the boy with pink socks

-9-

Jako debil jsem se usmívala do jeho trička. Mírně jsem se odtáhla s podívala se mu do obličeje. Taky se usmíval. Zahřálo mně to u mého měkkého srdíčka.

Ale přiznejme si, nebylo to jediné místo, kde mně jeho úsměv a objetí zahřály.

Radši jsem odvrátila pohled a zadívala se ven z okna. Výhled který jsem měla, mně nemálo překvapil. Někdo si nás fotil. A tento člověk nebyl jeden. Za sklem stálo přibližně deset lidí, kteří si nás fotily, či natáčeli.

,,Dominicu?" řekla jsem potichu, stále se zrakem upírajícím na lidi za sklem.
,,Ano?" odpověděl mi otázkou zatímco se otáčel za sebe. Naskytl se mu pohled na ony boží výtvory, kteří si nás fotografovaly.
,,Jdeme pryč." řekl rázně a rychle odvrátil zrak z lidí stojících před kavárnou.. Zvedl se ze židle, vytáhl z kalhot nějaké bankovky a nechal je ležet na stole. Rychle mně chytil za ruku a táhl mně z kavárny.
,,Zakryj si obličej. Nechci, aby tě potom otravovali novináři." ohlídl se ke mně.
Jen jsem přikývla a rukou, kterou mi nedržel, jsem si zakryla tvář.

,,Kde je vlastně Alex?" zeptala jsem se, když jsme za sebou zavřeli dveře bytovky, ve které přežívám.
,,Odešel s nějakým týpkem. Ale vůbec nevím proč, nerozuměl jsem jim." zašklebil se na mně.

No ještě aby jim rozuměl. Bych mu nemohla nadávat, aniž by věděl, co říkám.

,,Dominicu, ty seš úplně vymaštěnej. Ale strašně sexy. Mám to ale štěstí, že mi nerozumíš." zasmála jsem se, jeho nechápajícímu výrazu.
,,Slovu sexy jsem rozuměl..." zašeptal mi do ucha a vydal se po schodech nahoru.

Oh, tak to se moc nepovedlo.

,,Jak víš, do kterého bytu máš jít?" zakřičela jsem na něj, ze zdola schodů. Jen pokrčil rameny a pokračoval dál. Zakroutila jsem pobaveně hlavou s následovala jeho kroky.

Debil jeden arogantní.

,,Jsme o dvě patra výš, než by jsme být měli." řekla jsem s pobaveným úsměvem. Dominic se na mně podíval pohledem dělášsizemněprdel.
,,Chceš mi říct, že jsem to šel úplně zbytečně?" podíval se na mně zoufale.
,,Už to tak bude. A nedělej, že by tě to mohlo zabít. Jsou to jenom dvě patra." protočila jsem oči.
,,Ale já jsem astmatik ty chytrá!" řekl naoko naštvaně.
,,Výmluva." pokrčila jsem rameny a začla scházet schody dolů.
,,Mrško." řekl potichu. Rychle jsem se otočila. Vyděšeně na mně zíral. Propalovala jsem ho mým univerzálním vražedným pohledem. Jakmile jsem se otočila zpět, musela jsem se usmát.

,,...no ale já jsem nevěděl, co na tom bylo špatnýho. Takže jsem se prostě zeptal a-" vyprávěl mi Dominic nějakou historku zatímco já jsem se válela smíchy na posteli. Vyrušil ho ale můj vibrující telefon. Podívala jsem se, kdo mi volá.

Ten teplej idiot

Telefonát jsem bez přemýšlení vzala.
Alex: ,,Kočko?"
Me: ,,Hmmm?"
Alex: ,,Mohl bych k tobě přijít? Ještě s jedním člověkem, jestli ti to nebude vadit..."
Me: ,,Ozvi se jindy. Právě mi rušíš velmi intimní chvilku s Dominicem.
Alex: ,,Už spěchám k tobě."

,,Debil." zašeptala jsem, když mi hovor položil.

Jako v pohodě no. Budu mít v bytu tři lidi, i když bych tu nechtěla ani jednoho. Teda Dominica bych tu chtěla, ale ne v tomhle bordelu.

Zvonek zazvonil. Otevřela jsem dveře a vykoukla, abych zjistila, kdo za nimi stojí. Nebylo pro mne překvapení, že zde stál Alex. Spolu s nějakým klukem.

Co si budem, ten kluk byl velmi, ale velmi přitažlivý.

Roztomile se usmíval a nejspíš byl trochu v rozpacích. Byl mladší než já. Řekla bych, že je mu teprve osmnáct, maximálně devatenáct.

Devatenáct let, ne devatenáct měsíců.

,,Tohle je Alan." usmál se na mě pyšně Alex. Před mojí osobou se objevila ruka.
A dokonce k ní bylo i tělo! Přesněji, Alanovo tělo.
,,Alan."
,,Rose." usmála jsem se na něj mile. Tenhle klučina se mi zamlouval.

Společně jsme si sedli na sedačku, kde už seděl Dom. Alan a Dominic se seznámili, a poté započala konverzace. Zjistila jsem, že rande, které jsem Alexovi zkazila, bylo právě to s Alanem. Ou...

,,Nekouknem se na nějaký film? Strašně mě nudíte." nabídla jsem jim. Kluci se mnou souhlasili.
,,Tak ten film vyberte ty a Alan." řekla jsem směrem k Dominicovi.
,,A my s Alexem uděláme nějaké mňamky." mrkla jsem na Alexe.
,,Já bych s tebou taky rád udělal nějakou mňamku." ozval se  Dom za mými zády. Jen jsem s úsměvem zakroutila hlavou a pokračovala v cestě do kuchyně.

,,Alexi...proti Alanovi nic nemám, ale nikdy už si sem nevoď cizí lidi prosím." otočila jsem se na něj.
,,No jo, no jo. A všimla sis jaký má super jméno?" řekl, jako by ho vůbec nezajímalo to, co jsem před chvílí řekla já.
,,Jakože Alan. Když proházíš pár písmenek tak...chápeš ne? Když prohodíš n a l tak-" když uviděl můj pohled, tak se zastavil.
,,Ale jinak je fakt dobrej." dodal po chvíli.
,,Myslíš Alana, nebo to tvoje přeházené slovo?" uchechtla jsem se.
Alexovi chvíli trvalo, než to pochopil, ale pak se začal smát tím jeho nakažlivým smíchem.
,,Já bych nejradši oboje najednou." vysoukal ze sebe, když se přestal smát.

Jsem zpět!
Můj plán o tom, že začnu o víkendu psát mi moc nevyšel. :D
Ale! Mám horečku, takže si nějakou dobu pobudu doma. A pokud budu mít náladu, tak nejspíš budu psát.
Děkuju za všechny votes a krásné náladu zlepšující komentáře 🖤🖤

~w e  d o n t  t a l k  a b o u t  t h e  p e n i s~