the boy with pink socks

-4-

Ráno jsem se vzbudila se zalepenýma očima. Celou noc jsem probrečela. Už se fakt musím dát do pořádku. Ani nevím, proč jsem brečela. Ale víš, jen si to nechceš přiznat. Prostě ti chybí. Blbost. Takhle to není, jen mám už všeho asi dost.

Došoupala jsem se k zrcadlu. Ach bože, jak to vypadám. Nevím jako co jsem vypadala, ale člověku se to ani zdaleka nepodobalo. Vlasy mi trčely snad do všech světových stran, velké kruhy pod očima a celý obličej oteklý. Asi bych se měla vysprchovat.

Nechala jsem na sebe téct horkou vodu a přemýšlela nad životem. Co si to nalhávám, nepřemýšlela jsem o životě, nýbrž o Dominicovi. Ty jeho vlasy, ty oči, ta pusa a ten bezchybný obličej. Vždyť on je prostě dokonalý. Nikdy jsem neviděla nikoho, kdo by byl tak krásný.

Radši jsem vylezla ze sprchy, abych na něj přestala myslet. Utřela jsem se ručníkem. Podívala jsem se do zrcadla na své nahé tělo. Nesnáším ten pohled. Nesnáším sebe. Nejsem se sebou spokojená. Nejen vzhledově, někdy i chováním. Pohled mi sklouzl na stehna. Rychle jsem hlavu odvrátila pryč. Nechtěla jsem vidět ty jizvy. To, jak jsem ničila moje vlastní tělo, kvůli někomu druhému.

Někdy bych radši vypla mysl. Tyhle myšlenky mně opravdu štvou.

Došla jsem do  kuchyně a otevřela ledničku. Chtěla jsem se najíst, ale byla úplně prázdná. Stejně nemám chuť k jídlu. Budu muset jít nakoupit. Sedla jsem si ke stolu a vytáhla mobil z kapsy. Projížděla jsem instagram, až jsem narazila na Dominicovu fotku.

Ach bože....proč je tak moc přitažlivej. Myslím že chápu, proč s ním má Alex takové úmysly. Vážně bych na něj měla přestat myslet. Nechápu, proč se takhle trápím... klikla jsem na kolonku s jeho jménem, a koukala na ostatní fotky.