůlu." pronesl Alex.
,,Nezapomínej, že tohle" rozhodila jsem kolem sebe rukama "je můj byt." řekla jsem vítězně.
,,Pusťte to tam." řekl Alan.
,,I ty jdeš proti mě?"podívala jsem se na něj smutně.
,,On nejde proti tobě. Ty jdeš proti Shrekovi." slyšela jsem za sebou hlas Dominica.
,,A ty už taky mlč. Vůbec tady nemáš být. Kdyby jsi mi to aspoň řekl, ale ty prostě přijedeš, a ani mi nic neřekneš." řekla jsem už s mírným naštváním v hlase.
,,Hele, hele. Nějak se nám to tu rozjíždí do hádky. Radši pustíme něco jinýho." řekl Alan.
,,Ach jooo...já se tak těšil na toho oslíka." vydechl Dom smutně.
,,Chtěl bych být víc, než přítel tvůj,
Tak dej si říct a chvíli stůj,
Kamarád mi schází čím dál víc,
Víc než táta dá se říct." začali kluci společně zpívat. Jak dozpívali, všichni jsme se nahlas rozesmáli. A nakonec jsem stejně souhlasila s puštěním Shreka.

,,To bylo to nejhorší, na co jsem se kdy dívala." řekla jsem, jakmile začali na obrazovce skákat titulky.
,,To bylo to nejlepší, na co jsem se kdy díval. A nekecej, že tě to nebavilo. Vždyť jsi do toho byla úplně zažraná." smál se Alex.
,,Byla jsem do toho zažraná, abych našla všechny chyby, co tam jsou. A nebylo jich málo." řekla jsem na svoji obranu.
,,Vážně? A jaká chyba například?" ptal se stále se smějící Alex. Nevím co mu mám na tohle říct. Vlastně na té pohádce nebyla jediná chyba.

Teda až na to, že smysl příběhu je úplně na píču, ještě minimálně šedesát let budu mít noční můry ze vzhledu hlavních postav a oslík bylo to jediné dobré na téhle pohádce. I když, já sama bych to nazvala spíš hororem, než pohádkou.

Nic jsem mu neodpověděla a došla si do kuchyně pro džus. Začala jsem přemýšlet nad barvou džusu. A jak vypadá třeba barva již zmiňovaného Shreka? Brčálová zelená. Koutkem oka jsem zahlédla, že někdo vešel do kuchyně. Otočila jsem se na osobu. Byl to Dominic. Usmíval se na mě a jeho oči zářily. Chtěla bych vidět jejich barvu. Chtěla bych vědět, jaké to je, koukat se do těch krásných modrých očí.

,,Uděláš pro mne něco?" zeptala jsem se. Nechtěla jsem to vyslovit nahlas, ale už se tak stalo.
,,Pro tebe cokoliv." usmál se.
,,Bude to znít divně. Asi...asi radši nic. To je jedno, nech to být." plácal jsem přes sebe věty a pokusila se z kuchyně odejít. Dominic mě ale chytil za zápěstí.
,,To je v pohodě. Slyšel jsem už hodně divných věcí, takže to nebude žádná novinka."
,,Popiš mi, co je to modrá barva. Jaké to je, koukat se do modrých očí?" zeptala jsem se.
,,To je...těžká otázka. Nevim, jak bych ti měl popsat barvu." řekl, ale vypadal, že přemýšlí.
,,Zkus to." poprosila jsem ho. Přikývl.
,,Představ si moře. Když sedíš na pláži a voda ti omývá chodidla. Ta vůně čistoty, ten krásný lehký vzduch smíšený se solí. Jak voda šplouchá o kameny a tvoří se bíla pěna. Šumění oceánu, jako by si tě voda volala k sobě. Jsem v tom špatnej, nedokážu ti to vysvětlit. Zkusím o tom přemýšlet a pak ti to někdy řeknu. Jak bys to popsala ty?" usmál se mým směrem. Jeho otázka mně zaskočila. Nevěděla jsem, co mu mám odpovědět.
,,Asi stejně jako ty. A děkuju." usmála jsem se nazpátek.

Hola! Estoy de Vuelta!
Kdyby měl někdo zájem, tak jsem začala psát druhý příběh. Naleznete ho na mém profilu. Mám takový pocit, že celý tento příběh je takový zmatený, a že jsem ho zkazila už se začátku.
Do komentářů mi můžete napsat, jak by jste vy popsali modrou barvu. Jestli vás napadá popsání jiné barvy, můžete ho také napsat. Já v tom osobně nejsem vůbec dobrá, a potřebovala bych to do ostatních kapitol.
Děkuju 🖤🖤🖤