Jungkook Loves Me ?!

~23~

"Líbí se ti ?" Ozve se zamnou Taeho hlas.
"Hm?"
"Adrian."
Do odpovědi jsem se nehrnula, i když v hlavě jsem měla jasno.
"Proč se na to ptáš zrovna teď? Já myslela, že spíš."
"Vzhůru jsem od té doby, co jsi odešla z pokoje." Odvětí mi zpátky.
Cítím z něj zvláštní vibrace a vůbec mi to není příjemné.
"Víš co, zapomeň na to. Půjdeme spát, to bude lepší."
Ale usnout jsem po tom krátkém rozhovoru nemohla.
Další věc, která mi cloumala v hlavě.
Nakonec jsem ale usnula, protože jsem se vzbudila kolem jedenácté hodiny, v pkoj jsem byla sama. Pak mi docvaklo, že kluci museli na to interview.

Zabzučel mi mobil.
Mi, na dnešek si nic neplánuj, za 20 minut jsem u tebe.

Oh Wow, Adrian to bere hopem, v dobrým slova smyslu ovšem. Jen, už jsem  zmatena vším co se mi teď v životě děje. Je to jak z nějaké fanfikce. Nestěžuju si, jen moje emoce mají své up and downs .
Adrian čekal před hotelem, byl hezky oblečený a voněl jak citrusové plody.
"Tady tě mám." Vlepil mi hubana na čelo.
Um. Na čelo ? To už je takové osobnější. Radši to budu ignorovat. Zase jsem se rozhodila. Asi si nikdy nezvyknu na mužskou společnost. A tak to prostě je.

"Tak mě, tak napadlo, uděláme si výlet do animal park?" Kouká na mě a čeká na mou reakci.

"Jasně proč ne, to je něco jako zoo?"

"Ano, přesně tak." Nahodí úsměv.

Byla jsem natěšená, v zoo jsem nebyla, už staletí a jako rande v s milým usměvavým Adrianem, to beru.

Adrian se zdál celou cestu tam nesvůj, vypadal nervózně.

"Jsi v pohodě? Není ti špatně?" Ptám se opatrně.

"Ne vůbec, cítím se skvělě."

Na to mu neskočím, je to očividně vidět. Ale nechala jsem to být.

Při procházce mezi roztomilými klokánky mě Adri zataáhl za ruku a ukázal mi ať jdu s ním. Stoupnul si k velkému stromu opodál. Ve chvílí co jsem k němu došla se na mě rozechvěně podíval, vzal mi ruce a dal si je na svou hruď.

"Mi, mám n atebe otázku, je to pro mně důlěžité, jen říkám, že mi na to hned odpovídat nemusíš.

Začalo mě zajímat co to je a tak jsem rychle kývla.

"Dobře." Ještě si otřel čelo, které měl celé mokré a koukl na mě. "Myslíš, že bychom byli skvělý pár? Víš, co jsem tě poznal, nemyslím na nikoho jiného. Vím, že nejsi odtud, ale kvůli tobě bych se i přestěhoval, vím, že zním jak nějaký naivní kluk, co se zamiluj hned a dělá unáhlené rozhodnutí. Mi ty jsi prostě úžasná, milá a hodná holka, vím, že by nám to spolu vydrželo, ale tak vztahy znáš, vždy budou překážky, ale jsme mladí a já věřím, že ty jsi ta, kterou jsem hledal. A mám-li být upřímný? Asi jsem se do tebe zamiloval.

Já vyloženě přikovaná k zemi, lidi chodící okolo a já slyším vše tlumeně, břicho mě bolí od nervů ale zároveň se cítím příjemně a bezpečně s Adrianem.

"Chci s tebou být, chci být tvoje." Řeknu, tak rychle, že se i já vidím.

Adrian odtrhne hlavu pryč ke mně.

"Myslíš to vážně? Protože jestli ano, tak teď jsem snad ten nejšťastnější člověk na světe."

"Mhm, vážně. Nejsi totiž ten jediný, kdo se do někoho během té doby zamiloval."

Adrian se usměje, přistoupí blíž ke mně, vezme mé tváře do dlaní, přitáhne si mně jemně a políbí na rty.

Zrovna teď jsem zapomněla, kde jsem, kdo jsem a proč vlastně. Nic jiného mě v té chvíli nezajímalo, cítit totiž někoho lásku, dotýkat se toho dotyčného a být v objetí a cítit se bezpečně. To je pocit. který musíte zažít lidé sami aby pochopili. Jen řeknu, že je to to nejlepší co mě potkalo.

Když jsem prošli skoro celý park a začalo se stmívat, rozhodli jsme, že půjdeme pomalu zpátky, aby někdo neměl problém, hlavně nechci klukům z BTS vysvětlovat, proč a kde jsem byla tak dlouho, vím, že mají o mně starost a toho si cením. Mám je ráda, přišli do mého života a upřímně, až skončí celý tenhle program, tak si neumím ten život bez nich představit.

U vchodu do hotelu jsme se spolu s Adrianem rozloučili menším nenápadným polibkem, nikdy nevíte, kdo by nás mohl vidět. Celou tuhle záležitost chci říct všem, až budu připravená, vím, že jde o vztah, tak na tom nic špatného není, ale chci si to zatím nechat pro sebe i Adrian s tím souhlasil, jelikož vztahy s Jungkookem nemaj mezi sebou dobré, už jen kvůli tomuhle.

Byl čas večeře a proto jsem rychle pospíchala do výtahu a pokoje, se převléct a sjéct zas dolů na jídlo.

Kluci, už čekali u kulatého stolu a koukám, že jen na mě. Jak jsem se blížila, J-hope vyskočil ze židle a už mě táhl k nim s úsměvem.

"Mi," řekli všichni najednou.

"Ahooooj."

"Tak jak bylo? Co jsi dnes dělala? Promiň, že jsme tě museli opustit na celý den." Jin z toho byl smutný.

"To vůbec nevadí kluci, bylo to fajn prošla jsem se do přírody za městem, měla jsem sebou mapy v mobilu, tak dobrý." Nesnáším, jak jim musím lhát. "Aleee, co vy?? Jaké bylo to interview? Ptám se nadšeně.

"Ani mi nmeluv." Řekl Rapmon odměřeně.

"Bylo to okay, dokud V nedělal kraviny s Jungkookem, kdy si vyrobili falešně meče a o pauze tam stím blbnuli." Řekl Jimin.

"Rozbili jsme vitrínu s cenami z jedné tv show." Šeptl V a Jungkook jen přikývl se založenými rukami, koukajíc do ubrusu.

Suga se začal smát a nemohl přestata, kryl si ústa ale i tak mu to nešlo.

"Ty se nesměj, tys jim je pomáhal vyrábět." Štěkl po něm Rapmon. 

"Tak pardoon tati." odvětil drze na Rapmona.

"Takže klid, a užijeme si večeři, proberem s Mi ještě co dělala a užijeme si příjemný večer, no ne ?" Čekal Jin na všech odpověď.

Všichni jsme souhlasili a pustili se jídla. Já si během večeře přehrávala dnešní den.

-----

Další díl, trochu chudší ale i tak doufám se líbil. :)

Co myslíte, nebo spíše vadí vám, že Mi se dala dohromady s Adrianem?